Praha - Svérázná americká zpěvačka Pink, která do dívčího popu druhého tisíciletí vnesla takřka machistický přístup a sexuální otevřenost, přijíždí v rámci evropského turné k albu The Truth About Love do Prahy. V pátek 10. května se zastaví v pražské O2 Aréně.
Křestním jménem Alecia Beth Mooreová - trojnásobná držitelka Grammy - se do českého hlavního města vrací po třech letech od své poslední návštěvy. Turné pojmenované Funhouse z roku 2009 a navazující Summer Carnival z následujícího roku zahrnovala 149 koncertů po celém světě a navštívilo je přibližně 2,9 milionů fanoušků.
Řadových alb má majitelka sytého, v některých vypjatých pasážích "přítulně nakřáplého" hlasu na svém kontě šest, na loňskou novinku The Truth About Love si ale fanoušci museli počkat čtyři roky. Pink přitom během čtyřleté pauzy nejen hledala inspiraci, ale nejprve pilně objížděla svět a poté se na nějakou dobu stáhla do ústraní, když se jí v červnu 2011 narodila dcera Willov, jejím otcem je motokrosový závodník Carey Hart.
"V hitparádovém prostředí plném sex bomb působí Pink přinejmenším osvěžujícím dojmem. Navíc mezi producenty alba The Truth About Love figuruje Max Martin a ne David Guetta či Will I Am a je tam Eminem a ne dubstepové sbíječky a tranceové zvedáky, což lze brát za částečné vítězství. Na druhou stranu se Pink mohla v řešení logického paradoxu jménem „pop pro dospělé" inspirovat více u Robyn než třeba u Kelly Clarkson nebo Katy Perry," napsal v recenzi alba The Truth About Love pro Aktuálně.cz Karel Veselý.
Magazín Entertainment Weekly nahrávku dokonce ocenil absolutoriem a vyzdvihl především schopnosti Pink coby skladatelky textů, v nichž je stejně tvrdá na sebe jako na své okolí. O něco střídmější Guardian zase kladně přitakal jejím schopnostem přetavit syrové emoce do chytlavých pop-punkových skladeb.
Sama zpěvačka své poslední album avizuje jako vlastní náhled na různé odstíny lásky - temné i veselé, šťastné, ale i bolestné. A společně s ní pravdu o lásce hledají raper Eminem, zpěvačka Lily Allen nebo kapela fun., která má na svědomí mimo jiné hit loňského léta We Are Young.
Uklidněný živel
Rodačka z malého města v Pensylvánii se přitom v poslední době trochu uklidnila, za což může hlavně její téměř dvouletá dcera. Před pár měsíci se třeba Pink novinářům svěřila, že výrazně umravnila svůj slovník - a to dřív pro ostřejší výrazy nikdy nechodila daleko. A na jednom z koncertů překvapila své fanoušky, když s odkazem na děti přítomné v sále zazpívala "slušnou" verzi hitu One Last Kiss - který v originále obsahuje více než desítku "shitů".
Třiatřicetiletá zpěvačka, kterou letos časopis People zařadil mezi desítku nejkrásnějších žen světa, ale nepřitahuje pozornost jen svéráznou mluvou nebo tím, že se nebojí otevřeně říct svůj názor na cokoliv - od politiky přes ochranu zvířat, práva homosexuálů až po partnerské vztahy.
Do jiných holčičích snů - těch, které považuje za hloupé - se ale dokáže Pink stále dokáže pořádně obout. Třeba ve starším singlu Stupid Girls se pustila do dívek, které jsou pro krásu ochotny udělat cokoli. Ve videoklipu bez ostychu pranýřovala bulimii, plastické operace a přihlouplost "prsatých blondýnek" a vyumělkovaných krásek.
Jindy si zase na albu I´m Not Dead (Nejsem mrtvá; 2006) v písničce Dear Mr. President vzala na paškál tehdejšího amerického prezidenta George Bushe. A dravé, drzé a často nesmiřitelné jsou i texty na její nejnovější desce.
Neklidná Aleciina povaha se naplno projevila s nástupem puberty. Dělala tanečnici v nočním baru, zpívala doprovodné vokály v hiphopové kapele a ve 14 letech složila první písničku. "Když začnu psát písničky, soustředím se jenom na sebe, je to můj způsob terapie a vždycky tomu tak bylo," svěřila se jednou Pink.
Její pseudonym (česky růžová) může odkazovat do světa krajek, panenek Barbie a Britney Spearsové, ve skutečnosti ale byla Pink odmalička pěkně divoká. Už v devíti si prý zapalovala jednu cigaretu od druhé a v deseti vyzkoušela marihuanu.
V patnácti se rozhodla, že nechce zpívat sladké písničky, na just si obarvila vlasy na růžovo a začala vystupovat pod přezdívkou Pink - tu prý dostala, protože jí v rozpacích růžovějí tváře. "Měla jsem zelené vlasy, piercing v nose, tetování," svěřila se.
Už její debutová deska Can't Take Me Home (2000) navíc byla v USA dvakrát platinová. Následující album M!ssundaztood (2001) natočila Pink rychle a přišel ještě větší úspěch, navíc po celém světě. Za pomoci písničkářky Lindy Perryové, bývalé členky 4 Non Blondes, se přiblížila víc rocku. Spolupráci se známými jmény se nevyhýbala ani později. Na desce Try This (2003) se spojila s Timem Armstrongem, kytaristou punkerů Rancid, a známí producenti se podepsali i pod Funhouse a The Truth About Love. Globálně se jejích desek prodalo přes 40 milionů kusů. Patnáct jejích singlů navíc dosáhlo první příčky hitparád minimálně v jedné a více zemích.
