Informaci o úmrtí potvrdila dcera Jana Fabiánová. "Zemřela na komplikace spojené s rakovinou a nedávno prodělaným onemocněním covid-19," upřesnila a požádala o soukromí.
Urbánkové před kamerou režiséři sundavali brýle, nosila tak kontaktní čočky. "Byla jsem jedna z prvních, která zkoušela čočky panu profesoru Wichterlemu. Nosila jsem je i v Národním divadle. To tehdy byly ještě takové skleněné a docela drsné," vzpomínala, jak na první české scéně od roku 1970 hrála vídeňskou prostitutku Erži ve hře Třetí zvonění.
"Na filmové role jsem měla velké štěstí, až na to, že za bolševika byly všechny zakázané a po revoluci už jsem byla stará bába, které režiséři žádné role nenabídli. Ale jsem ráda, že jsem se objevila ve filmech, které patří, neříkám, že mojí zásluhou, do zlatého fondu české kinematografie," ohlížela se.
Naposledy se na obrazovce objevila roku 2019 namaskovaná k nepoznání v kriminálním seriálu Rapl režiséra Jana Pachla. "Hraju starou zimomřivou ženu bez brýlí a bez líčidel, většinou v kulichu a na vozíčku. Nepoznáte mě a to byl jeden z důvodů, proč jsem do toho šla," řekla. Do roku 2016 rovněž zpívala Ernestinu v muzikálu Hello Dolly, jejž v režii Ondřeje Sokola uvádělo pražské Studio Dva. "To představení mělo jen vyplnit prázdniny, ale lidé si vynutili, že se hraje pořád," poznamenala.
Naďa Balabánová z vesničky Borovnička v Podkrkonoší, narozená 30. června 1939, odmalička chtěla zpívat. Absolvovala však trutnovskou vyšší zdravotnickou školu a krátce pracovala jako zdravotní sestra.
Hrála ovšem ochotnicky, až si jí na festivalu Jiráskův Hronov všimli zástupci pardubického divadla a nabídli jí angažmá. Právě v Pardubicích se pak poprvé vdala, za herce Karla Urbánka. Když on odcházel do hlavního města, Urbánková se připojila.
Po rozpadu vztahu, k němuž přispěla smrt ještě nenarozeného dítěte, v Praze roku 1964 získala místo v divadle Semafor. Ve filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů se poprvé objevila před kamerou, začala nahrávat singly a její sláva prudce stoupla. V divadle vystupovala coby zpěvačka a částečně jako herečka nejprve v programech dvojice Suchý & Šlitr, později se přičinila o to, aby scéna angažovala humoristické duo Šimek & Grossmann.
Zpívala tu své největší hity jako Drahý můj a Závidím právě s texty komika Jiřího Grossmanna, často na přebrané písně. Závidím pro ni zkomponoval v roce 1971 krátce před svou smrtí na Hodgkinovu chorobu ve věku 30 let. "Když zazní první akordy, mám pocit, jako když jsem ji zpívala poprvé," říkala Urbánková, které už skladba zůstala v repertoáru.
Od roku 1969 byla členkou kapely Country Beat pianisty a skladatele Jiřího Brabce, se kterou zpívala dalších dvacet let. V letech 1972 až 1976 vždy vyhrála čtenářskou anketu Zlatý slavík, tehdy byla nejznámější.
S muzikanty absolvovala mimo jiné turné do USA, po němž vydala své první album nazvané 24 hodin s Naďou Urbánkovou. Později spolupracovala s Kroky nebo Orchestrem Václava Hybše.
Po roce 1990 se Naďa Urbánková kvůli osobním problémům na několik let odmlčela. V novém tisíciletí se vrátila jako moderátorka pořadu Písničky pro Vysočinu na regionální stanici Českého rozhlasu a začala vystupovat se skupinou Bokomara, se kterou opět pěla své hity Blonďák s červenou bugatkou, Vilém peče housky, Svatební průvod, Dávám ti dar či Mám ráda žužu.
Měla za sebou nesnadný osobní život. V padesáti letech už absolvovala dva rozvody, načež se roku 1990 provdala potřetí, za lékaře Josefa Havlíka. Kvůli němu se odstěhovala do Švýcarska a přestala koncertovat.
Manželství však po čtyřech letech zkrachovalo a sanatorium U svaté Anny, které společně založili v jihočeském Protivíně, se dostalo do konkurzu. Dluhy padly na hlavu Urbánkové, která podepisovala úvěry zkrachovalé firmy Medissa. Ta měla okolo čtyřiceti zaměstnanců a stovce věřitelů dlužila téměř 33 milionů korun, napsaly Hospodářské noviny. Budova sanatoria byla nakonec v březnu 2004 vydražena za 7,4 milionu korun.
Zpěvačka utekla jen s pár kufry do malé garsonky na okraj Prahy a začala znovu zpívat i vystupovat. Nedlouho nato jí v obou prsou doktoři našli agresivní druh rakoviny. Následovaly chemoterapie a ozařování.
"Vždycky jsem se zvedla z bahna a řekla si, že bude líp. Není nic jednoduššího než ráno přijít k zrcadlu a zvednout koutky nahoru. Když se usmíváš, tak ochráníš svoji psychiku, a ta dělá minimálně 50 procent úspěchu," říkala.
"Přemýšlela jsem, proč dostávám tolik facek, když jsem nikomu neublížila. Říkám si, že jsem dřív musela být hrozná mrcha, zejména co se chlapů týče. A oni mi to teď všechno vrátili," konstatovala jednou.
Později žila Naďa Urbánková na Vysočině, v klášteře premonstrátů v Želivě, a do posledních let stále občas vystupovala. Mimo jiné cvičila jógu. "Z jednoho okna se dívám na rybník, z druhého na klášter, sedím a poslouchám to úžasné ticho. Jsem venkovská holka a do města už nechci," říkala.
