Hedonistickému chaosu na Meltu vévodí ženy

Pavel Turek
18. 7. 2009 13:25
Gossip, Crystal Castles, Röyksopp na německém festivalu
Foto: Aktuálně.cz

Gräfenhainichen – Poté, co jsem ve dvouměsíčním intervalu absolvoval jak festival ve Španělsku, tak v Německu, jsem ochoten začít pochybovat o některých národnostních stereotypech. Zatímco Primavera Sound šlapala jako hodinky a podle nástupu účinkujících na pódium byste mohli vysílat zprávy v celou, Melt! tone v hedonistickém chaosu.

Jako každoročně byl přeskupen areál, druhá scéna pořád migruje, a na nějakou minutu s nástupem kapel se nehledí; dokonce se jedna vyměňuje za druhou. Získáváte z toho pocit zmatení v důvěrně známém prostředí. Jako když vám v pravidelně navštěvovaném supermarketu přeskupí regály – což dělají, abyste nepropadli slepému automatismu ve vyhledávání výrobků.

Nicméně abych předešel tomu, že mnou někdo bude manipulovat, rozvrhnul jsem si páteční večer jako soukromý den žen.

Foto: Aktuálně.cz

Čtěte také:
Oasis budou šéfovat Ocelovému městu
Fever Ray se kolébá na hladině nespavosti

Oasis po letech vyhrabali svou duši
Animal Collective zní jako současnost v zip filu
Crystal Castles smrdí jako návěs plný videoher

Röyksopp sice jsou klučičí duo, ale jejich poslední deska Junior stojí zcela na vokálech výrazných skandinávských zpěvaček, s čímž se musela hostující zpěvačka Anneli Drecker nějak porvat. A rvala se jak Vašut v Pěstech ve tmě - protože když se chcete vyrovnat Robyn nebo Lykke Li, nemůžete být žádná puťka.

Bergenští Torbjørn Burdtland a Svein Berge si nemohli vybrat líp a ona jim svojí sebejistotou dával dost prostor k blbnutí za klávesami. Oba dva za pultem působili jako telefonní prodejci, kteří si o pauze házejí zmuchlaným papírem, až do chvíle, než stage ovládla Karin Dreijer.

Crystal Castles
Crystal Castles | Foto: Aktuálně.cz

Ta v sobotu na Meltu vystupuje se se sólovým projektem Fever Ray a s Röyksopp spolupracovala už dříve mj. na skladbách What Else Is There a Tricky Tricky, které taky společně předvedli.

Karin – tradičně v duchu The Knife – přišla na pódiu s maskovanou tváří, zahalená do kostýmu „těch, o nichž se nemluví“ ze Shyamalanovy Vesnice, a její chladný zpěv nasytil kancelářskou pohodu dvou chlapíků nebezpečnou zlověstností.

Nevím, jaký dramaturg – a už dlouho pro něj hledám urážku – se rozhodl, že přesune Crystal Castles, podle výskytu triček kapelu s nejsilnější fanouškovskou základnou, na menší Gemini Stage. Prakticky celá aréna pod pódiem se podobala demonstraci zatlačené do kouta, na kterou Ethan Kath s kapucou přetaženou přes hlavu spustil 8bitovou policejní sirénu.

La Roux
La Roux | Foto: Aktuálně.cz

Hype zafungoval spolehlivě a už od úvodního remixu Klaxons Atlantis to Interzone přes Crimewave měli Crystal Castles publikum zpracované jak zásahová jednotka. Největší trumf – a zároveň paradox  - je zpěvačka Alice Glass, jejíž hudební přínos je nulový, vlastně ani moc nezpívá, často je její hlas v efektech z atárka, ale bez ní a její hysterické show byste vůbec neměli důvod tuhle kapelu vyhledat.

Během přesunu na objev ankety BBC Sound of 2009 – zrzky s vytuženou vlnou nad čelem La Roux - začalo pršet, určitě za to mohli Travis na hlavním pódiu, mají přece singl Why Does It Always Rain On Me? Ale nevím, proč kvůli tomu musí pršet i na ostatní.

La Roux je jako malá Annie Lennox, stydlivá, oblečená do modrého fráčku a červených legín se na pódiu bezradně otáčela jako husárek v hrací skřínce, nicméně v hlase byla tak suverénní, až pochopíte, že anketu BBC Sound zřejmě nesestavují pitomci.

Divou pátečního večera se ovšem stala Beth Ditto z Gossip, které zase někdo – zřejmě ten samý mamlas - nechal zase hrát na menší Gemini Stage. Tělo na těle a do toho nastoupí korpulentní Beth s kyticí v ruce, prohlásí „majn dojč ist kaput“ a všichni by jí nejraději donesli další květiny. 

Gossip
Gossip | Foto: www.myspace.com/TheGossip

Gossip drze postavili koncert na novém albu Music For Men, které produkoval Rick Rubin, a původně syrově punková kapela se na ní pustila do disca – jako to teď zkouší všichni (Yeah Yeah Yeah nebo Noisettes).

Beth  má ale výhodu v soulově zabarveném vokálu, celé dohromady to působí trochu jako remix, a když se jí do toho naživo přidá nakřápnutí v hlase, obstojí i ty skladby, které byste měli tendenci na Music For Men skipovat.

Když extaticky přijatou Standing In The Way Of Control odzpívala v publiku a na pódium se vrátila už ne v šatech, ale pouze v negližé, působila mocně. Stejně jako její hlas, kterým na úplný závěr a cappella dala queenovskou We Are The Champions.  Na tom sloganu „Fat is the new Thin“ něco bude.

 

Právě se děje

Další zprávy