Letošním debutantem s taktovkou je mladý Jiří Habart. Představí se 21. května v Dvořákově síni Rudolfina.
Debut Pražského jara vznikl před deseti lety z podnětu někdejšího prezidenta umělecké rady festivalu, jinak šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka. Cílem je umožnit nejslibnějším mladým dirigentům, aby své umění ukázali v počátcích kariéry a navázali spolupráci s předními tělesy.
Dvaatřicetiletý rodák z Frýdku‑Místku Habart poslední dobou sklízí úspěchy na mnoha soutěžích a stále častěji jej oslovují ke spolupráci evropské orchestry. Přelomový byl loňský rok, kdy se stal jedním ze tří finalistů prestižní soutěže proslulé filantropky Donatelly Flick pro dirigenty do třiceti let v Londýně, kde pod jeho taktovkou Londýnský symfonický orchestr provedl slavnou Bouři a Solvejžinu píseň z orchestrální suity Peer Gynt od Edvarda Griega. "Skutečně se našel - a jeho řízení orchestru v zeleném roláku mělo šmrnc," napsal o Habartově vystoupení skladatel Lawrence Dunn pro portál Bachtrack. Do finále soutěže Donatelly Flick se z českých umělců naposledy v roce 2014 dostal Jiří Rožeň.
Habart se vloni umístil také pátý v Dirigentské soutěži Zoltána Kodályho v maďarském Debrecínu a sesbíral několik zvláštních ocenění - od Maďarské opery, která jej přizvala ke spolupráci v následující sezoně na Dvořákově Rusalce, a dvou předních tamních orchestrů. Byl také vybrán mezi šest uchazečů ke konkurzu na post asistenta dirigenta Labské filharmonie v Hamburku. Několik skladeb, jejichž výjimečné nastudování mu na soutěžích vyneslo úspěch, představí na Pražském jaru.
Z houslisty dirigentem
Hudební dráhu Jiří Habart započal ve dvanácti letech na základní umělecké škole hrou na housle, kterou poté vystudoval na kroměřížské Vejvanovského konzervatoři ve třídě Karla Janečka.
Na brněnské Janáčkově akademii múzických umění pokračoval studiem dirigentství pod vedením Jakuba Kleckera, Tomáše Hanuse a sbormistrovství u Blanky Juhaňákové. Na smyčec však nezanevřel a přibral si ke studiu hru na barokní housle pod vedením renomované virtuosky Lenky Torgersen, koncertní mistryně souboru Collegium Marianum. K barokní hudbě má dodnes vztah, říká, že v soukromí ji dokonce poslouchá nejraději.
Absolvoval mistrovské kurzy u Tomáše Netopila, Kirka Trevora, Zsolta Nagye či Marka Stringera. Je rovněž držitelem stipendia Bayreuther Festspiele 2014. Od sezony 2019/2020 působí Habart v operním souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde nastudoval například balety Don Quijote, Nebezpečné známosti či Čajkovského Louskáček. Z operních děl uvedl Verdiho Nabucca, Rossiniho Lazebníka sevillského či Massenetovu Manon. V posledních letech více proniká také do českého repertoáru, v moravskoslezském divadle dirigoval Smetanovy Dvě vdovy, Prodanou nevěstu, Dalibora či Dvořákovy Branibory v Čechách.
Barokní hudba jej neminula ani v Ostravě, kde pro premiérová představení nastudoval scénická díla skladatelů Claudia Monteverdiho a Henryho Purcella.
Na festivalu Dvořákova Praha v roce 2020 jako asistent zastupoval Tomáše Netopila při nastudování Beethovenovy Deváté symfonie.
Toulky Evropou
Na Pražském jaru bude mít Habart pod taktovkou Prague Philharmonia v rozšířeném obsazení odpovídajícím klasickému symfonickému orchestru. Pestrý repertoár dirigent s nadsázkou nazývá Toulky Evropou, neboť ho složil z děl několika skladatelů různých národností. Pro něho navíc mají osobní vazbu na další země, v nichž je dirigoval.
Jako první zazní mladistvá energická předehra Felixe Mendelssohna Bartholdyho k Shakespearově hře Sen noci svatojánské, která patří mezi skladatelova raná díla - napsal ji v pouhých šestnácti letech.
"Mám blízko k tomu lyrickému romantickému koloritu ze světa kouzel a fantazie, proto jsem zvolil na úvod toto dílo, které se příliš často nehraje," říká Habart k programu, v jehož výběru měl víceméně volnou ruku. Ačkoliv ve zdejším kulturním okruhu jen málokdo nezná Mendelssohnův Svatební pochod, svatojánská ouvertura se v repertoáru tuzemských orchestrů příliš neobjevuje. Přesto jde o dílo efektní, zvukomalebné a posluchačsky vděčné.
Jako sólista se na koncertu představí francouzský violista Sào Soulez Larivière, vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro z roku 2023, jenž do programu s Habartem vybral Koncert pro violu a orchestr dnes již nežijícího polského skladatele Krzysztofa Pendereckého. "Připomíná odkaz Simóna Bolívara jako symbol osvobození a nezávislosti," říká sólista o skladbě, jež měla světovou premiéru roku 1983 ve venezuelském Caracasu. Bolívar byl generál a politik z 19. století.
Ve druhé polovině programu debutant zvolil skladby, které mu přinesly úspěch na mezinárodních soutěžích. Zazní druhá suita ze scénické hudby norského skladatele Edvarda Griega k dramatu Peer Gynt, s níž se Habart probojoval do finále londýnské soutěže. Její součástí je také tklivá Solvejžina píseň, často uváděna samostatně.
Jako vzpomínku na maďarské soutěžní klání Habart zvolil Tance z Galanty Zoltána Kodályho, které společně s dalšími sice nastudoval na kompetici v Debrecínu, ale ve druhém kole nakonec upřednostnil jiné dílo. "Je to taková virtuózní ‚třešnička‘, zároveň ale velmi těžká a náročná pro orchestr i pro dirigenta. Když jsem tu skladbu slyšel poprvé, úplně mě uchvátila. Doufám, že bude mít stejný efekt i na posluchače," říká.
Za nejpodstatnější považuje, aby byl schopen zachytit duchovní obsah skladeb. "Samozřejmě chci mít precizní techniku, ale chci předat i silné myšlenky a emoce autorů, které stále rezonují už 200 nebo 300 let a oslovují nás od doby, kdy byla ta díla napsána. Nesnažím se ale dělat show pro diváky, spíš se nechávám unášet hudbou, která dirigenta sama navede k výrazu," říká Habart ke své technice.
"Občas mívám trochu výraznější mimiku, protože hudbu silně prožívám a myslím, že to zároveň hráče inspiruje, aby i beze slov pochopili, jakou emoci chci vyjádřit. Dirigování není jen o pohybu rukou, ale o tom, co z vás vyzařuje. To je cesta, kterou se snažím objevovat - mít emoci v sobě a umět ji přetavit do orchestru a hráčů. Může to být hodně abstraktní, ale je to o chemii a kontaktu," dodává.
Koncert
(Pořádá festival Pražské jaro)
Jiří Habart & Prague Philharmonia
Rudolfinum, 21. května
