Praha - Hned tady by pozvánku na první český koncert Toma Waitse mohla tradičně uvést některá z jeho pábitelských historek nebo metafora typu básník maskovaný za omšelého lamače srdcí z předměstí.
Vlastně by ani nevadil popis jeviště, které při současné šňůře vypadá jako smetiště o půlnoci, nebo dokonce floskule o splaceném kulturním dluhu.
Osmapadesátiletý baron Prášil moderní hudby má totiž tu vlastnost, že umí vdechnout opravdový život i těm největším šaržím, klišé a sentimentu; vyválet se s nimi, vzápětí je odkopnout a ďábelsky se jim vychechtat. To je důvod, proč při něm jihnou intelektuálové, české nevyjímaje.
Při jednom z mála svých turné písničkář - no dobrá - s pěstěnou image váguse vystoupí se svou kapelou 21. a 22. července v pražském Kongresovém centru. Lístky od 990 do 3250 korun se začaly prodávat 30. května v devět ráno a zájem hned shodil server Ticketpro.
Tomu odpovídají bezpečnostní opatření proti překupníkům, která připomínají pravidla používaná v Británii. Každý lístek má vytištěné jméno držitele, který se před vstupem musí prokázat občanským průkazem nebo pasem. Osobní koupě tak nebyla možná.
Svéráz Waits si také vymínil, že na koncerty není možné získat novinářskou akreditaci ani jakékoliv partnerství ze strany médií či společností. Hudebník ví, že se díky svému kultovnímu statutu a spoře dávkovaným koncertům může spolehnout výhradně na svou hudbu a nemusí se stát součástí promo her. Ostatně před dvěma roky vyprodal koncerty za pár minut.
Americká část šňůry Glitter and Doom začala 17. června ve Phoenixu, evropská pak 12. července. Patnáct koncertů na starém kontinentu se odehraje v sedmi městech. Kromě Prahy Waitsův kabaret slyšelo nebo uslyší Irsko, Skotsko, Španělsko, Francie a Itálie. Pro zájemce je tady je k dispozici záznam jeho mystifikační tiskovky k turné.
Waitse provázejí Omar Torrez (kytara), Patrick Warren (klávesy), syn Casey Waits (bubny a perkuse) a Vincent Henry (saxofony, harmonika a kytara). Dlouholetého spoluhráče Larry Taylora (baskytara) ale kvůli jeho rodinným problémům nahradil Seth Ford-Young.
Poslední položkou v Waitsově diskografii zatím zůstává na Grammy nominovaný troj-opus Orphans z roku 2006. Aktuálně ale víří debaty kolem zpěvákova jména i album coververzí v novém indie-zvuku nazpívané herečkou Scarlett Johansson.
| Čtěte také: Tulák Waits veze tři vagóny hudby |
"Sirotci obsahují drsné i něžné melodie. Rumby o mořských pannách, cajdáky o srážkách vlaků a tarantulích," prohlásil o svých zatím posledních skladbách jejich otec. Každá ze tří desek má vlastní podtitul: Brawlers, Bawlers a Bastards.
"Tom je skladatel ojedinělého druhu. Přisprostlý salónní zpěvák, jehož skladby fungují jako krátké filmy: coby výpověď o lidském rodu," napsal Greg Kot z Chicago Tribune u příležitosti jednoho Waitsových koncertů - které nejsou nijak časté, a v Evropě už vůbec.
Tom Waits - Bottom of the World
Křičí, vříská, skučí, chrchlá, škrábe, bečí nebo šeptá o nízkých vášních, nevyslovených přáních a nenaplněných touhách, o existencích stejně podivných jako ta, do níž se už léta stylizuje.
Trojalbum Orphans Waits produkoval jen se svou ženou Kathleen Brennanovou; ta se autorsky i producentsky podílela už na předchozích deskách včetně titulu Real Gone z roku 2004, kterého se prodalo přes milion kopií.
Thomas Alan Waits se narodil 7. prosince 1949 v kalifornské Pomoně. Mluví se o něm jako o posledním beatnikovi současné hudby. Nezaměnitelným a nezařaditelným způsobem kombinuje jazz a blues a dosud vydal přes dvacítku řadových desek.
Nejprve byl melancholickým klavíristou v jazzovém baru dlouho po zavíračce, posléze přibral kumpány i nástroje a začal lyrické kousky střídat s lehce apokalyptickým kabaretem. Své skladby-příběhy čím dál častěji destruuje, rozdírá a láme jim kosti v industriálním mlýnku.
Neboť Tom Waits, jak praví zmíněný Greg Kot, zdeformuje všechno - kromě pravdy. Stejně svérázný je coby herec. V Cotton Clubu si vystřihl pokleslého baviče, na kterého si tak rád hraje, u Coppoly se objevil i v Draculovi coby šílenec Renfiled konzumující mouchy.
Minout se nemohl s Jimem Jarmuschem: naposledy se objevil v režisérově černobílém snímku Kafe a cigára; tam si zahrál Toma Waitse, "co si klidně jednu zapálí, protože teď už nekouří".
