Praha - Nové album Red americké country-popové zpěvačky Taylor Swift prodalo v zámoří v prvním týdnu 1,2 milionu kopií, což je číslo, na které naposledy dosáhl před deseti lety Eminem s albem The Eminem Show (prodalo se ho ještě o sto tisíc kusů víc). Taylor Swift také zlomila „rychlostní" rekord na iTunes, odkud si desku koupilo 465 tisíc Američanů, a také se stala první ženskou interpretkou, která dokázala prolomit hranici platinové desky (milion kusů) v prvním týdnu se dvěma deskami za sebou.
„Právě mi řekli, že Red prodalo 1,2 milionu kusů v prvním týdnu. Je to vážně skutečné?! Vy jste neskuteční. Tak moc vás miluju. Díky milionkrát ;)" vzkázala svým fanouškům na sociální síti Twitter zpěvačka, která v prosinci oslaví třiadvacáté narozeniny.
Stejného úspěchu dosáhla přesně před dvěma lety s deskou Speak Now, která milionovou hranici překročila o 47 tisíc kusů.
Od té doby se hranici platinového ocenění za týden podařilo zdolat i Lady Gaga s deskou Born This Way, které ale výrazně pomohla velmi nízká cena a spojení prodejů s novou službou Amazon Cloud. I Swift využila neobvyklých marketingových nápadů - bonusová verze desky Red byla exkluzivně k dostání kromě obchoďáků Target také například v řetězci restaurací Papa John's Pizza jako speciální příloha k jedné nabídce.
Nekomplikovaná americká tradice
Tím ale podobnost obou zpěvaček končí, vždyť současné prodejní úspěchy Taylor Swift lze číst i jako reakci posluchačů na vlnu hlučného tanečního popu a triumf obyčejnosti nad blyštivým popovým spektáklem. Image Taylor Swift jako normální holky s kytarou hrající nekonfliktní písničky v tradičním americkém žánru navíc skvěle sedla do éry ekonomické deprese, kdy je všechno tak nějak příliš komplikované, a proto posluchači chtějí hudbu, která je přesně opačná.
Ačkoliv už v té době prodala milion kusů své druhé desky Fearless, skutečnou megahvězdu z ní patrně udělal až v září 2009 rapper Kanye West, když jí v přímém přenosu na pódiu vytrhl z ruky cenu MTV za nejlepší video. Vyplašená blondýnka se tehdy málem rozbrečela, dnes ale může potrhlému Westovi děkovat - lítost či identifikace s romantickou dívkou napadenou hrubiánem nakopla její kariéru do nevídaných rozměrů a Fearless se tehdy stalo nejprodávanější nahrávkou roku v USA.
Jako odplatu pak Swift věnovala Westovi píseň Mean (Ošklivý) z následující desky a incident, který oběhl média a následně internet jako virální mem, tak dohrála do vítězného konce. Právě schopnost zpracovat reálné příběhy ze svého života do textu je další důležitá část receptu zpěvačky na úspěch. Ostatně ještě jako šestnáctiletá studentka střední školy debutovala se singlem Tim McGraw, v němž se vyznává z obdivu ke country bardovi.
V dalších letech napsala několik písniček, v nichž prala "špinavé prádlo" svých milostných vztahů, a pochopitelně se v nich objevují i reálné celebrity ze světa country či teen popu, což je pro posluchače velmi přitažlivé. Písňový bulvár pokračuje i na novince Red plné balad o rozchodech, jejichž hlavním hrdinou je velmi pravděpodobně herec Jake Gyllenhaal (Ztracená hora, Zodiac), s nímž Swift chodila od října 2010 do ledna 2011.
Svému expříteli například věnovala pilotní singl desky s příznačným refrénem We Are Never Ever Getting Back Together (Nikdy se k době nevrátíme) a vážně/nevážná zevrubná analýza textů Red provedená na blogu Vulture odhaluje i další potenciální hrdiny písňových romancí, jako jsou Harry Styles ze skupiny One Direction, herec Taylor Lautner známý ze série Stmívání a samozřejmě Connor Kennedy, s nímž Swiftová chodí teď.
Zpěvačka z Nashville tak využívá chytrou taktiku, v níž se život interpreta stává nekonečnou reality show sledovanou přes bulvár i sociální média. Amerika v „mini soap operách" prožívá se zpěvačkou romantické eskapády a sleduje její dospívání skoro v přímém přenosu.
Country stoupá v žebříčcích
Fantastická prodejní čísla pro novou desku také potvrzují změny v „demografii" americké populární hudby. Po jednu dekádu dlouhé dominanci tzv. urban music (hip hop, r´n´b, nu soul) se nejlukrativnějším segmentem největšího světového trhu s hudebními nosiči stalo právě country. Tato vlna odstartovala v roce 2010 a trvá dodnes.
Letos už na vrcholu amerického žebříčku stanuli Carrie Underwood a Zac Brown Band a poslední měsíc i angličtí milovníci bluegrassu Mumford & Son či Jason Aldean. Jeho Night Train sesadila z čela právě Taylor Swift.
Country si v USA dlouho žilo vlastním životem. Pak ale na přelomu 80. a 90. let prodal Garth Brooks neuvěřitelných sto milionů desek a ukázal sílící potenciál scény soustředěné kolem městečka Nashville. Brzy ho do popových žebříčků následovali Tim McGraw, Shania Twain nebo Faith Hill, až na vzácné výjimky se ale nikomu z nich nepodařilo proniknout do mainstreamových rádií. Country na své cestě k popovým vavřínům zůstala někde na půl cesty. Na rozdíl od hiphopových interpretů, kterým patřila následující "nultá dekáda".
Výměna popularity hudebních stylů je přirozenou součástí dynamiky popkultury, která funguje jako kyvadlo kompenzující stylové dominance a úlety. Nová generace country interpretů využila díru na trhu a v souladu se společenskými trendy se proti drsným okázalým rapperům postavily něžné písničkářky typu tria Dixie Chicks či Carrie Underwood (objevené TV soutěží American Idol) stylizující se do rolí obyčejných dívek. Svoji hudbu přitom přizpůsobily většinovému vkusu a zbavily se některých dřevních elementů country, které by masového konzumenta mohly odrazovat.
Křehká Taylor Swift je ale ještě podstatně „těžší" váha než výše jmenovaní a jmenované.
„I když je to dost možná největší popová hvězda současnosti, chybí jí celá řada podstatných věcí - pro začátek silnější hlas. Anebo taneční kreace. Anebo sex appeal. Jeden se až diví jak může udržet krok s Lady Gaga, Pussycat Dolls nebo Ke$hou," shrnul asi nejlépe kouzlo zpěvačky pro současnou americkou popkulturu časopis Paste.
Jenže Swift má prý v sobě něco silnějšího; něco, co hvězdy s podprsenkami místo bomb, k nimž patří i "trendy" Katty Perry, nikdy mít nebudou, tedy jakýsi „přátelský faktor", vysvětluje Paste. V éře sebevědomých nadžen, které pořád tvoří dost velkou část popkulturní nabídky, je jednoduše Taylor Swift závanem obyčejnosti, který je právě teď tak neobyčejný.
Žvýkačkový pop s douškou autenticity
Jakkoliv je to pořád ještě country, s čtvrtým albem Red si už Taylor Swift nadbíhá i širšímu spektru posluchačů. Stačí se podívat na žebříčky společnosti Billboard pečlivě rozdělené do žánrových podhitparád kopírujících žánrovou demografii rozhlasových stanic. Aktuální singl We Are Never Ever Getting Back Together už bodoval nejen v country hitparádě, ale i v té popové, a dokonce i v taneční.
Ostatně píseň pro ni napsal švédský hitparádový gigant Max Martin, který na sebe poprvé upozornil jako autor hitů severského dance-popového týmu Ace of Base a na přelomu tisíciletí napsal hity pro teenagerské hvězdy Backstreet Boys, 'N Sync a samozřejmě Britney Spears - ...Baby One More Time, Quit Playing Games (With My Heart). Posledních deset let mu za hity může děkovat Pink, Katy Perry nebo Kelly Clarkson, jejíž energický pop-rock Since U Been Gone píseň hodně připomíná.
S We Are Never Ever Getting Back Together dobyla Taylor Swift vůbec poprvé americký singlový žebříček a na YouTube skladbu za dva měsíce zhlédlo 65 milionů diváků. Hit Swiftové ale také pomohl k dalšímu průlomu na globální trh, kde dosud její country příliš nezabíralo. Skladba ovládla žebříčky iTunes v padesáti zemích a i v České republice už míří do první dvacítky nejhranějších skladeb. Další singl I Knew You Were Trouble dokonce křehkou blondýnu zavádí do krajin nepravděpodobného crossoveru country, electropopu a decentních dubstepových efektů.
Místo dalších žánrových výletů ale album spíše redefinuje žvýkačkový náctiletý pop s douškou písničkářské "indie" autenticity. Angloamerická kritika desku shovívavě hodnotí jako její nejlepší nahrávku, na níž se Swiftové podařilo dokázat, že její úspěch není jen podivná žánrová anomálie způsobená zoufalou potřebou Američanů zklidnit svoji mysl něčím naprosto průměrným. Hodnocení Red v recenzním agregátoru Metacritic vystoupalo zatím na mírně nadprůměrných 7,4/10.
"Red je její dosud nejzajímavější deska, ale nepochybně přijdou ještě lepší," píše Billboard a Slate konstatuje: "Red je příliš nevyrovnaná deska na to, aby to bylo opravdu výtečné popové album, ale jejími nejlepšími dosavadními momenty jsou kariérní vrcholy zpěvačky, která konečně zní jako popová hvězda, kterou vždycky chtěla být." "Pořád to není zrovna jako Bob Dylan," píše Boston Globe a dodává: "Nicméně nové písničky jsou na míle napřed před těmi, které psala před dvěma lety."
