Rozhovor - Těžko uvěřit, že devatenáctiletý Jake Bugg, který se vyšplhal loni v říjnu s debutovým albem do čela hitparád v Británii hned po vydání, ani netušil, kdo je Rick Rubin. Společně letos strávili několik týdnů v jeho studiu Shangri La v Malibu, kam významný producent posledních tří dekád povolal pro Jackův singl Broken za bicí Chada Smithe z Red Hot Chili Peppers. A Jake opět nevěděl, s kým má tu čest.
Zatímco ostatní vrstevníci ze začínajících kapel v Británii obrážejí různé festivaly a doufají, že potkají někoho, komu by mohli vnutit svoje demo, Jakea festivaly vůbec netáhly, tři dny strávené broděním se blátem si totiž neuměl ani v nejmenším představit. Nicméně si britských festivalů pořádně užil už jako velká hvězda, hrál totiž snad na všech zásadních - v Glastonbury rovnou dvakrát.
Bulvární vlny lehce rozvířil románkem s o dva roky starší topmodelkou Carou Delevingne.
Kritici Bugga přirovnávají k hvězdám velikosti Davida Bowieho, Johnnyho Marra nebo Alexe Turnera - i jim bylo teprve devatenáct, když o sobě dali poprvé pořádně vědět.
Jen pár dní po vydání druhého alba Shangri La se přijel Jake Bugg přestavit i pražským fanouškům - premiérově ve zcela vyprodaném Lucerna Music Baru. I když má malé kluby rád, v Británii hrává i pro stokrát početnější publikum.
Aktuálně.cz: Snad každý, kdo o vás píše, nezapomene zmínit váš věk. Není to už trochu unavující?
Jake Bugg: Každým dnem stárnu, stejně jako všichni ostatní. Za deset let mi bude skoro třicet a i za těch deset let chci dělat muziku. Za deset let budou možná moje texty ještě vyspělejší, ale docela chápu, že to pořád omílají.
A.cz: Za poslední rok je na vás upřena velká pozornost - od vztahů přes rodinu až po značku oblečení. Daří se vám žít přesto svůj život?
To, v čem teď žiju, je pro mě normální život. Poté, co jsem skončil školu, psal jsem jenom písničky, neměl jsem ani jedno obyčejné zaměstnání. Je pravda, že někdy jsou lidi trochu dotěrní, co se týče mého soukromého života. Ale je mi to jedno, beru to jako součást toho, co jsem si vybral. Záleží mi hlavně na tom, aby je bavilo to, co dělám. Pak jsem spokojený.
A.cz: Než jste začal pracovat s producentem Rickem Rubinem, moc jste o něm nevěděl. Jak vám připadal?
Jsem popravdě celkem rád, že jsem dopředu nevěděl, co všechno má za sebou. Díky tomu jsem si o něm udělal jasný obrázek, bral jsem ho jako sympatického chlapíka s vousy, který miluje hudbu a baví ho to, co dělám já. Měl jsem z toho opravdu radost, když někdo takový, jako on, kdo patří do elity, co se hudebních producentů týče, ocení to, co dělám.
A.cz: Album jste pojmenoval po jeho studiu v Kalifornii, to je docela velká věc. Chtěl jste mu tím vyjádřit své díky?
Místo, kde jsme nahrávali, mě hodně zasáhlo. Cítil jsem se, jako bych byl úplně odtržený od světa. To bylo super, protože jsem se soustředil jenom na samotné nahrávání. Byl jsem plný vnitřního klidu a užíval jsem si to, protože tak jsem se už dlouho necítil. Strávil jsem tam celkem tři týdny, což není nijak dlouhá doba, ale to místo mě naprosto naplnilo.
A.cz: Letos jste si zahrál na spoustě velkých festivalů, přestože preferujete malé kluby. Jak jste to zvládal?
Miluju hraní na festivalech, jestli mně na nich něco vadí, tak je to to, co se děje mimo backstage. Hromady lidí, počasí, kapely, které musíte přetrpět, a tak… Samotné hraní si užívám.
A.cz: Jaké jsou plány pro příští rok?
Když bude tahle deska lidi bavit, doufám, že strávím příští rok na turné a budu se snažit napsat další songy samozřejmě. No a když to nepůjde, tak se možná poohlédnu po něčem jiném. (smích)
A.cz: Kdybyste mohl cestovat v čase, vybral byste si koncert Jimiho Hendrixe. Proč?
On byl prostě jedinečný. Kdyby se objevil v roce 2013 týpek s obrovským hárem, který umí takové kousky, vzbudil by přinejmenším stejný rozruch jako tehdy.
