Pochází z desky Murray St., na které sestava roku 2002 po teroristických útocích na Světové obchodní centrum vzpomínala na svoje začátky uprostřed nabité kulturní scény přelomu 70. a 80. let. V newyorských ulicích tehdy potkávali slavné umělce, spisovatele, kritiky nebo hudebníky, kteří se z cizinců po barech měnili v důvěrné známé, jako když Moore v písni poeticky zmiňuje setkání se zpěvákem Lou Reedem.
Godhead z názvu skladby znamená něco jako idol a skladba byla ojedinělou, přímou poctou vzorům Sonic Youth, kteří se hlásili k punkovému heslu "zab svoje idoly" a připojili se v 80. letech k hlasitému protestu proti generaci rodičů. Vyrostli po boku živelných hardcore kapel jako Black Flag, Hüsker Dü nebo Butthole Surfers, stejnou měrou ale zapadali mezi intelektuály a estéty.
O 17 let později, kdy už Sonic Youth neexistují a svítí jako důležitý milník rockové historie, se dnes jedenašedesátiletý Thurston Moore vrací ke svým vzorům nejenom z New Yorku. Jako by měl pocit, že jim něco dluží. Věnoval jim svoji poslední sólovou desku Spirit Counsel, na které je uctívá beze slov.
Kytarové melodie a meditativně se opakující riffy jsou pro něj způsobem, jak se na ně napojit. Téměř dvouapůlhodinové album čítající jen tři skladby ukazuje Mooreovu méně známou tvář experimentátora a odhaluje paralelní tvorbu, která po čtyři dekády vznikala mimo mainstream a jen občas se ozvala na albech Sonic Youth. Na méně známé území pozve kytarista se svou kapelou také tuto sobotu 26. října koncertem v pražském Lucerna Music Baru.
Osvobození
V nové skladbě 8 Spring Street se vrací do New Yorku, konkrétně na adresu svého kytarového mentora Glenna Brancy, který loni ve věku 69 letech podlehl boji s rakovinou a o němž se často mluví jako o chybějící lince mezi punkrockem a minimalistickým skladatelem Stevem Reichem.
Branca se proslavil symfonií pro stovku kytar, před virtuozitou ale vždy upřednostňoval sílu kolektivu. Mooreovi otevřel dveře do světa avantgardy: právě od něj mladík převzal speciální techniku kytarového ladění, kterou pak prosadil u Sonic Youth a obměňoval ji snad u každého druhého songu.
"Myšlenka skládat hudbu mimo tradiční způsoby ladění nás velmi inspirovala," vysvětlil časopisu Rolling Stone letos Moore, který se spoluhráčem Leem Ranaldem později dokonce chvíli působil v Brancově souboru Thelonious Monk Orchestra.
"Naživo jsou obzvláště jeho dlouhé kusy jakýmsi oživlým horečnatým snem. Když bylo vše provedeno správně, s dostatečnou silou, hlasitostí i odpovídajícím počtem lidí, mohly vás odnést za hranice těla a osvobodit vás," napsal v Brancově nekrologu pro server Vulture Piotr Orlov.
Možná by to bylo moc na sílu a zjevné, kdyby žák Moore ve skladbě 8 Spring Street využil stejný efekt. Proto je devětadvacetiminutové sólo pro kytaru spíš intimní vzpomínkou na přátelství s Brancou a "sessiony" v jeho bytě.
Spirituálním, až osvobozujícím efektem naopak působí úvodní hodinová skladba nazvaná Alice Moki Jayne, která je poctou umělkyním upozaděným ve stínu slavnějších partnerů: jazzové harfistce Alice Coltraneové, švédské umělkyni Moki Cherryové a politické básnířce Jayne Cortezové, jejichž manželi byli saxofonista John Coltrane, trumpetista Don Cherry a saxofonista Ornette Coleman.
Pro skladbu je důležitý vývoj: otevírá ji šum syntezátorů a švitoření cimbálů, na něž navazuje souhra kytary s bicími v pravidelném rytmu. Vše vzápětí volně prolne do repetitivních kytarových ploch, aby se kompozice ke konci zlomila v rock, dokonce skoro sludge-metal.
Přístupný experiment
Thurston Moore na desce neúčinkuje sám, přizval spoluhráče z nedávných, tradičnějších rockových sólových desek The Best Day a Rock n Roll Consciousness: basistku Debbie Googeovou, kytaristu Jamese Sedwardse a bubeníka Steva Shelleyho, bývalého spoluhráče ze Sonic Youth.
Duchovní rozměr ale nebyl jenom o jejich vzájemném napojení, jak Moore vysvětlil v nedávném rozhovoru pro český časopis Full Moon. "Mou tvorbu samozřejmě inspirovalo mnoho různých věcí, ale nikdy to nebylo tak jako u skladby Alice Moki Jayne. Když jsem ji psal, tak jsem si neustále v hlavě ta tři jména opakoval a pokoušel se je tímto způsobem uctít. Právě toto zaříkávání vedlo k podobě, kterou skladba nakonec dostala, proto mluvím o 'radě', k níž název alba odkazuje. Tentokrát mi šlo o to, dotýkat se něčího umění napřímo, skrze jeho ducha, čas nebo život. Síla tohoto spojení je pro mě velice hluboká," říká kytarista.
Už jeho předloňské album Rock n Roll Consciousness nebylo o klasických rockových písních, spíš evokovalo jakousi rockovou spiritualitu. Nynější deska Spirit Counsel představuje přirozený další krok.
Poslední skladba jménem Galaxie (Sky) je určená 12 hráčům na dvanáctistrunné kytary a inspiroval ji úryvek z básně freejazzového skladatele Sun Raa, jehož tvorba byla zasvěcená hledání přesahu v hudbě. Nemusí hned jít o ezoteriku, i když to tak může znít: na albu Spirit Counsel jsou přesahy znát především díky faktu, že Thurston Moore vykračuje z komfortní zóny a od rocku se vydává vstříc minimalismu a psychedelii.
Přes vydatnou délku je novinka vůbec nejpřístupnějším kusem z Mooreovy experimentální a možná trochu skryté tvorby, která se rozpíná od noisu, jazzu přes poezii až po black metal a vydávání knih pod vlastní značkou Ecstatic Peace Library. Album Spirit Counsel je tak pobídkou k dalšímu průzkumu.
Thurston Moore: Spirit Counsel
Daydream Library 2019
