reklama
 
 

Rapper Bonus posílá srdečné pozdravy z konce světa

17. 1. 2011
Foto: Aktuálně.cz
Deska, která vrací do českého hip hopu názor

Recenze - Na přelomovém albu českého hip hopu Repertoár skandovali v roce 2001 pražští PSH, že "hlasují proti násilí na modrým dnu / hlasují proti růžovým snům / a proti z**rveným náckům". Jejich scéna sice vzešla z komunity kolem graffiti writerů a byla napojená na squatterský underground, nicméně subverzivní témata brzy vystřídaly historky z večírků a vychloubání, jak komu rap "solí".

Přes zklamání posluchačů i novinářů, kteří by v rapu rádi viděli pokračovatele angažovaného bigbítu či předrevolučního folku, to byl prostě přirozený vývoj - ostatně po celém světě se hip hop stal v nulté dekádě hudebním mainstreamem, a tak se proměna témat nevyhnula ani českému prostředí.

 

Ne snad, že by u nás nebyli rappeři vymezující se proti hlavnímu proudu, ale snad až s výjimkou PIO Squad a jejich dva roky staré desky Interview zůstali vždy na rovině amatérského snažení. Teprve na půlném konci loňského roku - necelých deset let po Repertoáru - dostal český hip hop konečně znovu desku, která má ambice říct něco zásadního, nestydí se za vážná témata a nekulhá při jejich zpracování. Konec Civilizace pražského rappera Bonuse je pro domácí scénu zásadním počinem i proto, že zasazuje úder z míst, odkud by to nikdo nečekal.

Cesta Bonuse k hip hopu je velmi neobvyklá. Ještě jako Bourek byl členem kultovní hardcoreové kapely Ememvoodoopöká a později mozkem kapely Sporto hlásící  se k volnomyšlenkářskému post-punku a spojení rocku s elektronikou. Na jejich druhém albu More (2009) už výrazně probleskovala fascinace hiphopovým pojetím kultury jako koláže i důležitost soustředěné výpovědi (oproti první desce se na ní zpívalo česky a hostovali na zde rappeři Lyrik a PIO Squad). Z této pěny se zrodil rapper Bonus, který dvě první EPčka Unabomber a Inkognito vypustil zdarma ke stažení na internet.

Mikrofon a prášky na deprese

Nahrávky představily rappera, který se ještě nerozhodl, kým chce vlastně být - kazatelem ideologie "udělej si sám", moralizujícím vševědem nebo rapovou superstar. Na první dlouhohrající desce Konec civilizace - která vychází na vinylu a jako placený internetový download - už dává jeho "persona" mnohem větší smysl. Ve skladbách jako je Psychologové, Zakopanej pes nebo Epitaf si Bonus nasazuje masku šílence, který zahlédl konkrétní pukliny naše světa a musí to s pomocí svého mikrofonu všem říct.

Metafora třeštění, skrze něž se dosahuje pravdy, je dotažená až do konce - z obalu na vás vypadne hustě popsaný papír s texty a dalšími poznámkami, který vypadá jako horečnaté zápisky grafomana. Na desce je také několik mezitracků obsahujících jízlivé postřehy, jakoby natočené z voleje na diktafon ve stavech delirického osvícení.

Zatímco Repertoár se ještě vezl na zbytcích devadesátkové euforie a ledacos viděl přes poetický opar, Konec civilizace s pomocí hiphopové formy zachycuje „zeitgeist" první dekády nového tisíciletí. A není to moc příjemný pohled. Marně vzpomínám na jinou podobnou desku, která by v posledních letech podala podobně mrazivý, nicméně věrný obraz české společnosti jako Konec civilizace.

S verši jako „Titanik se potápí a vy jste pořád spokojený" popisuje Bonus konzumní společnost, v níž „každej je si otrokem a otrokářem sám" a kde většina něšťastníků věří, že „víc lidskosti si koupí, až ti zvýšej plat". Skladba Squatteři feťáci anarchisti varuje před stavem, v němž kravaťácký establishment začně vnucovat svoje principy normálnosti, až dochází k radikálním stanoviskům, že „kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali" (2540).

V jiném úhlu pohledu je Konec civilizace také smutný „antropologický průzkum" generace dnešních třicátníků ztracených mezi nadějemi a hypotékou. Bonus si všímá, jak se jeho vrstevníci "normalizovali" a začali mít stejné názory jako jejich rodiče. "Vychovali z nás jedno velký stádo, kde si každej myslí že má vlastní názor, protože utrácí prachy, který předtím vydělal, a nejvíc se bojí tyhle věci nedělat" rapuje v jednom tracku. "Kupujete časopisy, klikáte na web, všechno čtete / máte tolik informací a nic nechápete," vzkazuje jim.

Punker mezi rapovými beaty

Konec civilizace vrací do domácího hip hopu (a potažmo popu) názor, což je něco, co se už moc nenosí. Někdo by mohl rovnou napsat angažovanost - skladba Dětem s výrazným kytarovým riffem horuje proti neonacistům kolem nás a v jediné odlehčenější skladbě Party track s Lyrikem si Bonus neodpustí udělat aspoň reklamu vegetariánství.

Politická témata k hip hopu patří, byť nejsou tak běžná, jak se zdá - na každé Public Enemy najdete v historii rapu deset 50 Centů. Na druhou stranu je subverzivní potenciál gangsta rapu ukrytý v myšlence černého amerického snu, jež narušuje stereotyp rasově rozvrstveného blahobytu. Tuto rovinu samozřejmě rap přejatý třeba ve střední Evropě nemá, takže holedbání českých rapperů o ekonomické soběstačnosti vyznívá jen samolibě.

Abychom si správně rozuměli: angažovaný rap není ani v Čechách nic nového. Bohužel se ho ale zatím vždy ujali rappeři, kteří chtějí něco velkého a hlubokého říct, ale zatím si ještě příliš neujasnili co.  Bonus na to měl dost času i vzdělání. Mimochodem, je mu 31 let, tedy o deset let více než Vladimirovi 518 z PSH v čase natáčení Repertoáru.

Bonusovy texty ale naštěstí nepůsobí jako moralizování, za což můžou kromě zmíněné masky třeštícího maniaka také skvělé instrumentální podklady, za nimiž stojí Bonus sám a jeho studiový parťák Pe.Klo. Dvě skladby obstaral slovenský beatový vědec Karaoke Tundra a je třeba říci, že jeho klaustrofobické tracky Epitaf a PIKOSMRT (s skreči DJ Spinhandze) patří k vrcholům desky.

Napsal jsem, že Bonus je na Konci civilizace za šílence. Možná by ale bylo přesnější připodobnit ho k Divochovi, který je v stejnojmenném dystopickém románu Aldouse Huxleyho konfrontován s technokratickou civilizací, v níž se lidé proměnili ve stroje, jejichž štěstí je uměle navozováno falešnými rozkošemi.

Punker Bonus si vypůjčil formát hip-hopu, aby s ním mohl říct něco podstatného. Přišel do českého hip hopu z divočiny do Huxleyho „krásného nového světa" a natočil nejlepší domácí hiphopové album roku 2010. A dost možná i několika let předchozích a následujících.

Čtěte také:
Trio Sporto: Cédéčko není seriozní médium
Sporto: Konečně nejsi odkázaný na hudební trendy

autor: Karel Veselý

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama