Muž střílel ve škole, teď se žení jeho bratr. Magdalena Kožená v opeře zpívá servírku

Boris Klepal Boris Klepal
11. 7. 2021 12:29
Střelba ve škole, při níž zemřeli studenti i učitelka, je východiskem nové opery Innocence finské skladatelky Kaiji Saariaho. V inscenaci, která měla tento týden světovou premiéru na festivalu ve francouzském Aix-en-Provence, jednu z hlavních rolí ztvárnila česká mezzosopranistka Magdalena Kožená.
Magdalena Kožená jako servírka (uprostřed) náhodně vyslechne rozhovor ženichových rodičů a dozví se, koho obsluhuje.
Magdalena Kožená jako servírka (uprostřed) náhodně vyslechne rozhovor ženichových rodičů a dozví se, koho obsluhuje. | Foto: Jean-Louis Fernandez

Zdejší publikum zná osmašedesátiletou Saariaho díky přenosům z newyorské Met, která před pěti lety vysílala hudební drama L’Amour de loin, tedy Láska na dálku. Nastudovala ho finská dirigentka Susanna Mälkki, která teď vedla také provedení novinky v Aix-en-Provence. Sobotní záznam Innocence lze zhlédnout na webu, poslední repríza se koná v neděli.

Lásku na dálku rok po newyorském přenosu ve vlastní zdařilé inscenaci uvedlo Národní divadlo Brno, takže bylo možné vidět dvě různá provedení velké současné kompozice v krátkém časovém rozestupu - taková možnost se nejen v Česku naskytne málokdy. Po této zkušenosti i návštěvník domácích scén mohl přinejmenším předpokládat, že skladatelku ani krvavý námět Innocence nepřivede k hysterii a povrchnímu křiku.

Saariaho a její libretistka, také do češtiny překládaná finská spisovatelka Sofi Oksanen, publiku nepředkládají velkolepý krvák s drastickými scénami násilí či zoufalství - jde jim o životy a psychiku těch, kteří přežili. Režisérům příštích uvedení kladou autorky ve stručných inscenačních poznámkách na srdce, že postava vraha by se na jevišti neměla žádným způsobem objevit.

K samotné střelbě na škole došlo před deseti lety. Její následky se postupně odhalují v průběhu svatby: žení se bratr někdejšího pachatele, zatímco servírka je matkou jedné z obětí. Rodina se před nevěstou pokouší ukrýt tajemství, servírka ale náhodně vyslechne rozhovor ženichových rodičů a dozví se, koho obsluhuje.

Nepřetržité napětí vytváří neustále přítomné tajemství, snaha vyrovnat se s hroznými zážitky a zbavit se vzpomínek.

Innocence působí ve více vrstvách, což začíná už na úrovni jazyka. Tragédie se odehrála v mezinárodní škole, studenti hovoří několika řečmi včetně češtiny, univerzálním dorozumívacím prostředkem a hlavním jazykem opery je angličtina.

Libreto k opeře Innocence napsala Sofi Oksanen, režíruje Simon Stone. | Video: Festival d'Aix-en-Provence

Dvoupatrová stavba na otáčivém jevišti plynule propojuje prostředí školy s restaurací, kde se koná svatba.

Nápis International School střídá vývěsní štít Convallaria - ten odkazuje na finskou národní květinu a symbol návratu štěstí konvalinku, osobní vzpomínky ale mohl evokovat také u představitelky servírky Magdaleny Kožené. Stejnojmenná parfumerie kdysi v jejím rodném Brně dala jméno celému domu v centru města včetně intelektuálské kavárny.

Kožená v roli prožívá neztišitelné hrůzy minulosti, navršené z jemných odstínů hudby i textu. Setkává se s realitou, v níž vrah začíná nový život pod jinou identitou, ale také se svojí mrtvou dcerou, kterou v Aix-en-Provence ztvárnila folklorní zpěvačka.

Jako další vrstvy významů Innocence vrší operní i lidový zpěv s mluvenou řečí. Podobně odděloval různé světy už George Gershwin v opeře Porgy a Bess. Diváka při sledování Innocence může častěji napadnout, že se s tím či oním postupem už někde setkal. Autorka opery ale pracuje se vzájemně propojenými významy. Dohromady vytvářejí osobitý svět, z nějž nelze vydělovat jednotlivosti.

Skladatelka označuje Innocence za dílo odlišné od všeho, co dosud vytvořila. Upozorňuje především na různé typy použitých hlasů.

Pokud lze její první operu L’Amour de loin z roku 2000 považovat za tehdejší shrnutí dosavadní práce, Innocence skutečně nabízí komplexní pohled na cestu, kterou Saariaho urazila za posledních 20 let. Její hudební drama vstřebovalo nové výrazové prostředky a pohlcuje i jiné žánry než jen operu: Innocence integruje činohru, zvukovou instalaci i malířskou fresku. Čistě hudební styl, charakteristický neustálým prolínáním jemných odstínů zvukových barev, ovšem zůstal.

Snímek z opery Innocence.
Snímek z opery Innocence. | Foto: Jean-Louis Fernandez

Kaija Saariaho nikdy nebyla revolucionářkou a nevymezovala se například proti obsazení symfonického orchestru, jak tomu bylo u jejího nedávno zesnulého kolegy Louise Andriessena. Snad i proto, že Saariaho je o generaci mladší a patří k skladatelkám, které se stále méně zdráhaly jít naproti publiku, aniž by zrazovaly talent psaním bezobsažných hloupostí.

Přesvědčit se o tom mohlo publikum Ostravských dnů nové hudby, které roku 2013 uvedly její houslový koncert Graal théâtre, původně napsaný pro lotyšského virtuosa Gidona Kremera. Ta hudba působila v kontextu festivalu jako klasické zjevení a zároveň se ničím nezpronevěřovala současnosti. V Praze stejný koncert o pět let později zahrál Orchestr Berg.

Saariaho je jednou ze současných skladatelek, které se na českých pódiích objevují častěji. Brno Contemporary Orchestra zařadil v roce 2015 na program její kompozici Lichtbogen.

Cembalista Mahan Esfahani před třemi roky zahrál v rámci pocty Zuzaně Růžičkové skladbu Jardin secret II, v níž s barvou nástroje komunikuje čtyřkanálová elektronická stopa. Tentýž rok dílo zaznělo ještě na festivalu Contempuls. 

Velkolepá inscenace L’Amour de loin v roce 2017 zatím představovala vrchol domácího zájmu o finskou komponistku.

Snímek z opery Innocence.
Snímek z opery Innocence. | Foto: Jean-Louis Fernandez

Jedná se o pilnou autorku, která má na kontě kolem 120 děl. Na každé si podle vlastních slov nechává dost času a říká, že se díky tomu nikdy neocitá v časové tísni, ačkoliv za důležitou pokládá každou skladbu. Ty, které mělo šanci slyšet domácí publikum, z její tvorby stále představují pouhý zlomek, přestože patří ke klíčovým.

K nim je třeba přiřadit přinejmenším ještě orchestrální zvukový vesmír nazvaný Orion, který vyšel na jednom albu s violoncellovým koncertem Notes on Light. Saariaho se zde projevuje jako typická spektralistka, pro niž je zvuk podobně komplexní záležitostí jako světlo. Jednotlivosti se u ní prolínají do neoddělitelné a tvárné zvukové hmoty, podobně jako je tomu už v jejích vzpomínkách na dětství. Slýchala prý hudbu ze starého rádia, ale zároveň také jinou, která zněla pouze v její mysli. Úzce provázané ambivalence jako by ji provázely celým dílem: typicky v dvoudílné orchestrální skladbě Du cristal… à la fumée, v překladu Z krystalu… v dým.

Stejně neoddělitelné jsou pro ni hudební, přírodní a literární inspirace. Na výsledné podobě koncertu Graal théâtre měl podíl houslista Kremer i novodobé zpracování legendy o svatém grálu ve stejnojmenné knize Jacquese Roubauda.

Typicky víceúrovňový námět pak Saariaho poskytl život a dílo francouzské filozofky, mystičky a aktivistky Simone Weil. Scénické oratorium La passion de Simone má formu velikonočních pašijí a vede posluchače 15 obrazy od hrdinčina narození až k sebeobětování. Autorem libreta je strýc známého jazzového trumpetisty Amin Maalouf, který se Saariaho pracoval také na operách L’Amour de loin, Adriana Mater a Émilie. Poslední z nich je věnována francouzské intelektuálce a Voltairově milence Émilie du Châtelet.

Na opačném konci tvorby pak stojí kompozice věnované sólovým nástrojům: k detailnímu citu pro barvu se přidávají snad až nečekaná melodická vybočení, která mohou v operách za velkým orchestrálním zvukem poněkud ustupovat ze zřetele. Saariaho v sólových skladbách dovedně využívá smyčce, dechy i perkuse a nenechává se svazovat houslemi, klavírem či varhanami, na které se učila hrát v dětství.

Komponovat začala už v deseti letech. "Vždy mě zajímá vnitřní svět," prohlásila a dokazuje to v podstatě každým dílem včetně novinky Innocence. Neznamená to, že by její hudba nedisponovala vnější přitažlivostí, jen ji autorka nepokládá za hlavní účel. Pokouší se vést posluchače pod povrch věcí a odhalovat jejich smysl.


 

Právě se děje

před 12 minutami

Premiér Babiš se nemusí omlouvat bývalému poslanci Kalouskovi za výroky, které o něm pronesl ve Sněmovně. Dnešní verdikt soudu není pravomocný

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nové byty v Praze do konce června zdražily meziročně o 9,4 procenta, ukázala analýza

Prodejní ceny nových bytů v Praze na konci června meziročně vzrostly v průměru o 9,4 procenta na 118 480 korun za metr čtvereční. Proti prvnímu čtvrtletí stouply ceny o 5,6 procenta. Vyplývá to z aktuální analýzy developerských firem Trigema, Skanska Reality a Central Group. Růst cen podle nich zrychlil kvůli převisu poptávky nad nabídkou, odrážejí se v něm i zvyšující se ceny stavebních materiálů.

"Prodeje jsou na rekordní úrovni již devět měsíců v řadě. Poptávku ženou stále velmi dostupné hypotéky a také obava ze znehodnocení úspor vlivem inflace. Na byty se dokonce tvoří pořadníky a nové projekty se z velké části vyprodají prakticky hned po uvedení na trh," uvedl zakladatel a šéf společnosti Central Group Dušan Kunovský.

Z analýzy vyplývá, že během druhého čtvrtletí letošního roku se v metropoli prodalo rekordních 2650 nových bytů, počet nabízených jednotek se naopak snížil na 3350. Za celé pololetí se podle firem v Praze prodalo 4750 nových bytů, meziročně téměř dvojnásobek. Největší zájem lidé při koupi projevili o dispozice 2+kk, druhou prodejně nejsilnější pozici obsadily třípokojové byty.

Zdroj: ČTK
Další zprávy