"Raději bych byl Davidem Bowiem nebo Danielem Johnstonem než naleštěným raperem," řekl šestadvacetiletý mladík v rozhovoru pro magazín Rolling Stone. Na koncertech se přitom odívá výhradně do tetování, potu a trenýrek, zbrocený dav pod sebou ovládá s gustem pološíleného loutkovodiče. Na večírcích vyvolává rvačky, v rozhovorech mluví jako hyperaktivní filozof amatér.
Právě tato rozpolcenost charakterizuje aktuální album Tyron, které pojmenoval sám po sobě. Narodil se jako Tyron Frampton a pseudonym Slowthai, pod nímž vystupuje, si nechal podle posměšného "slow Ty", jímž si ho kvůli vadě řeči dobírali spolužáci. Jako dítě mluvil pomalu, v posledních několika letech ale kadencí slov dokázal vylíčit chaos 21. století jako málokdo. Na dva roky starém debutu popsal nekašírovanou realitu Velké Británie. Teď dává řád chaosu v sobě samém.
Hlavně nepřepálit začátek
Už jeho první singl Jiggle v roce 2016 napověděl, že ve středoanglickém Northamptonu se rodí talent. Jako rozbuška nicméně zafungovalo až debutové album z května 2019, jejž nadšeně přijala kritika i posluchači. Zafungoval už název: Nothing Great About Britain.
Zatímco Donald Trump se tou dobou snažil za velkou louží udělat Ameriku opět velkolepou, Velká Británie podle Slowthaie nebyla velkolepá nikdy. A hned v první písni pro jistotu počastoval královnu vulgárním výrazem cunt. Jako by se vrátili punkeři Sex Pistols a místo řvaní za doprovodu kytar precizně artikulovali do syntetických beatů.
"Jsem jen produkt, jo, oni mě vyrobili / Nosím řetězy jako můj děda během otroctví," skloubil Slowthai v titulní písni debutu honosné symboly hip hopu i vlastní kořeny. Jeho dědeček přišel do Velké Británie z karibského ostrova Barbados a coby levná pracovní síla strávil celý život na nekonečných směnách.
Postbrexitovou Británii pak Slowthai líčil očima dospívajících, kteří na svět nahlížejí skrz igelitové pytlíky naplněné toluenem. Jeho tracky ale nikdy nebyly jen oheň a zmar.
Když režisér klipu Toaster zavedl Slowthaie po 12 letech do jeho rodného domu, dal mu jednoduchý úkol - procházet místnostmi a popisovat, co se mu zrovna honí hlavou. "Vždycky jsi musel hodit pár liber do přístroje, aby se zapnula televize. A když jsme občas spotřebovali pět liber 'pro případ nouze' na elektřinu, nemohl jsem se dívat na pohádky, protože do televize už nezbylo," líčí raper z gauče obraz zvláštní dickensiánské Británie 21. století.
Sedí tam očividně zaskočený, jeho vzpomínky na dětství vůbec nejsou tak bezstarostné, jak by se slušelo. Vyrůstal s matkou samoživitelkou na opomenutém předměstí Northamptonu, jeho bratr Michael zemřel na svalovou dystrofii přibližně rok po narození. V takovém světě je absence drobných na pohádky spíš kuriózní vzpomínkou.
Uřvaný spratek tedy očaroval publikum i nestrojenou melancholií a na nadšení kolem debutu navázal několika úspěšnými singly - ke konci roku 2019 objížděl respektované televizní show se skladbou Deal Wiv It, kterou přispěl na album mladého producenta jménem Mura Masa. Následně si pro sebe vloni v lednu ukradl track Momentary Bliss, jímž začala série Song Machine od skupiny Gorillaz.
První singl se nakonec ukázal být nejen vrcholem vynikajícího alba, ale také jednou z nejvýraznějších písní roku, který svět knokautoval do hibernace. Refrén "je mi špatně při pomyšlení na to, že se necejtíš dobře ve svý kůži" předznamenal dobu, v níž lidé museli sami se sebou trávit mnohem více času. Frenetické tempo skladby zase působilo, že Slowthai má energii znovu planetu roztočit.
Je to slaďoušek
Krasojízda skončila vloni 12. února nárazem do zdi. Na předávání cen magazínu NME vyšvihl Slowthai tradičně manické číslo s Mura Masou, načež převzal cenu pro takzvaného hrdinu roku - zčásti nejspíš i díky tomu, že pár měsíců předtím jako jeden z nominovaných na prestižní Mercury Prize rapoval s maketou setnuté hlavy Borise Johnsona v ruce.
Triumf ale trval krátce. Na večírku přebral nejen úspěchu, šampaňským kropil všechny kolem, neměl daleko k rvačce a největší pozdvižení vzbudily jeho oplzlosti na vrub kanadské komičky Katherine Ryanové, která ceremoniál moderovala.
I knew you were joking and congratulations on your very award-worthy album! I hope you know that a bad day on social media passes so quickly. Everything will be better tomorrow. Xx
— Katherine Ryan (@Kathbum) February 13, 2020
Přestože druhý den na Twitteru uvedla, že se "necítila nepříjemně", situaci popsala jako nepovedený vtip a Slowthaie coby "slaďouška", na síti se zvedla vlna nevole.
Raper se hned druhý den ráno omluvil a se slovy "já nejsem hrdina" poslal pozlacenou sošku Ryanové. Pomiňme ironii, že cena časopisu NME má podobu vztyčeného prostředníčku.
Když k moderátorce mumlal "nikdy si s tebou nikdo nehrál tak, jak bych to udělal já", divák v sobě těžko dusil pocit trapnosti. Přesto šlo o jistým způsobem vzrušující moment, hudební svět takové už téměř nepamatuje. Neurvalý raper narušil systém, v němž jdou muzikanti příkladem, chovají se distingovaně a volají po lepším světě.
Upřímně: kromě laureátů a fanoušků statistik si málokdo bude pamatovat, kdo se dle magazínu NME stal zpěvákem nebo kapelou loňského roku. Ten ročník se ale už nyní zapsal do historie jako reminiscence časů, kdy byla hudba nevypočitatelná a nebezpečná. Není třeba potlesku, podobně zbytečné jsou ale také internetové lynče.
Mimoděk pak Slowthai potvrdil, že všechno to běsnění není jen hrou pro kamery. V aktuálních rozhovorech přiznává, že kocovina z večírku doznívala dlouho.
"Přeju si, abych z toho pódia odešel a sedl si zpátky na svoje místo. Ale já jsem nikdy nebyl ten typ člověka, co by se odkolébal zpět," vrací se ke svému extempore. V rozhovoru pro magazín Vice zároveň tvrdí, že fenomén takzvané cancel culture zabíjí umění.
Jak mě chcete zakázat?
Chaos na cenách NME je teď jedním z výchozích bodů alba Tyron. Popela na hlavu si Slowthai dle všeho nasypal už dost.
"Nejsem herec, do hajzlu s Oscarama / Na hlavní pódium jen v trenkách," popisuje v písni Cancelled svůj nejoblíbenější koncertní kostým a hostující raper Skepta dodává: "Jak mě chceš zakázat? / Dvacet cen nad krbem / Pyramid Stage na Glastonbury / Holky v davu se mě chtějí dotknout / Kdo tady chce koho zakazovat?"
Právě o generaci starší veterán žánru grime vytrhl Slowthaie ze sebezpytu a naznačil mu, jakým směrem by se měl na nové nahrávce vydat.
"Ne že by byl mým mentorem, ale každý má přece někoho, kdo mu řekne: Kámo, nedělej si s tím hlavu," přiblížil Slowthai pro Rolling Stone. "Řekl mi, že tohle není moment, který by mě definoval. Řekl mi, že mám tu situaci využít a vyjít z ní silnější."
Přesně to se na albu Tyron děje. Slowthai zde vědomě pracuje s fázemi mánie i deprese, vztek vyvažuje melancholií. Jako by se snažil číst sám sebe, pojmenovat a roztřídit stavy i nálady, protknout chaos ve vlastní hlavě řádem.
Zatímco názvy první poloviny desky křičí do světa verzálkami, druhých sedm nemá velké ani první písmeno.
Tady máte, co jste chtěli
V úvodní písni 45 Smoke předhazuje Slowthai fanouškům i všem, kteří ho odepsali, obraz sebe sama tak, jak si ho vysnilo publikum. "Bombaclaat, dickhead, bombaclaat, dickhead, bombaclaat," sype hned v úvodu slangové vulgarismy a pokračuje vzpomínkami na to, jak startoval cizí auta šroubovákem a mluvil jamajskou formou angličtiny patois pro případ, že by někdo poslouchal.
Kultura jamajských soundsystémů a hlubokých basových frekvencí měla v rané fázi zásadní podíl na vzniku grimu, a přestože mnoho grimových umělců nemá jamajské kořeny, "karibskou angličtinu" stále používají.
Po písních, které by mohly být soundtrackem vyšinutého hororu nebo záběrů na popel snášející se na svět po jeho konci, přijde náladový zlom. Klaustrofobické beaty, dunivou basu a syntetické výstřely z palných zbraní střídají samply akustických nástrojů a zálivka hřejivých zvuků. Raperova flow nezpomalí, nýbrž zjemní, často zní zasněně.
Na melancholii druhé poloviny alba se podepsaly i okolnosti, za nichž vznikalo. Krátce po cenách NME přišel také v Británii celonárodní lockdown a Slowthai se s přítelkyní přestěhoval ke své matce do Northamptonu. Ve sklepě si postavil domácí studio, věnoval se videohrám, četl knížky, zkoušel hrát na kytaru a cíleně si užíval dětství, ze kterého vyrostl dřív, než si ho stačil uvědomit. Na desku Tyron se mu tak podařilo dostat překvapivou hravost, možná i naivitu.
Mona Lisa od Picassa
Když se v úvodu písně Push rozezní akustická kytara, posluchač má pocit, jako by přehrávač přeskočil na jiné album. "Z temnoty našel cestu / Aby v tichosti kráčel sám / Těžké jsou dny / Naučil se, že po bouři přichází klid," zpívá Američanka Deb Never, kterou Slowthai popisuje jako sestru, o jejíž existenci po většinu života jen tušil. Mix procítěného lo-fi písničkářství a rapu patří mezi nejsilnější momenty alba.
"Není žádný důvod zkoušet znít jako někdo jiný. To je nuda. Přepni to. Otoč to. Namaluj Monu Lisu tak, aby vypadala jako od Picassa," popsal své tvůrčí postupy pro magazín High Snobiety. Jako inspiraci nyní uvádí Alexe Turnera z Arctic Monkeys, Thoma Yorkea z Radiohead nebo subtilního amerického písničkáře Elliotta Smithe. Nezajímá ho přitom zvuk, jde po emoci.
Jestli na novém albu převažuje nějaký motiv, je to všudypřítomný pocit lehkého vyšinutí. Samplované nástroje zní rozladěně, z každé strany se na posluchače sypou neidentifikovatelné zvuky, v pozadí zní útržky konverzací. Je nemožné odhadnout, kam se píseň ubere v dalším taktu.
S prvky surrealismu a halucinací si hraje na fotkách a ve videích. V klipu k písni Feel Away, již natočil s písničkářem Jamesem Blakem a producentským duem Mount Kimbie, převezme Slowthai mateřství za svou přítelkyni, načež porodí z dortu dítě, které se stává hlavním chodem na svatební hostině jeho dívky a porodníka.
Ve vizuálu ke skladbě Mazza s hostujícím A$AP Rockym zakusují halucinogenní jablka a rapují s očima přes půlku hlavy. Jako by byl celý svět jeden velký výlet na tripu.
Při rozhovorech člověk Slowthaie těžko přistihne bez víček ztěžklých marihuanou. Během lockdownu si zase nechal vyrobit šperk s vlastní podobiznou, komiksová postavička má na jazyku blyštivý čtvereček, pravděpodobně útržek papírku napuštěného LSD.
Šílenost světa nejspíš přijal za svou, ale nejde o eskapismus. Spíš odraz v zrcadle s nalajnovanými amfetaminy, za nímž hraje psychotropní hip hop.
Slowthai si na novém albu uvědomil, že nemůže popřít část sebe, i když čas od času způsobuje bolest jemu i jeho okolí. "Co je láska bez nenávisti? / Co je oddanost bez víry? / Rick bez Mortyho? Lil Wayne bez kodeinu? / Raper bez šperků? / Skutečná osoba, jasně," ptá se uštěpačně v písni NHS, věnované britské Národní zdravotní službě.
Po nedávném triumfu Stormzyho nejspíš v britském rapu nastal čas na příchod antihrdiny, který je schopen přijmout vlastní chyby, prohry i šílenost. Poté, co Stormzy do grimu vnesl nádech spirituality a coby praktikující křesťan prosvítil původně undergroundový žánr gospelem, Slowthai kontruje s mnohem syrovější verzí. "Pokud je peklo pro hřešící, nebe nikdy nebylo pro mě," rapuje s hrdostí a pokorou.
Album
Slowthai: Tyron
Method Records 2021
