Společně s Michalem Pavlíčkem a DJ Fivem, kteří jejímu starému repertoáru dávají osobitý a neotřelý zvuk, tu představí i nové skladby. Načeva zatím vždycky překvapila, s každou další deskou zkouší nepoznané.
Jak sama říká, k hudbě se dostala díky divadlu, jehož kouzlu propadla coby gymnaziální studentka. Později zakotvila v Divadle Sklep a na scéně souboru Pražské pětky ji nepravidelně můžeme vidět dodnes.
O zpěvačce, která se brzy stala oblíbencem české progresivní scény, se svět dozvěděl až v roce 1994 s albem Možnosti tu sou... Na něm Načeva za pomoci textů Jáchyma Topola a hudby Michala Pavlíčka ukázala svoji rockovou podobu.
O dva roky mladší desku Nebe je rudý natáčela s novou partou hudebníků a styl úplně změnila. Rockové riffy vystřídal triphopový zvuk a snová atmosféra. Už tehdy všem došlo, že Načeva nehodlá kariéru postavit na jízdě v zajetých kolejích.
Výlet do další z krajin znamenalo i třetí album Mimoid, které bylo na hudební scéně roku 1998 opravdu mimoidní. Vládne mu lehce ponurá atmosféra se znatelným vlivem break beatu a elektroniky. Jak by taky ne, když se na jeho realizaci podílel anglický DJ Gus a člen drum´n´bassového projektu Ohm Square Dušan Only One.
Pak se Načeva na chvíli odmlčela a soustředila se na mateřské povinnosti, které zužitkovala při intimním výpovědi na desce Fontanela (2001) plné ambientních a ethno prvků. S ní vzácně vystupovala po klubech a na festivalech.
V poslední době si Načeva nejvíce rozumí s kytaristou Pavlíčkem a DJ Fivem; oba jsou individualitami i týmovými hráči. Pavlíček střídá elektronickou kytaru s akustickou, DJ Five svým elektronickým čarováním posouvá zvuk skladeb do portisheadovsky triphopové roviny a nadpozemsky snovou atmosféru zaklenuje Načeva sametově zastřeným hlasem. Nové skladby mají opět texty Jáchyma Topola.
Staré nahrávky získávají zcela novou tvář, jako když si děvčátko hraje s panenkou a obléká ji do nových a nových oblečků. Dnes večer poznáme další Načeviny šaty.
-
Přečtěte si recenzi na vystoupení Načevy
na SázavaFestu od čtenáře s přezdívkou Trash:
Radostná melancholie Moniky Načevy