Pouhé tři dny budou muset stačit íránskému cembalistovi Mahanovi Esfahanimu, aby se aklimatizoval z londýnského sálu Wigmore Hall do pražského Rudolfina. V anglické metropoli bude dnes pokračovat ve svém cyklu kompletního uvedení klávesových skladeb Johanna Sebastiana Bacha, v pondělí v pražském Rudolfinu vzdá poctu své učitelce Zuzaně Růžičkové. Společně s talentovaným šestadvacetiletým dirigentem Jiřím Rožněm a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu provede Koncert pro cembalo a smyčce Viktora Kalabise.
Kompozice manžela Zuzany Růžičkové patří do Esfahaniho repertoáru se stejnou samozřejmostí jako Bachovo dílo. Je to ovšem jen jeden z mnoha otisků, které Růžičková v Esfahanim zanechala.
Kalabisovy skladby jsou přesvědčivé samy o sobě, avšak v Esfahaniho pojetí se stávají součástí velkého cembalového příběhu procházejícího českou i světovou hudbou.
Dnes čtyřiatřicetiletý interpret si Růžičkovou jako učitelku vybral sám, a to právě díky Kalabisovu koncertu. S jejím manželem konzultoval provedení skladby pro stanici BBC a poté Růžičkovou rok přemlouval, aby jej začala učit.
Nakonec se stal posledním žákem legendární české cembalistky a její vliv se zdaleka neomezoval na hudební sféru. Esfahani se s Růžičkovou sblížil i lidsky. Její úmrtí považuje za nejzávažnější událost, která ho v uplynulém roce potkala.
"Zuzana Růžičková v mém uměleckém i osobním životě způsobila obrovský přelom a její smrt pro mě znamenala otřes," podotýká Esfahani.
"Uvědomil jsem si, že od té chvíle jsem to já, kdo už musí stát na vlastních nohou. A že musím pracovat desetkrát, jestli ne stokrát tvrději než dřív. Teď už je jen na mně, abych posunul cembalo na další úroveň."
Růžičková prý kompletně proměnila Esfahaniho přístup k hudbě i životu. "Předala mi nedocenitelný poznatek, že život a hudba jsou dvě totožné věci. Je potřeba vědět, jaká osobnost byl Viktor Kalabis, znát všechny obtíže, které ho během kariéry potkávaly, i jeho rozhled. Stejně tak je ale nutné vědět, jaký typ osobnosti byl Johann Sebastian Bach," upozorňuje cembalista.
Hrát Kalabisovo nebo Bachovo dílo tedy zdaleka neznamená jen přehrávat noty. Podle Esfahaniho by se ve skutečnosti měla hrát osobnost skladatele i skladba "jako esence jeho uměleckého života".
Zároveň ovšem interpret musí hrát i sám sebe. Bez osobního přístupu by hudba ztratila hodně ze svého vnitřního obsahu, míní cembalista. Odmítá, že z procesu by mohl sám sebe vyřadit. "Člověk není počítač, aby se mohl vypnout. Vyřadit z interpretace staré hudby osobní faktor je absurdní myšlenka," vysvětluje.
Minulý měsíc již Esfahani odehrál vzpomínkový koncert k nedožitým jedenadevadesátým narozeninám Růžičkové.
V pražské Maiselově synagoze měl na programu kompozice Bacha, Kalabise a současné finské skladatelky Kaiji Saariaho. To je kombinace, která může překvapit a podle Esfahaniho také hodně lidí znepokojit. Což ale neznamená, že by se zkusit neměla. "Někomu tyhle propojené myšlenky znepříjemňují život. Důležité ale je v takové práci vytrvat," podotýká.
Esfahani měl v Maiselově synagoze radost také z nástroje - premiéru tam mělo nové cembalo stavitele Jukky Ollikky s rezonanční deskou z karbonových vláken.
Koncert na památku
◼ Mahan Esfahani se narodil roku 1984 v Teheránu, muzikologii a historii studoval na Stanford University a v Bostonu.
◼ V letech 2008 až 2010 byl součástí programu Umělci nové generace britské stanice BBC Radio 3, v roce 2014 jej za umělce roku vyhlásil prestižní časopis Gramophone.
◼ V pondělí 12. února Esfahani vystoupí v pražském Rudolfinu. S dirigentem Jiřím Rožněm a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu provedou Koncert pro cembalo a smyčce Viktora Kalabise, koncert je věnován památce Zuzany Růžičkové.
Mahan Esfahani kromě koncertní činnosti intenzivně natáčí. Jeho nahrávka Bachových Goldbergových variací pro label Deutsche Grammophon minulý rok získala ocenění BBC Music Magazine Award. Právě teď Esfahani dokončil album skladeb z dob anglické královny Alžběty I. a jejího následovníka Jakuba I.
"Tyto kompozice jsem si zamiloval," říká. "Rád je uvádím i na festivalech soudobé hudby, kde bezvadně fungují. Je to krásný důkaz intelektuální komplexnosti, která je v hudbě obsažená."
Nahrávka vznikla pro firmu Hyperion, pro níž Esfahani na jaře natočí ještě další dvě alba - první bude obsahovat Bachovy Anglické suity, druhé kompletní Toccaty téhož autora.
Mahanu Esfahanimu nikdy nedělalo problémy kombinovat starou a současnou hudbu, nepřemýšlí o nich jako o rozdílných světech. Odrazem tohoto přístupu je i jeho první deska pro Deutsche Grammophon nazvaná Time Present and Time Past. Jsou na ní skladby barokních autorů Scarlattiho a Bacha, ale zároveň kompozice moderních autorů Steva Reicha a Henryka Góreckiho.
"Proč a jak hrát starou a novou hudbu zároveň vlastně vůbec není téma, prostě je to hudba," uzavírá Esfahani.