Praha - Ačkoliv máme v Česku tendenci zasloužilé hudebníky zjednodušeně spojovat s jedním žánrem, je přinejmenším zavádějící mluvit o Alexandrovi Hackem jen jako "o tom divousovi z Einstürzende Neubauten". Podobně jako o Tiger Lillies jakožto podivínech libujících si v dekadentní hudbě třicátých let.
Hacke od svých třinácti vyvádí stranou německého národního pokladu bortících se novostaveb povětšinou elektronická hluková zvěrstva. Od průkopnictví v manipulaci s magnetofonovými pásky po aktuální spolupráci s Tiger Lillies v projektu Mountains Of Madness je bez ohledu na taťkovský věk neoblomným hračičkou.
Přestože si v posledních letech zvýšená aktivita Einstürzende Neubauten, hlavně kolem jejich "supporterského projektu" (www.neubauten.org), vyžaduje prakticky každý den, stíhá Hecke vydávat sólové desky, natáčet filmové dokumenty o hudebních subkulturách Istanbulu s Fatihem Akimem (The Sound Of Istanbul) i spolupracovat se šramlovými kabaretiéry Tiger Lillies.
Cit pro přitažlivě ujetá spojení ho dovedl právě k oslovení anglických hudebníků pějících fistulí o londýnském podsvětí, kteří jsou v Praze starými známými. Počínaje památnými vystoupeními v hospodě U vystřelenýho voka a opakovanými ovacemi v Divadle Archa zdaleka nekonče; Tiger Lillies mají při každém vystoupení o úspěch postaráno.
Pro tentokrát je jejich pondělní koncert v Divadle Archa atraktivní i pro ty, kteří by mohli mít pocit, že už je Tiger Lillies nemají čím překvapit. Přestože se v Mountains Of Madness drží svého sofistikovaného šramlu zuby nehty, Hacke je hlukovými výpady przní do nové podoby. Lillie spíš podkreslují Hackeho stylizovaný přednes textů mistra hororu H.P. Lovecrafta, na kterém celé představení Hory šílenství stojí.
Pochopitelně, že se většinou jedná o šestákové hororové příběhy. Fascinující je hlavně archaický jazyk, který Lovecraft používá. Superlativy jako nesnesitelná tíha, neuvěřitelná temnota, zaujetí pro obrazy děsu nahánějícího zla tkvícího kdesi hluboko pod povrchem země nebo oceánu jsou komické i sugestivní současně.
A je to právě dekadentní estetika, která rodilého Berlíňana Hackeho přirozeně přitahuje. S maximálním zaujetím stylizovaně strašidelným hlasem přednáší úryvky z Lovecraftova života nebo díla, zatímco vyluzuje ze svého laptopu skřípot, elektrosmyčky nebo jen nečekané perkusivní údery.
Tiger Lillies do toho hrnou svou skočnou dechovku nebo plouživou drásající hudbu a za nimi se promítají výjevy prapodivných zvířecích mutantů, skrčků a jiných zlověstných tvorů, které ztvárnila Danielle De Picciotto, vizuální režisérka celého projektu.
Mountains Of Madness je ojedinělý umělecký počin, který dokáže vyděsit i pobavit - a nepotřebuje nijak dovysvětlovat. Nebo si naopak zaslouží pečlivý rozbor někde nad ránem s rozostřeným vnímáním reality bez požadavku na střízlivou soudnost.
Nejprve se ale Alexander Hacke s Tiger Lillies musí vidět a slyšet. Mountains Of Madness nabízejí podívanou, kterou jsme v Praze ještě neměli tu čest spatřit. V Arše může zažít katarzi jak zapřísáhlý intelektuál, tak milovník béčkových hororových příběhů. Pitoreskní temnota spojuje nemyslitelné.
