Součástí Esfahaniho debutu na Pražském jaru, k němuž dojde tento pátek v doprovodu orchestru PKF - Prague Philharmonia pod taktovkou Jiřího Rožně, bude česká premiéra Koncertu pro cembalo a smyčce britského skladatele Michaela Nymana.
Podle dosavadní kariéry šestatřicetiletého Mahana Esfahaniho by se mohlo zdát, že prvenství a premiéry jsou pro něj běžnou záležitostí. Před devíti lety se zasloužil o první cembalový recitál v historii londýnského festivalu BBC Proms a letos v dubnu také v rámci koncertní série Tiny Desk, kterou živě streamuje americký rozhlas NPR.
Díky žánrové otevřenosti Tiny Desku se Esfahani ocitl v jedné řadě s žánry jako indie, country, elektronickou hudbou či písničkáři. A jeho úsilí posunout cembalo do současného mainstreamu má úspěch - kanál NPR Music sledují na YouTube více než čtyři miliony lidí.
Ke svým premiérám ovšem Esfahani říká, že jsou spíš výsledkem souběhu okolností než jeho úsilí být někde první. "Je to zkrátka das Schicksal, osud," dodává lakonicky. K němu ale vedou i cílevědomá rozhodnutí.
Esfahani už několik let žije v Praze, kam se přestěhoval z Londýna, aby mohl intenzivněji studovat u vynikající cembalistky Zuzany Růžičkové. Její smrt před necelými třemi roky pro něj znamenala nejen otřes, ale také impulz k tvrdší samostatné práci.
Růžičková přivedla Esfahaniho podle jeho slov k poznání, že život a hudba jsou jedno a každou skladbu je potřeba hrát jako esenci uměleckého života autora i interpreta. Takové uvažování ovšem staví veškerou hudbu na stejnou úroveň bez ohledu na to, kdy vznikla, a vysvětluje samozřejmost, s jakou vedle sebe Esfahani klade staré a současné kompozice. Tak tomu bude i v pátek, kdy zazní dva koncerty pro cembalo a smyčce - jeden složil Johann Christian Bach, který žil v letech 1735 až 1782, ten druhý současník Michael Nyman.
Šestasedmdesátiletý Nyman je známý jako autor filmové hudby i tvůrce pojmu minimalismus. Jeho cembalový koncert bude kontrastovat s Bachovou o 240 let starší kompozicí pro stejné obsazení. "Jsou to koncerty pro cembalo," podotýká stručně Esfahani, aniž by pokládal za důležité dále rozvádět, co mají skladby společného. Podle jeho slov je to spíš úkol pro posluchače. Ti si ovšem minimalismus i klasicismus velmi často spojují s hudbou určenou ke snadnému poslechu.
"Představa, že klasicismus se poslouchá snadno, je klamná," nesouhlasí Esfahani a jako příklad uvádí Mozartův takzvaný Disonantní kvartet z roku 1785. Zároveň připomíná, že klasicismus vytváří široký estetický rámec, do kterého patří Johann Christian Bach a italský operní mistr Nicola Porpora, stejně jako skladatelé od Haydna až k Beethovenovi. "Všichni nám předávají různá sdělení, která mají dohromady jen málo společného," dodává Esfahani.
V Rudolfinu vystoupí s orchestrem PKF pod vedením dirigenta Jiřího Rožně. A během večera vystřídá dva různé nástroje, i když samotné účinkování s moderním orchestrem to nevyžaduje. "Pro Bacha zvláštní nástroj určitě potřeba není a budu ho hrát na svoje cembalo, které pochází z 18. století," vysvětluje Esfahani.
Nymanův koncert je ovšem určen amplifikovanému cembalu a Esfahani jej zahraje na vynikající nástroj, který pro Rudolfinum objednala Zuzana Růžičková. "Můžou být šťastní, že ho mají," poznamenává hudebník, podle nějž lidé nejspíš moc nevědí, jak úžasný nástroj se v sídle České filharmonie nachází.
Esfahaniho nedávnou hudební minulost a blízkou budoucnost shrnují dvě alba, která natočil pro britský label Hyperion. První vyšlo před dvěma lety pod názvem The Passinge Mesures a jedná se o výběr skladeb anglických renesančních autorů. Láska k hudbě Williama Byrda, Orlanda Gibbonse, Johna Bulla a dalších provází Esfahaniho celým uměleckým životem: cení si jich jako stvořitelů osobitého světa, který byl jen minimálně závislý na cizích vzorech. Tito současníci Williama Shakespeara vytvořili jakousi volnou hudební paralelu k jeho mimořádnému dramatickému dílu.
Další Esfahaniho album nazvané Musique? vyjde letos v červnu. Je sestavené z hudby 20. století i současných skladatelů, přičemž dvě natočené kompozice už mohli Pražané slyšet naživo. Jardin secret II od sedmašedesátileté finské skladatelky Kaiji Saariaho zazněla před dvěma lety v Maiselově synagoze jako součást vzpomínkového koncertu na Zuzanu Růžičkovou. Intertwined Distances od pětatřicetileté íránské světoobčanky Anahity Abbasi slyšelo minulý rok publikum festivalu Contempuls na koncertě v Centru současného umění DOX.
Album bude dále obsahovat hudbu japonského syntetika Tórua Takemicua, amerického avantgardisty Henryho Cowella, britského experimentátora i vykladače staré hudby Gavina Bryarse nebo francouzského průkopníka konkrétní hudby Luca Ferrariho.
Na pátečním koncertu Pražského jara pak kromě dvou cembalových koncertů s Esfahanim jako sólistou zazní také Serenáda č. 2 pro smyčcový orchestr od Bohuslava Martinů a Simple Symphony britského skladatele Benjamina Brittena. Bachova kompozice tak zůstává jedinou částí večera, která nevznikla ve 20. století. Podle dirigenta Jiřího Rožně program drží pohromadě to, že všechny skladby v sobě mají něco ze starých forem.
"Neoklasické či neobarokní myšlení u Martinů i Brittena se krásně pojí s Bachem," vysvětluje Rožeň, "zatímco u Nymana fungují podobně především harmonie krásné střední části koncertu. Vzniká tím linka, která program spojuje."
Brittenovu Simple Symphony a Bachův cembalový koncert volně váže také fakt, že je oba skladatelé psali, když jim bylo 20 let. "Jedná se tedy o dvě skladby z naprosto odlišných epoch, ale přitom ze stejné fáze života obou autorů," připomíná další pozoruhodnou souvislost Rožeň, narozený roku 1991.
Koncert Mahana Esfahaniho, Jiřího Rožně a PKF uvede Pražské jaro v pátek 29. května od 20 hodin. Vystoupení bude možné sledovat živě ve vysílání stanice ČT art nebo jako stream na stránkách festivalu.
