Během dvou hodin se v brněnském Besedním domě setkala tradice jedné z nejstarších církví světa, která v Arménii vznikla začátkem 4. století, s latinským textem katolické mše za zemřelé a liturgickou hudbou německého protestanta. Posluchači si mohli stále znovu uvědomovat, co všechno představují dnes tak často zmiňované křesťanské tradice.
První české provedení jeho Requiem mohla Filharmonie Brno věnovat Tigranu Mansurjanovi k jednaosmdesátým narozeninám, které nejvýznamnější žijící arménský skladatel oslaví za pár dní. Ačkoliv se koncertu osobně zúčastnil, osobní jubileum zůstalo stranou a jako gratulace posloužila kvalita provedení díla. Podmínky pro ni byly připraveny už volbou interpretů.
Mansurjanovo Requiem vzniklo z impulzu Alexandra Liebreicha, současného šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Ten nastudoval i nynější brněnské provedení, na kterém se podíleli také sopranistka Anja Petersenová a barytonista Andrew Redmond. Všichni tři byli nejen protagonisty světové premiéry roku 2011 v Berlíně, ale také nahrávky vydané o šest let později na labelu ECM.
Mansurjanova hudba zapadá do vysokých estetických nároků, které jsou pro tuto mnichovskou značku charakteristické stejně jako éterický zvuk vzbuzující představu nekonečného prostoru. Přes vysokou kvalitu nahrávky ale včerejší večer podtrhl, že živé provedení nelze nahradit ničím.
Pro Mansurjana je Requiem jedním z vrcholů tvorby. Zároveň tvoří třetí část pomyslné trilogie skladeb věnovaných turecké genocidě Arménů, která vrcholila v letech 1915 až 1917. Requiem ve volném cyklu předcházely Tři árie zpívané z okna směrem k Araratu pro violu a orchestr plus violoncellový koncert s biblickým názvem Kdež jest Abel, bratr tvůj?.
V Requiem se arménská hudební tradice spojuje s latinou římskokatolické církve. Pro Mansurjana to bylo praktické rozhodnutí, k němuž ho vedla objednávka ze strany Mnichovského komorního orchestru a berlínského Komorního sboru RIAS.
To neznamená, že další významy spojení mezi východem a západem mizí. Dávná arménská tragédie je stále živá - lidé, kterým se podařilo z tehdejšího Turecka uniknout, tvoří základ většiny arménských diaspor dnes rozptýlených po celém západním světě.
Čtvrteční provedení Mansurjanova Requiem bylo výborné a rozhodně ne jen zásluhou hostujících sólistů. Filharmonie Brno hrála pod Liebreichovým vedením stylově čistě, s průzračným i ušlechtilým zvukem.
Sál brněnského Besedního domu pochopitelně postrádal éteričnost nahrávky, to ale celkovému vyznění jen prospělo. Bylo přítomnější, osobnější i pronikavější.
Mansurjanovo Requiem se odvíjí v melodických postupech vycházejících z východní tradice a zpěv Anji Petersenové i Andrewa Redmonda dodával sólovým partům dráždivost podloženou pokorou k hudbě. V obou případech to byl krásný, stylový zpěv bez stopy exhibice. Sopranistka nespoléhala pouze na barvu hlasu, barytonistovo legato bylo příkladné.
Vynikající výkon odvedl také Czech Ensemble Baroque Choir sbormistryně Terezy Válkové. Komorní těleso, které se většinou orientuje na interpretaci staré hudby, dospělo k vybroušenému projevu, v němž je rozumět každému slovu a frázování se zdá být nekonečné, jako by sboristé ani nepotřebovali dýchat. Čistý projev sboru se navíc zvukově i stylově bezvadně pojil se smyčci brněnských filharmoniků.
Dvojice Bachových kantát Liebster Jesu, mein Verlangen (Nejmilejší Ježíši, má touho) a Also hat Gott die Welt geliebt (Neboť Bůh tak miloval svět) zahájila koncert na solidní úrovni, i když tady by orchestr potřeboval o něco více plynulosti a rytmické spolehlivosti. Pěvecký vklad sólistů i sboru, na němž kantáty stojí, ale celkové vyznění podržel.
V následujících týdnech Filharmonie Brno chystá dvě mimořádné události související s 250. výročím narození Ludwiga van Beethovena. Tou první je velká kantáta Lenora českého skladatele a Beethovenova vrstevníka Antonína Rejchy, jejíž tři provedení ve dnech 5. až 7. února povede šéfdirigent Filharmonie Brno Dennis Russell Davies. A ten bude jako klavírista také ústřední postavou kompletního provedení Beethovenových sonát a variací pro violoncello a klavír, které se koná v neděli 9. února odpoledne a večer. Spolu s Daviesem ho provedou violoncellisté Filharmonie Brno.
Filharmonie Brno: Bach a Mansurjan
Besední dům, Brno, 23. ledna.
