Rozhovor – Naprostá většina kapel si v průběhu kariéry projde určitým hudebním vývojem, ale jen málokterá z nich zažila takové žánrovou proměny jako norští experimentátoři Ulver.
Někteří fanoušci o nich nedokážou uvažovat jinak, než jako o kultovní kapele norské black metalové scény začátku devadesátých let, přitom na konci dekády Ulver nabrali směr ke komorní elektronice a k hudebním experimentům a setrvali u nich v různých obměnách až dodneška. Zásadní zlom přinesla v roce 1998 nahrávka Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell, na níž syrový zvuk kytar vyklidil prostor progresivnímu rocku, který se nebál vlivů ambientu, drum and bass ani industrialu.
To však byl teprve začátek jejich rozmanité cesty Ulver a od té doby překvapení provází jejich každou novou desku.
Postupně si vyzkoušeli downtempo elektroniku (Perdition City), experimentální rock (Blood Inside) nebo komorní elektro-akustickou tvorbu (Children of the Sun), aby se na aktuální nahrávce Messe I.X-VI.X dostali až ke spolupráci se symfonickým orchestrem. „Myslím, že je čím dál tím míň cool silně se soustředit na vlastní výlučnost,“ říká k hudebním proměnám jeden z mozků projektu Kristoffer Rygg.
Ulver jsou dnes v podstatě undergroundový projekt, který otevřel mnoha metalistům nečekané hudební světy, ale který pro avantgardní publikum nikdy nebyl dost avantgardní. Nikdy se jim nepodařilo získat masovější publikum a jejich tvorba vždy existovala v jakémsi klidném bezčasí, v němž neexistují žádné hudební trendy. Ale přestože navenek působí nenápadně, pod zdánlivě klidným povrchem a přikrývkou Ryggova hlasu vlídného vypravěče se vždy nachází silná autorská vize a snaha neustále zkoušet něco nového.
Naposledy takovou novinkou byla seance s drone/ambientním projektem Sunn O))) zaznamenaná na EP Terrestrials. V nejbližší budoucnosti to pak bude převážně improvizované koncertní turné, které se v pátek 7. února zastaví i v pražském Paláci Akropolis.
Aktuálně.cz: V průběhu let jste vystřídali hodně žánrů a prošli vývojem jako málokterá kapela – od black metalu, přes folk, experimentální elektroniku až po její kombinování s orchestrem. Jak zpětně takový vývoj sám vnímáš?
Kristoffer Rygg: Je to jenom učení, funguje to podobně i u spousty jiných věcí. Spoustu lidí, kteří dělají hudbu, u ní vydrží jen pár let, pak je to přestane bavit, ostříhají se a seženou si normální práci. Ale někteří z nás u toho vydrží a začnou nad věcmi nějak přemítat, v hudbě samotné i v hlavě. Souvisí to s věkem, vkusem a dalšími věcmi, které tě formují hudebně i umělecky, a snad každá dlouho fungující kapela má několik kontrastujících projektů.
Nicméně souhlasím, že z hlediska formy jsme se hodně změnili. Má to co dělat s tím, že jádro kapely tvoří jen pár lidí. Fungujeme spíš jako projekt. Jsem to jen já a Tore (Ylwizaker, pozn. red.) plus pár dalších lidí, kteří na zvuk zrovna mají vliv. Vycházíme ze studiového prostředí, ne z živého hraní, a tak jsme skoro celou dobu někde seděli a hráli si s různými způsoby vytváření hudby a nakonec i s vytvářením iluzí.
A.cz: Ulver nekoncertují moc často, od živé premiéry v roce 2009 jste měli asi třicet koncertů. Takže logicky musí přijít otázka, jak bude vypadat následující turné?
Určitě mnohem volněji. (smích) Koncerty, které jsme hráli dřív, měly jasně daný směr. Tentokrát chceme dosáhnout mnohem svobodnějšího přístupu k hudbě. Máme nějaká témata, ze kterých budeme vycházet, ale z hlediska formy a struktury to bude celkově mnohem volnější.
A.cz: Budete alespoň částečně vycházet z vydaných skladeb Ulver?
Máme tam pár, my tomu říkáme, únikových kousků (smích), kdyby nám to zrovna moc nešlo, ale z větší části bychom chtěli improvizovat. Když jsme hráli dřív, měli časově synchronizovaná vystoupení s projekcí, na kterou jsme se museli já a bubeník hodně soustředit. Ačkoliv to bylo živé, tak to bylo hodně naplánované. Teď chceme zkusit něco jiného.
A.cz: Ačkoliv Ulver už black metal dávno nehrají, někteří lidé si je s ním stále spojují a chtěli by ho od vás pořád slyšet. Jak se k tomu stavíš?
Jestli někdo má stroj času a chce se vrátit do roku 1993 nebo 94, tak jsem s tím v pohodě. Ale já se na to dívám tak, že je mi už skoro čtyřicet let a je to asi patnáct let, co jsem naposledy hrál něco, co by souviselo s black metalem. Takže když někteří lidé takovou hudbu očekávají, přijde mi to někdy absurdní.
A.cz: Symfonický orchestr, se kterým jste pracovali na poslední desce Messe I.X - IV.X, asi na turné nepovezete?
Dokážeš si představit, jak by asi vypadal tourbus? A kolik by to stálo? (smích) Myslím si, že není možné, abychom s sebou na turné po klubech mohli vzít symfonický orchestr. Bude to dost odlišné pojetí.
A.cz: Kontroverzní režisér Harmony Korine jednou řekl, že vidí linii vedoucí od Wagnera až k Ulver. Jak to vlastně máte s inspirací skladateli klasické hudby?
Wagner není úplně někdo, koho bych poslouchal, pokud bych zrovna nedělal rešerši některé jeho nahrávky, třeba kvůli nějakým mohutným dechům, které by se nám hodily na sample. Když jsme připravovali Messe, hodně jsme poslouchali klasickou hudbu, protože jsme k projektu chtěli přistoupit z klasické perspektivy. Naše předchozí album cover verzí (Childhood’s End, pozn. red.) bylo výsledkem mé posedlosti garážovým nebo psychedelickým rockem 60. let, potažmo pop rockem. A myslím si, že celkově jde amalgám našich osobních zájmů a toho, co je potřebné pro to, abyste naplnili vizi projektu, toho, co jste si předsevzali, že uděláte.
A.cz: Kombinace elektroniky s klasickým hudebním přístupem si v poslední dekádě osvojila řada hudebníků jako Ben Frost, Tim Hecker, Oláfur Arnalds a další. Řadíte sami sebe k nějaké takové scéně?
Čím dál tím míň je cool se silně soustředit na vlastní výlučnost. To je něco, co bylo vlastní 80. a 90. létům a podle mě už to moc neexistuje a nemyslím si, že by to bylo něco dobrého. Na identitě mi vlastně tolik nezáleží. Když si dovolím být trochu arogantní, tak je to něco, co zajímá hlavně mladé lidi. Starší, dospělí lidé se o ni tolik nestarají. To, o co se já zajímám, je hudba a ne image.
A.cz: Ale zpátky k desce s názvem Messe, což po přeložení znamená mše. Proto mě napadá, jestli vaší hudbě přikládáš nějaký duchovní nebo snad rituální rozměr?
Je to dost složité, protože při tvorbě alba mi procházela hlavou spousta myšlenek. Ale myslím, že to, co budeme dělat teď v únoru, bude mnohem víc rituální. Bude to o kouzlu okamžiku, vybalíme nástroje a budeme vědět jen trochu, co máme dělat, a u spousty věcí už ne. Budeme muset hudbu nechat, aby nás někam vzala, a to je pro mě velmi rituální zážitek s hudbou. Album jako Messe taky může být rituální, ale je to mnohem víc instalované. Texty v sobě nesou vyjádřené náboženské pocity, což je moje dlouhodobá obsese, ale je to mnohem víc instalované, iluzorní, než rituální. Rituál je pro mě improvizovaná hudba, jazz a tenhle druh věcí.
A.cz: To mi trochu připomíná situaci, kterou popisujete v doprovodném materiálu k nejnovějšímu EP Terrestrials nahraném se Sunn O))). Doslova tam stojí, že jste byli společně ponořeni ve scéně jako vystřižené z filmu Koyaanisqatsi.
No, tak si to přinejmenším pamatujeme, pak už to bylo na holce, co psala tiskovou zprávu. Ale to album je převážně formované tím, že jsme celou dobu byli v jedné místnosti a v ní jsme experimentovali. I kvůli tomu její mix trval tak dlouho, protože jsme to nechtěli dokončit jen jako Ulver, aniž by Sunn O))) nebyli přítomni, a to včetně mixu a produkce. Album je založené vlastně jen na jedné staré nahrávací session, ke které jsme pak přidávali další věci, ale v podstatě je to náš návrat k jedné noci z konce roku 2008 a rozhodně je to o napojení se do jedné sdílené myšlenkové roviny. Je to o hledání styčných, ale i rozdílných bodů mezi námi.
A.cz: Velkou inspirací prý byl také Ravi Shankar. Můžeš to víc rozvést?
Je to spíš ve smyslu, že hudba je jako náboženství, nebo přinejmenším v sobě nese něco víc už jen v tom, jak lidi spojuje dohromady.
A.cz: Očekáváš, že improvizované turné položí základy pro novou desku?
Doufám v to, ale bude to záležet na koncertech samotných, jestli budou dobré nebo špatné. Ale vlastně jsme to probírali. Dokonce jsem ráno kupoval dvě nahrávací zařízení, protože chceme všechno zaznamenat a pak to použít jako základ pro desku nebo aspoň pro nějakou dokumentaci. Všechno vidím jako nějaký odrazový můstek. Je skvělé ty koncerty odehrát, ale pak to třeba jde použít taky pro něco dalšího.
