Na festivalu Ostravské dny bude mít příští neděli 22. srpna světovou premiéru jeho symfonická kompozice Darwin Among the Machines. V říjnu pak Moravský podzim poprvé uvede Árii Evy, kterou čtyřicetiletý Chaloupka napsal pro Ivu Bittovou.
"Darwina jsem poslal mezi stroje snad proto, že se sám cítím podobně," uvažuje autor, kterého zaujal stejnojmenný článek Samuela Butlera z roku 1863. Anglický spisovatel už tehdy přemýšlel o možnosti, že by stroje mohly nabýt vědomí a převzít po člověku kontrolu nad světem.
Chaloupka sice při kompozici používá software na psaní not, jinak ale všechno rád promýšlí sám. Stroje tak do jeho hudby přímo nezasahují, i když se bez nich při práci neobejde. Připouští ale zvláštní souvislost nové skladby s industriální historií Ostravy.
"Darwin Among the Machines obsahuje vlivy moderních technologií, bude poprvé uveden v průmyslovém městě, a navíc v Trojhalí Karolína, které je pozůstatkem bývalého dolu a koksovny," říká Chaloupka, podle kterého skladba vznikla rychle a nečekaně.
Festival měl původně uvést jeho starší dílo Allegory of the Cave, to je však určené pro devadesátičlenný orchestr, jenž se kvůli protipandemickým omezením nemůže sejít. Smyčce jsou navíc rozdělené až na 13 hlasů, takže kompozici nelze upravit pro menší obsazení.
Autor nakonec i tak mohl počítat s poměrně velkým obsazením, pro které píše nejraději. "Baví mě a dělal bych to pořád," přitakává Chaloupka, který v symfonickém orchestru nevnímá žádná omezení. "Orchestr nabízí škálu barev i dalších možností, které si člověk u nějakého dua nebo tria nemůže dovolit," upřesňuje skladatel, jenž se v symfonické hudbě cítí svobodnější.
Nic na tom nemění skutečnost, že mezi jeho učiteli byl i nedávno zesnulý nizozemský komponista Louis Andriessen, který symfonický orchestr po většinu života odmítal. Viděl v něm symbol hierarchického uspořádání společnosti, pokládal jej více za statusovou záležitost než uměleckou instituci a měl k němu také estetické výhrady.
Odmítání orchestru nebo akcent na jeho politické aspekty jsou podle Chaloupky typické pro avantgardu druhé poloviny 20. století. Sám se cítí s touto scénou provázaný, avšak zrovna tyto aspekty příliš silně nevnímá a orchestr vnímá pozitivně.
Komorní hudbu však nezavrhuje a pro festival Moravský podzim připravuje kytarový kvartet se zpěvem nazvaný Árie Evy. Prvními interprety budou německý Aleph Gitarrenquartett a multižánrová zpěvačka i houslistka Iva Bittová. "Vokální part právě dokončuji, protože jsem Ivě slíbil, že už ho brzy dodám," upřesňuje skladatel, který Bittové ponechá možnost improvizace.
"Mít takovou interpretku a nevyužít jejích schopností vytvářet nečekané věci v každém okamžiku by byla velká škoda," podotýká Chaloupka, který improvizovaná místa zařazuje i do jiných děl. Obvykle přitom myslí na konkrétní interprety. "V této chvíli si ale ještě nejsem jistý, jak v tomto směru dopadne part Evy, protože mám na jeho dokončení ještě celý den," směje se.
Zároveň vzpomíná na svoji starší skladbu Eva a Lilith, kterou v roce 2012 uvedly Ostravské dny. "Z hudebního hlediska s ní Árie Evy nemá nic společného, ale mimohudební koncept je společný," upozorňuje a připomíná sumerské i mezopotámské mýty, podle nichž byla Lilith vyhnána k Rudému moři, aby tam po zbytek života plodila démony místo dětí. "Eva představuje její kontrastní archetyp a v mé skladbě zpívá staré církevní texty jako Stabat Mater či Ave Maria," vysvětluje.
Do Ostravy se vrátí ještě v říjnu, kdy festival Hudební současnost uvede jeho scénickou instalaci Chata v Jezerní kotlině. Dva chlapecké hlasy a čtyři saxofony v ní nekopírují původní příběh knihy Jaroslava Foglara, ale nastiňují jeho náladu a tajemství.
"Mám foglarovky rád a nedělám si z nich legraci, ale nevadí mi, když to dělá někdo jiný," vysvětluje svůj vztah k Foglarovým knihám, s nimiž ho seznámil jeho ostravský strýc Stanislav Sohr. Ten se zabýval především parapsychologií a publikoval o ní knihy už v 80. letech minulého století. Také ale vydával Rychlé šípy. "Vnímal jsem je díky němu odmalička, ale foglarovského fanatika to ze mě neudělalo," poznamenává Chaloupka.
Z Foglarovy tábornické poetiky nezískal ani vztah ke kytaře, která je dodnes jeho hlavním nástrojem. První kytaru, elektrickou, dostal v 11 letech. Používá ji nejen jako rockový písničkář pod pseudonymem Iszek Baraque, ale také coby učitel Kytarového institutu, který založil po ukončení studií na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
"Kytarový institut vznikal v době, kdy se na základních uměleckých školách vyučovala především klasická kytara, a my jsme nabízeli také rock, blues, jazz nebo flamenco," vysvětluje muž, který na kytaru učil už během studií. "Bavilo mě to, a tak jsem si záměrně vymyslel takové povolání, abych mohl cvičit i v práci," usmívá se. Do jeho institutu se chodí učit hrát na kytaru překvapivě velké množství "ajťáků". Někteří možná po dlouhém sezení u počítače chtějí zkusit něco jiného na odreagování.
K Darwinovi a strojům, biblické Evě i Foglarovi se František Chaloupka hlásí jako k širším kontextům, do nichž svou hudbu rád uvádí. Charakteristické názvy nevnímá jako pouhý vnější efekt, nýbrž jednolitou součást kompozic. Platí to i pro jeho skladbu Mašín Gun, poprvé uvedenou roku 2012 na festivalu Musica Viva v Mnichově pod taktovkou Petera Eötvöse. Chaloupka kompozici ještě opatřil podtitulem Sedm rituálů k očišťování českých zemí od ducha komunismu.
"Nedávno jsem vzal do ruky knížku rozhovorů s Václavem Havlem, kde říkal, že by bojoval proti každé špatné vládě, nejen proti komunistům," podotýká skladatel, který na bratrech Mašínech obdivuje především jejich odvahu. "Sám si ovšem nejsem jistý, jak bych se na jejich místě zachoval," přemýšlí Chaloupka. Připouští, že možná i hůř.
