Recenze - Pro všechny fanoušky Bruce Springsteena je dnes den D. Oficiálně vychází patnácté studiové album, na kterém se k jejich Bossovi po pěti letech znovu připojil věhlasný E Street Band.
Desku Magic uvedl singl Radio Nowhere, který byl koncem srpna zdarma ke stažení. A už tohle vysílání ohlásilo, že kouzlo jeho tvorby ani po více než třiceti letech v první lize pop-music nevyprchalo.
Springsteen přitom neměl vůbec jednoduchou úlohu, laťka byla hodně vysoko. Poslední tři projekty tvoří jedno z vrcholných období jeho kariéry. Album Rising, první společné dílo s E Street Bandem po více než osmnácti letech, bylo neuvěřitelně svěží, trefnou, a přitom nijak patetickou reakcí na 11. září.
Sólová kolekce Devils and Dust z roku 2005 je sbírkou možná nejsilnějších písní v jeho dosavadní kariéře; a loňský projekt The Seeger Session zase vzkřísil americkou tradiční hudbu a ducha New Orleans v době, kdy to město a celé Spojené státy potřebovaly nejvíc.
Navíc se při nahrávání Magic snad poprvé v historii stalo, že se ani jednou celá kapela ve studiu nesešla. Ale není to poznat. Hned od prvních tónů úvodní Radio Nowhere je jasné, že E Street Bandu to šlape snad ještě líp než před pětatřiceti lety v New Jersey, když spolu začínali.
Dunivý rytmus, garážové vyhrávky a tisícovkami koncertů opracovaný Bossův hlas se pojí v ryčné rock'n'rollové hymně, která se může směle postavit hned vedle Atlantic City nebo Born To Run, lety ověřené šlágry. A když se po dvou minutách ozve první saxofonové sólo, neudrží vás v klidu vůbec nic. Clarence Clemons válí i v pětašedesáti.
Ani další písně nezaostávají. Houpavá Living In The Future je klasickou "bossovinou" typu Hungry Heart, foukací harmonikou uvozená Gipsy Biker začíná jako klidná balada, aby se z ní během pár desítek sekund stala divoká stadiónová vypalovačka. Devil's Arcade je snad nejlepší písní, kterou Springsteen během posledních let napsal.
Managament už předem desku označoval jako album plné rockové energie, přitom naprosto odlehčené. Jakkoliv obvykle takové marketingové hlášky nemají valnou cenu, tady to platí na sto procent. Z celého alba dýchá radost z hudby, která sálala i ze seegerovské desky. I autorsky slabší písně jako Girls In Their Summer Clothes (pocta New Yorku?) znějí báječně.
V případě alba Magic nejde a vlastně ani nemůže jít o tak silnou kolekci, jako bylo Rising, minulé album s E Street Bandem. Není tu spojující nit ani nadhudební motiv, kterým byla pro Rising tragédie 11. září a následná zjitřená nálada americké společnosti.
Na Magic jsou sice lepší písně, ale ve finále jde "jen" o kouzelnou desku, která žádného Springsteenova fanouška nemůže zklamat a jistě mu další získá. Už proto, že kytary jsou zase v kursu a hold mu vzdávají taková jména současné scény jako brooklynští Hold Steady nebo kanadští Arcade Fire.
Springsteen se zařadil po bok Boba Dylana nebo Neila Younga, kteří chytají už bůhvíkolikátou mízu. Ani Boss nežije z minulé slávy a retro nálady: nezapírá své kořeny, ale je to současná hudba.
Po více než šedesáti milionech alb prodaných jen v USA už to může mít na háku, ale právě pro to odvedl s producentem Brendanem O'Brienem (a díky fungující chemii kapely) sakra dobrou práci. A možná že právě v tom všem je nakonec výsostné politické gesto zpěváka, který vždycky cítil své born in USA jako výzvu i závazek.
Skeptické, ale ne prvoplánově kritické texty zdola pozorují současnou Ameriku, hudba vyzývá ke změně a překonání toho obrazu. Is there anybody alive out there? - volá hned v úvodním hitu Radiu Nowhere do stanice, ve které je místo moderátora jen záznamník.
Jen v itineráři evropského turné k novému albu Praha zase chybí. A to je vážně škoda.
Bruce Springsteen and The E Street Band: Magic. CD, 48 minut, Sony BMG 2007.
