Svou čtvrtou studiovou desku Witness ohlašovala slovy: "Tohle je pro mě úplně nová éra. Říkám tomu pop s účelem." Chtěla navázat na angažované album zpěvačky Beyoncé, vážnější společenská témata ale aby na Witness jeden lupou pohledal. Nejuvěřitelnější je tak Perry v momentech, kdy vzpomíná na staré lásky a vypráví o zlomeném srdci.
V roce 2010 se v klipu California Gurls vznášela na obláčku a střílela z pestrobarevné podprsenky šlehačku, o šest let později patřila mezi největší esa prezidentské kampaně Hillary Clintonové a svoji novou desku ohlásila klipem Chained To the Rhythm kritizujícím spektákl konzumní společnosti směřující k sebedestrukci.
Popová hvězda Katy Perry už v dvaatřiceti nechce být jen "sexy holkou z plakátů". Svoji čtvrtou studiovou desku Witness ohlašovala slovy: "Tohle je pro mě úplně nová éra. Říkám tomu pop s účelem." Nové album inspirovaly šokující výsledky amerických voleb a nová "probuzená" Katy Perry na něm měla definitivně potvrdit přestup do kategorie seriózních umělkyň.
Jak se dělá pop pro dospělé nedávno ukázala Beyoncé, na jejíž ceněný opus Lemonade údajně Perry chtěla novou deskou navázat. Jenže něco jiného je zpívat o policejním násilí a nevěrném manželovi, jako to dělá afroamerická hvězda, a něco jiného je vzkazovat posluchačům, že v rytmu dnešního světa "tančí jako zombie", jak to dělá Perry v Chained To the Rhythm.
Poté, co se singl zastavil na čtyřce amerického singlového žebříčku (což je pro zpěvačku neúspěch) a začal klesat, se Perry či snad její nahrávací společnost lekli a snažili se zachránit situaci nenáročnými tanečními singly Bon Appétit a Swish Swish. Ty se ale nepodívaly ani do první třicítky.
Na albu Witness nakonec aby jeden vážnější společenská témata lupou pohledal. Dominující syntetické electro často odkazující na houseové beaty konce osmé a začátku deváté dekády má sice ke žvýkačkovému popu jejího nejprodávanějšího alba Teenage Dream dalkeo, dospělost ale rozhodně neevokují.
Stane se z Katy Perry diva? Kdepak
Katy Perry se musela tentokrát obejít bez svého dvorního producenta Dr. Lukea, který je v klatbě kvůli obvinění za sexuální obtěžování zpěvačky Keshy. Jiný popový hitmaker, Max Martin, měl na starost pět skladeb, hned první tři tracky (Witness, Hey Hey a Roulette) ale potvrdí, že veterán už se začíná poněkud opakovat.
O něco lépe dopadlo okysličení soundu Katy Perry o aktuální vlnu houseových producentů - Purity Ring, Jack Garratt, Duke Dumond nebo Hayden James měli za úkol stvořit z Perry "divu" tanečních parketů a nakopnout její kariéru novým směrem podobně jako se to před devatenácti lety povedlo Madonně na Ray Of Light.
Perry ale chybí charisma, které dříve nahrazovala softerotickými klipy a dvojsmyslnými narážkami v textech. Nejlépe je to slyšet, když se v Swish Swih její hutně afektovaný hlas utápí v beatech samplujících klubovou klasiku I Get Deep a situaci musí zachránit až hostující rapperka Nicki Minaj. Jestli skladba měla být smrtící zbraní v probíhající válce s Taylor Swift, pak minula cíl.
Pod všemi těmi naleštěnými electro beaty a hrdými deklamacemi silné ženy ("I´m Marilyn Monroe in a monster truck") se skrývá téma bolestného rozchodu. Těžko říct, jestli je to ještě pořád smutek z rozpadlého manželství, anebo z dalších milostných ztroskotání z posledních let, ale Katy Perry je na nové desce zdaleka nejuvěřitelnější v momentech, kdy referuje o svém zlomeném srdci.
Katy Perry: Witness
Vydal Universal Music, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 60 %
Deja Vu by mohl být další singl, Tsunami má zvláštní pasivně agresivní kouzlo a Save as Draft je nejlepší balada, kterou Perry nazpívala od Unconditionally. O něco bombastičtější pokusy o velký radiový hit pomalého tempa v Into Me You See a Miss You More se už bohužel pohybují na hraně parodie.
Překročit hranici mezi žvýkačkovým popem a dospělými tématy patří v kariéře popových hudebníků mezi ty nejtěžší úkoly a v posledních letech se to podařilo jen hrstce šťastných. Katy Perry zůstala na Witness někde na půl cesty. Ostatně přerod v autentickou americkou holku se nevyvedl na poslední desce ani Lady Gaga.
Oběma někdejším konkurentkám v boji o popový trůn chybí po dovršení třicítky jiskra, kterou kdysi zapálily hitparády. Možná je to prostě tím, že "náctileté sny" jsou definitivně pryč a dospělost je - přiznejme si to - vlastně celkem nuda. A Madonna tu byla jen jedna.
