Ivan Trojan je Bůh. Rád si upravuje role, své postavy má tendenci vylepšovat
Hranice bláznovství
Snímek Václav režiséra Jiřího Vejdělka a scenáristy Marka Epsteina měl být dalším hereckým koncertem pro jednočlenný ansámbl jménem Ivan Trojan. A pro mnohé jistě byl. Jenže postava vesnického blázna Václava, tentokrát podaná s mnohem menší porcí komediální nadsázky, ukázala spíše na zdejší scenáristické a obecně tvůrčí limity.
Snímek z roku 2007 byl chvíli veselý, chvíli vážný. Autorům se nepodařilo nadefinovat, jakého že "blázna" před kameru postavili. Diagnóza lehké mozkové retardace tu je spíše berličkou pro to, aby se protagonista mohl chovat nahodile divně. Pro potřeby jednotlivých scén bývá svou diagnózou jednou nesmyslně omlouván, jindy se filmaři pokoušejí vidět ho bez příkras.
Výsledkem je sled více či méně povedených situací, v nichž divák mnohdy pozná, že Trojan pořádně neví, koho vlastně hraje - jakkoli dělá vše proto, aby snímek udržel pohromadě. A dělá to natolik přesvědčivě, že za obtížnou roli získal dalšího Českého lva.
Právě se děje
ŽIVĚ
Drony dopadly na ruský sklad výbušnin, úřady vyhlásily v oblasti výjimečný stav
"Tady neválčíme, vydělávají všichni." Gangy z Východu využívají na praní peněz Čechy
Multivitaminy nepomáhají lidem žít déle, zjistila rozsáhlá studie
Penalty ukončily brazilský sen o titulu. Favorit vypadl na Copě América s Uruguayí
