"Z dáli pošleme pohledy barevné / že je tu nádherně, že na vás myslíme," zpívá Švejdík do odlehčené melodie, zatímco se v pozadí ozývá trumpeta. Neděle by mohla být bezstarostnou poprockovou písní, to by ji ale nemohl napsat a zpívat osmapadesátiletý výtvarník ze severomoravského Jeseníku. "Na nebi, zemi, dějí se divný věci / mezi světy mrtví lezou z hrobů," dodává v tlumené mezihře, díky níž atmosféra nabývá temnějších kontur.
Na konci skladby Švejdík stáčí strašidelný výjev do osobní roviny: "Mámo, táto, musíte z mý hlavy ven / na nebi, zemi, jednou se zas potkáme". Na debutu jesenické Letní kapely se prosluněné obrazy potkávají s chmurnými vzpomínkami i představami, poetické obrazy prokládají takřka deníkové záznamy.
Letní kapela je Švejdíkův nejnovější projekt. Vznikl shodou náhod, navíc v době, již si umělec maloval coby hudební důchod. Svůj nejslavnější soubor Priessnitz rozpustil roku 2017, další formace Umakart prochází hibernací. Kafka Band je pak příležitostný experiment na pomezí hudby, literatury a komiksu, při němž spisovatel Jaroslav Rudiš do živé muziky a obrazů recituje texty Franze Kafky. Hodí se jen pro zvláštní příležitosti.
Letní kapela má prozaičtější koncept. Švejdík si s přáteli z Rychlebských hor začal u táboráku brnkat vlastní písně. Jakmile se sestava kolem ohně usadila, přihodili několik nových kusů. Rozhodující byla pandemie covidu, kdy se frontman s rodinou stáhl z Prahy. Při dlouhých procházkách kolem řeky Vidnávky vzpomínal, načež mu v hlavě začaly vyvstávat nové texty a melodie. Debutové album nazvané prostě Letní kapela obsahuje 11 skladeb a je nejniternější, jaké Švejdík dosud vytvořil.
Zpět do dětství v Sudetech
V covidovém bezčasí mohl Rychleby konečně také začít kreslit. O krajinomalbě snil už dlouho, doposud na ni ale neměl čas. S máchovskou precizností studoval několik málo motivů, jež potkával na své trase. Grafiky nedávno vydal v knize nazvané Mimosezóna: Písňové texty Priessnitz, Umakart, Letní kapela. Sborník s albem tvoří plastický obraz života v Rychlebských horách, které nezasvěceným připomínají mlhou zastřený kraj kdesi na konci světa.
Romantické obrazy v textech Švejdík prokládá výjevy z dětství a dospívání, často doslovnými. "Dělal jsem za barem a lidi opíjel / Denně pak s kocovinou ráno se probouzel," vzpomíná v úvodní skladbě Zahradník na dobu, než se začal živit jako kreslíř filmových storyboardů a později oceňovaných komiksů.
V baladě A prý ráj líčí, jak s dalšími dětmi pískal na blázna Pepka, který je pak honil po ulicích města Jeseník. "Táta dělal na tři šichty, ranní, odpolední a noční / Máma počítala peníze, jídlo, oblečení, uhlí a stočný," pokračuje ve zvukomalbě skromného dětství. Právě v této skladbě vyniká Švejdíkovo umění psát refrény, které nefungují coby lehce zapamatovaná hesla. Pracuje s nimi jako se zaklínadly. "A prý ráj už je blízko," zpívá neurčitě do rozpitých kytar.
"Když se díváš skrze čas, tak míváš ten pocit, co zatlačí tě do židle, lapáš po dechu / Když se díváš skrze čas, tak vnímáš ten pohyb, slova cedíš mezi zuby," pohrává si Švejdík s motivem opakující se historie v písni Nevěř cizím.
Banality, bezstarostnost a zahálčivost v Letní kapele odlehčují hutná, někdy fatální témata. Tajnosnubné textařství se ale ne vždy podaří. "Každý pátek mají svátek" působí ohraně a líně. Štěstí, že píseň Každý pátek není o bláznech, nýbrž o pijanech.
Vzpomínání občas vede k opisování kruhů, album opakuje motiv chlapů z práce, jak se jmenovala Švejdíkova první kapela, garážový soubor předcházející vzniku Priessnitz v roce 1989. Teď hrubé ruce a životy dělníků kontrastují s jemnými melodiemi akustických nástrojů i Švejdíkovým vysokým, povětšinou křehkým hlasem.
Folklor vylidněné země
Sudety kvůli pohnuté historii nedisponují folklorem, který by oblast charakterizoval. Debut Letní kapely ale můžeme brát jako pokus něco takového vytvořit. Ostatně po konci Priessnitz tvrdil Švejdík, že nové písně bude psát intuitivně. Chtěl, aby vznikaly organicky jako lidovky.
V Letní kapele figuruje Apostolos Joanidis, jenž kromě kytary a foukací harmoniky obstarává buzuki, tradiční strunný nástroj z Řecka. Právě odtamtud koncem 40. let minulého století přišli jeho předci do Jeseníku. Když levice v Řecku prohrála občanskou válku, do komunistického Československa zamířily nejdřív tisíce dětí, jež brzy následovali jejich rodiče, často komunističtí partyzáni nebo lidé na ně napojení.
Rodiče Jaromíra Švejdíka pro změnu pocházeli ze slovenských vesnic v Rumunsku a Sudety pro ně byly bohatým krajem. Odtud také pochází refrén písně A prý ráj.
Když připočteme housle, zvonkohru a zdobné detaily v aranžmá, Letní kapela místy skutečně vytváří dojem folklorní hudby. Všichni muzikanti navíc pocházejí ze stejného regionu. Potkali se tam, prošli tamními bandy nebo orchestry, prožili zde velkou část životů.
Kytarista Lukáš Morávek je jedním z radních Jeseníku, bubeník Zdeněk Jurčík tvoří dramaturgii tamní Tančírny v Račím údolí, basista Petr Weiser tu provozuje tiskárnu. Jediným členem žijícím mimo Jeseník je klávesista Vojtěch Šeliga ze Šumperka. Kdo jiný by měl psát moderní lidovky z okraje Slezska než parta, která se aktivně podílí na tamní nezávislé kultuře? Té se mimochodem interně přezdívá rychlebský punk.
Nápodobě folklorního juchání i rozjímání se hudebníci chytře vyhýbají. Navzdory kulturním vlivům, které se v Sudetech během posledních sto let střídaly či střetávaly, vytvořili soudržné album, jež lze vnímat jako přirozené pokračování tvorby Jaromíra Švejdíka. Na tom má jistě podíl producent Dušan Neuwerth, s nímž léta spolupracuje.
Letní kapela je spolek přátel bez větších ambicí. Sám Švejdík ještě před pár lety tvrdil, že desku nevydají. Přestože ji dnes držíme v ruce, nenucenost, lehkost a spontaneita v písních zůstala. Je to elegantní pop, pro rádia nejspíš příliš poetický a sofistikovaný, nenucené melodie však uvíznou v hlavě. Album skutečně působí jako pohlednice poslaná z ráje, po pár posleších je ale zřejmé, že nikdy nepřijde.
Album
Letní kapela
Indies Scope 2022
