Praha - Známý tenorsaxofonista a jedna z významných postav moderního jazzu Sonny Rollins v Praze naposledy vystoupil 31. října 1982. Nyní, na den přesně po třiceti letech od poslední zastávky, zde zahraje znovu, aby s ním ve středu ve Velkém sále Lucerny vyvrcholil sedmnáctý ročník festivalu Struny podzimu.
Vrstevník ikon žánru, jakými byli Art Blakey nebo John Coltrane, během své kariéry proslul jako suverénní improvizátor a jazzový kánon obohatil o množství skladeb. Za všechny jmenujme třeba ikonické kousky St. Thomas, Don't Stop The Carneval nebo Professor Paul.
„Byla to legenda - pro spoustu mladých muzikantů prostě jejich Bůh. Ale já vím, že byl uzavřen sám do sebe. Byl to agresívní hráč plný inovací a přinášel vždycky nové hudební koncepce," napsal o něm ve svých pamětech Miles Davis.
Ikona jazzové improvizace
Do Jazzové síně slávy časopisu časopisu Down Beat vstoupil už v roce 1973, dnešní osmdesátník, často označovaný jako mezistupeň hudby Charlieho Parkera a Johna Coltranea, ovšem zůstává neúnavným tvůrcem i nadále. Nepatří ale k umělcům, kteří své poslední nahrávky označují za nejlepší ve své kariéře. "Já vlastní alba neposlouchám, takže bych nemohl říct, že je nějaké moje nejlepší," řekl Rollins před koncertem v Praze.
Koncertní šňůru k oslavám vstupu do osmé dekády vlastního života totiž pojal v duchu volné improvizace na různé jazzové standardy. Kladné recenze provázely už jednotlivá vystoupení a pomyslným završením turné se stal vznik dvojdiskového audio záznamu Road Shows, který mu vynesl trojnásobný triumf v novinářské anketě Jazz Awards - konkrétně v kategoriích nejlepší jazzman, tenorsaxofonista a album roku.
Na koncertním záznamu zní řada přizvaných hostů, ve skladbě Two je to třeba jeden z pionýrů free jazzu Ornette Coleman.
„Ve zcela novém posluchačském prostředí podali důkaz, že improvizovaný jazz, ať už na bázi harmonického základu tématu, na variacích jeho melodických kontur, nebo melodických frází volně vyplývajících z hráčské invence, může jako setkání velkých osobností přinášet fascinující zážitek," recenzoval nejen jejich spolupráci Lubomír Dorůžka v Hospodářských novinách.
Před pražským vystoupením koncertoval Rollins v sobotu ve Vídni. Vysloužil si ovace vestoje a hudební kritici jeho show označovali slovy jako "úžasná svěžest, maskulinní síla, věčné mládí, brutální energie, rebelie, životní radost...".
Hold vzdaný zesnulým kolegům
Rollins se pro turné obklopil několikagenerační hvězdnou sestavou. Jedou s ním kontrabasista Bob Cranshaw, pozounista Clifton Anderson, kytarista Saul Rubin, bubeník Kobie Watkins a perkusista Sammy Figueroa.
Samotná vůdčí postava ansámblu patří k nejvíce glorifikovaným postavám jazzové historie, které se hudbě dosud aktivně věnují. Mnohá ocenění a občanská vyznamenání se ovšem Rollins snaží vyvažovat pokorou ke svým inspiračním zdrojům i dalším, dnes již nežijícím, žánrovým kolegům.
„Zůstal jsem poslední ze všech. Cítím jako svoji svatou povinnost všechny ty velké postavy jazzu stále připomínat. Ocenění mojí práce patří i jim, všem těm skvělým hráčům minulých let," říká skromně a některé z nich se pravděpodobně pokusí připomenout i na středečním koncertu v Lucerně. Zasvěcení posluchači se můžou těšit na klasické hity jako St.Thomas, Don't Stop The Carneval nebo Professor Paul. "Neohlížím se na to, kde hraju, posluchači všude chtějí slyšet hudbu, kterou si oblíbili. Dělat muziku je moje práce, a já to mám rád. Život se mění, ale doufám, že moje muzika se lidem stále líbí," podotkl Rollins, který se objevil i v populárním animovaného seriálu Simpsonovi.
A vzhledem k velikosti prostoru mají zájemci stále ještě možnost koupit si na něj vstupenky. V cenové relaci od 650 do 2 200 korun jsou k dispozici třeba přes webové stránky festivalu Struny podzimu.
