Londýn, Praha - „Nemůžu uvěřit, že tady všichni právě teď stojíme. Řekli byste si, že jeden nebo dva z nás už budou spíš sedět. Ale není to tak," vtipkoval na konci října Mick Jagger, když se členové Rolling Stones poprvé po pěti letech znovu objevili vedle sebe na pódiu v Paříži na koncertě pro hrstku zvaných celebrit a pár šťastných fanoušků. V neděli už ale Rolling Stones odstartovali svoje miniturné na oslavu padesáti let existence kapely na ostro - odehráli první ze dvou koncertů v londýnské O2 Aréně.
Čtěte také
GRRR! Rolling Stones v padesáti znovu slaví čtyřicetiny
„Až na vrásčité obličeje nevykazovali žádné známky opotřebení a frontman Mick Jagger celé dvě a půl hodiny koncertu strávil vykračováním po pódiu. Vypadal mimořádně elegantně, fit a vokálně byl v absolutní formě," popisuje nedělní událost tisková agentura AP.
Do poloviny prosince se Rolling Stones představí ještě na čtyřech dalších koncertech, které je také zavedou do newyorského Barclays Centre či nedalekého Prudential Centre v New Jersey. O návrat legend je zájem - koncerty byly kompletně vyprodané už během sedmi minut a na spoustu fanoušků se nedostalo. Zájemce neodradily ani vysoké ceny vstupenek - na londýnský koncert se dalo dostat za tři tisíce korun, lepší místa byla ale až za 11 500 korun a zájemci o kotel pod pódiem zaplatili dvojnásobek.
„Je úžasné, že to pořád děláme, a je úžasné, že pořád kupujete naše desky a chodíte na naše koncerty. Díky, díky, díky," prohlásil na pódiu Mick Jagger, který za rok oslaví sedmdesáté narozeniny. „Dokázali jsme to," přidal se jeho o rok mladší parťák, kytarista Keith Richards, a v narážce na svůj drsný životní styl ještě dodal. „Jsem rád, že vás vidím. Jsem rád, že vidím vůbec někoho." Z původní sestavy, která v dubnu 1962 v londýnském Marquee Clubu odehrála první koncert, je v kapele už jen dnes jednasedmdesátiletý bubeník Charlie Watts. Čtvrtým do party je už od poloviny sedmdesátých let kytarista Ronnie Wood, kterému je 65 let.
K oslavám se v Londýně přidali i dva další bývalí členové Stones - člen původní sestavy, basák Bill Wyman, který kapelu opustil v roce 1993, a kytarista Mick Taylor, jenž v roce 1969 nahradil zesnulého Briana Jonese a s parťáky hrál do poloviny sedmdesátých let. Skladbu Gimme Shelter si s kapelou zazpívala americká soulová hvězda Mary J. Blige.
Na začátku koncertu diváky z projekčního plátna pozdravili Elton John, Iggy Pop a Johnny Depp, který Rolling Stones složil poklonu za vytrvalost. Během koncertu kapela složila poctu svým americkým vzorům, jako byli Muddy Waters, John Lee Hooker, Otis Redding, Bob Dylan či Johnny Cash, které v počátcích napodobovali, a samotný koncert odstartovala skladba I Wanna Be Your Man, kterou pro ně napsali Paul McCartney a John Lennon z Beatles. Jagger a spol. svůj první singl v britské Top 20 zahráli poprvé od roku 1964.
Došlo samozřejmě i na největší hity - včetně Brown Sugar a Sympathy for the Devil, které zakončovaly normální část koncertu, anebo Jumpin' Jack Flash, který zahráli jako druhý přídavek.
Padesát a dál
„Neudělat nic by bylo od nás pěkně hulvátské," řekl o návratu kapely na tiskové konferenci v říjnu Mick Jagger a s typicky britským suchým humorem pak ještě dodal: „Kdybychom se na to vykašlali, BBC by o nás určitě natočila nějaký úděsný film."
O návratu nejslavnější rock'n'rollové kapely všech dob se spekulovalo už od léta, kdy Richards potvrdil, že Stones spolu znovu zkouší a že něco chystají na oslavu půlstoletí existence. Jagger prý ale nechtěl kapelu příliš přetěžovat a muzikanti se dohodli jen na čtyřech velkých koncertech, k nimž ještě se zpožděním přidali pátý.
„Nechtěl jsem, aby to vzbuzovalo přílišnou nostalgii, a chtěl jsem to všechno trochu shodit. Můj původní nápad byl nazvat to turné Běžte do pr..., je nám padesát," prohlásil na tiskové konferenci Jagger. Od promotérů se ale nakonec nechal přesvědčit, a miniturné tak nese název 50 & Counting - Padesát & dál.
Půlstoletí Rolling Stones je samozřejmě skvělá marketingová příležitost, a tak výročí připomíná třeba také trojdisková kolekce hitů či fotografická kniha The Rolling Stones 50. V kinech se promítají dokumentární filmy Crossfire Hurricane a Charlie Is My Darling rekapitulující začátky kapely a v newyorském Muzeu moderního umění lze od poloviny listopadu zajít na výstavu s exponáty z padesátileté hudební kariéry skupiny.
Komu by to nestačilo, tak japonská společnost Suntory vypustila na trh řadu alkoholických nápojů prodávaných s logem stoneovského jazyka. Pro ty nejvěrnější a taky nejmovitější fanoušky je tady ještě limitovaná edice japonské whisky. V prodeji je 150 sklenic po 125 tisících korun.
Vždycky něco víc
Samozřejmě, že by se asi daly najít kapely, které fungují ještě déle než padesát let, žádná z nich ale určitě neslavila své kulaté výročí pod dohledem médií po celém světě a koncertní šňůrou, o kterou je takový enormní zájem. Vždyť i další klasikové šedesátých let Beach Boys odjeli v létě své narozeninové turné ve vší skromnosti po menších koncertních sálech s průměrnou kapacitou kolem sedmi tisíc lidí a zdaleka ne všechny koncerty se vyprodaly.
Rolling Stones jsou ale kapela úplně jiného kalibru. Jako jedni z posledních aktivních pohrobků nejslavnější rockové éry jsou pro několik generací fanoušků symbolem hudebních hodnot a také připomínkou časů, kdy rock nebo populární hudba vůbec ještě měla svoji společenskou důležitost. Pokud se navíc jedná o koncerty, pak jsou Rolling Stones rovnou značkou výjimečné události, což je pověst, která se nedá koupit.
Jejich první velké koncerty v první polovině šedesátých let ještě doprovázely neodbytné vřeštící fanynky, v druhé polovině dekády a v sedmdesátých letech si ale svůj statut atrakce zajistili divokými koncertními večírky, na kterých se mohlo stát doslova cokoliv.
Jako když si v roce 1975 vymysleli, že na vystoupení v Memphisu chtějí na pódium přijet na slonech. Manažer jich sehnal dokonce osm, ale když zjistili, že je neudrží pódium, z triumfální jízdy nakonec sešlo. Peněz utracených za tlustokožce ale kapela litovat nemusela, historka o slonech se šířila přes média i šeptandou mezi fanoušky a vyprodala jim stadiony na zbytek turné.
Na začátku osmdesátých let se Rolling Stones stávají koncertními monstry, tak jak je známe dnes. Nemá to nic společného s kvalitou jejich tehdejších desek, vždyť tehdejší nahrávky jako Emotional Rescue či Undercover patří k tomu nejhoršímu, co udělali. Ani flirt s disco rytmy jim ale nemohl odehnat pamětníky šedesátých let, kteří konečně disponovali dostatečným kapitálem, za který si mohli užívat nostalgie po své milované éře.
Stones se nechali přesvědčit, že čím více peněz do turné investují, tím víc jich vydělají. Tattoo You Tour bylo jedním z prvních hudebních turné, které mělo svého velkého korporátního sponzora - Stones tehdy přijali půl milionu dolarů od výrobce pánských voňavek Jovan Musk. Pro srovnání - letošní miniturné sponzoruje koncert Virgin 25 miliony dolarů.
K jejich šňůrám také patřily pozoruhodné inovace, které se zapsaly do dějin koncertního marketingu. Tuné Steel Wheels z roku 1989 bylo prvním, na němž si management hlídal veškeré výdělečné aktivity spojené s koncerty od distribuce vstupenek až po prodeje triček s logem. Byla to také první šňůra, na niž se daly koupit lístky po internetu - tedy přesněji přes e-mail. Vrcholem Stoneovské megalomanie je pochopitelně poslední turné A Bigger Bang v letech 2005-2007, na kterém vydělali 558 milionů dolarů. Pět letošních koncertů v listopadu a prosinci by mělo přinést kapele 15,7 milionu liber.
Měsíc, slunce a Stones
Jak je to u Rolling Stones už tradicí, A Bigger Bang znovu posunulo hranici nejvýnosnějšího turné všech dob, než je vloni překonali U2. Aktuální koncertní comeback Jaggera a spol. znovu otevřel otázku dalšího velkého turné a spekulace hovoří o tom, že nadcházejících pět akcí bude testem rockových staříků.
Stones nemají nikdy ve zvyku mluvit o svých turné jako o posledních a nedělají to ani tentokrát. Otázky na globální šňůru v příštím roce ale zatím mají vyhýbavé odpovědi. „Všechny dobré věci musí někdy skončit, děti. Jen není jasné, kdy se to přesně stane," prohlásil Jagger na tiskové konferenci.
„Kluci jsou tvrďáci a pořád milují to, co dělají," říká Richards na otázku, co kapelu drží po padesáti letech pořád pohromadě. „Užíváme si to pohromadě a doufám, že to přeneseme i na pódium." Jagger, který v sedmdesátých letech prohlásil, že by byl radši mrtvý než zpíval (I Can't Get No) Satisfaction ve čtyřiceti letech, vidí za životností kapely oddané fanoušky. „Kdyby neexistovali a nedrželi nás nad vodou, Rolling Stones by tady už nebyli."
„Máte slunce, máte měsíc a pak máte Rolling Stones," zní charakteristika skupiny na Twitteru, jenže ani rockeři nejsou nesmrtelní a zůstává otázkou, jak by další tři roky na turné zvládli zdravotně. Nakonec i poslední šňůra se protáhla kvůli Richardsovu zranění poté, co spadl ze stromu na Haiti. Jako pravděpodobnější se tak jeví varianta, že fanoušci budou muset dorazit za nimi - třeba znovu do arény u Temže.
