Deset let točili paskvil. Nostalgii 90. let ale The Offspring navodit umí

Ondřej Horák Ondřej Horák
18. 5. 2021 11:50
Vydali nejprodávanější nezávislé album všech dob a punk dostali do mainstreamu. Kapela The Offspring pomohla určit hudební vkus generace 90. let minulého století, jako padesátníci ale spíš tápou. Na očekávaném novém albu Let the Bad Times Roll stále umí hrát divoký kalifornský punk. Horší je, když se snaží být muzikální.
The Offspring tvoří zleva bubeník Pete Parada, basista Todd Morse, zpěvák Dexter Holland a kytarista Kevin Wasserman řečený Noodles.
The Offspring tvoří zleva bubeník Pete Parada, basista Todd Morse, zpěvák Dexter Holland a kytarista Kevin Wasserman řečený Noodles. | Foto: Daveed Benito

O té desce začali členové The Offspring mluvit už v létě 2012, prakticky hned po předchozí, vlažně přijaté nahrávce Days Go By. A dny skutečně plynuly. Američtí pankáči koncertovali, nahráli pár singlů, nepohodli se s vydavatelstvím a našli nové. Když měli konečně hotovo, vydání ještě odsunul covid-19. Nyní je slibované album po bezmála deseti letech venku.

Během té doby se The Offspring stihli také rozhádat s basistou Gregem Krieselem. Po jeho vyhazovu zůstal frontman Dexter Holland jediným zakládajícím členem sestavy, která hraje od roku 1984.

Přibližně o rok později se přidal dnes osmapadesátiletý kytarista Kevin Wasserman řečený Noodles, který je pro své výrazné dioptrické brýle částečně i maskotem kapely. Traduje se, že ho mezi sebe vzali, protože byl plnoletý a dokázal ostatním opatřit alkohol.

Podobných historek jsou rockové kroniky plné, tato nicméně ilustruje lehkost a bezstarostnost, s níž The Offspring dostali punk na přední místa hitparád a do vysílání televize MTV. Jejich třetí album Smash z roku 1994 je dodnes nejprodávanější "nezávislou" nahrávkou. Vyšla na malém labelu Epitaph Records a prodalo se jí 11 milionů kusů. Takové prvenství už jim těžko někdo vezme - s masovým rozšířením internetu skončila doba, kdy se přepisovaly tabulky prodejnosti.

Z deště pod slunce

Se smrtí Kurta Cobaina v dubnu 1994 symbolicky skončila jedna kapitola populární hudby. Éra duchabolného žánru grunge spěla ke konci a epicentrum kytarové muziky se posunulo přibližně o 1300 kilometrů jižně, z industriálního Seattlu do prosluněné Kalifornie. Tam už začátkem 80. let začala vznikat silná scéna punkových a hardcoreových kapel, jejichž hudba se stala přirozeným soundtrackem stále populárnějšího skateboardingu.

Ďáblova prkénka prošla v 90. letech zásadní konstrukční proměnou, pozbyla na váze i velikosti, stala se stylovým dopravním prostředkem a proměnila ulice v improvizované skateparky. Autoři skateboardových videí brzy zjistili, že tepající rytmus kalifornského punku náramně ladí s triky i tempem jízdy.

Dvě mladistvé komunity se protnuly v jednu, sdílely pověst pouličních výtržníků i touhu po svobodě, již prožívali při korzování městem nebo poslechu nebetyčně rychlé muziky. Bylo to asi naposledy, co se konkrétní hudební žánr natolik přimkl k určitému sportu.

Když se v titulní písni Let The Bad Times Roll rozezní charakteristicky vysoký hlas zpěváka Dextera Hollanda, čas jako by se zastavil. | Video: Concord Records

Pro scénu na západním pobřeží USA se tak vžil termín skate-punk, který označoval tvorbu skupin jako Pennywise, NOFX a dalších. Některé místo průbojnosti kladly důraz na silné melodie, což zavdalo vzniku lehce obskurní škatulky pop-punk. Nicméně právě melodické pojetí punku v hitparádách vystřídalo depresivní grunge.

Zatímco Kurt Cobain zpíval o bahnitých březích řeky Wishkah, kalifornští pankáči psali o večírcích při západu slunce nad sanfranciskou oblastí East Bay.

Komerčně nejúspěšnějšími soubory této vlny se staly Blink-182 a Green Day, jejichž pojetí kdysi vzpurného žánru oscilovalo mezi matějskou poutí, maturitními večírky, pitím piva z trychtýře a reality show Jackass. Pop-punk, potažmo skate-punk, byl vždy především americký fenomén, přesto našel mnoho fanoušků také na starém kontinentu.

Ty české čeká příští rok takzvaný dvoják. Green Day vystoupí jako hlavní hvězdy festivalu Rock for People, který se koná od 16. do 18. června 2022. Pražský koncert The Offspring byl přesunut do venkovního areálu Ledárny Braník na 12. června.

Ledabylost jako operační systém

Přes úspěch alba Smash se The Offspring stali skutečně světovými až s rozverným a "rádiovým" albem Americana z roku 1998. Jejich hudba ale nikdy nepůsobila jako psaná do hitparád. Věci nechali tak nějak plynout, což mimoděk dokazuje desetiletá pauza od poslední desky. Právě neoblomná ledabylost a bezstarostnost na nich vždy byla možná tím nejlákavějším.

Když roku 1994 nečekaně prorazili singlem Come Out and Play, kytarista Noodles ještě pracoval jako školník. Slíbil totiž, že před koncem školního roku neodejde. Udivení žáci ho tak několikrát denně vídali v MTV, aby ho následně sledovali hrabat listí.

Za jeden z nejdůležitějších faktorů úspěchu alba Smash kapela v rozhovorech zmiňovala koupi aparátu. Nešlo jim o investici do budoucnosti, spíš chtěli konečně hrát na něco, co funguje. A přesně v takovém myšlenkovém nastavení vznikla i aktuální deska Let the Bad Times Roll.

Nejpřirozeněji Holland a spol. působí v „sypačkách“ jako Army of One. | Video: Concord Records

Už dlouho jsme neměli sex

Dle fotek přibrali možná i pár desítek kilo, když se ale v titulní písni rozezní charakteristicky vysoký hlas zpěváka Dextera Hollanda, čas jako by se zastavil. Jenže píseň v mezihře ztratí lehkost a za mohutného tlukotu do přechodů bicí soupravy najednou The Offspring znějí jako velká rocková kapela typu Foo Fighters.

Nejpřirozeněji Holland a spol. působí v "sypačkách" Army of One, Breaking These Bones, Hassan Chop nebo The Opioid Diaries. Všechny by klidně mohly vyjít na některém jejich albu zkraje 90. let. Mají neúprosné tempo, ostré kytary a zpěvné refrény. Právě v takových momentech se The Offspring daří evokovat atmosféru slunné Kalifornie, což je možná to nejrozumnější, co mohou kapely tohoto typu v roce 2021 dělat.

Horší je to s písněmi, v nichž se snaží stárnout. "Už spolu nemáme sex / Už se neválíme po zemi tak, jak jsme to dělali," zpívá pětapadesátiletý Holland do swingové skladby s dechovou sekcí. Jakmile posluchači dojde, že se nejedná o metaforu, těžko se bránit pocitu jisté nepatřičnosti.

Podobných momentů je na nahrávce mnoho. Singl Coming For You vyšel v roce 2015, působí ale strojově a epické kytarové sólo si kapela klidně mohla schovat na koncerty. Pak je tu serenáda In the Hall of the Mountain King, respektive punkové zpracování romantické kompozice Ve sluji Krále hor, již norský skladatel Edvard Grieg napsal na sklonku 19. století. Na nové verzi je zdaleka nejlepší, že trvá jen 60 vteřin.

Aktuální album nabízí také otázku, zda svět skutečně potřebuje hit Gone Away z roku 1997 v aranžmá pro klavír a smyčce. Závěrečná Lullaby je pak jen zastřenou verzí titulní písně, jež vyzní do ztracena. Posluchač častěji kroutí hlavou, než aby jí pokyvoval do rytmu.

"Už spolu nemáme sex / Už se neválíme po zemi tak, jak jsme to dělali,“ zpívá Dexter Holland v písni We Never Have Sex Anymore. | Video: Concord Records

Zpěvná vata

Název alba přitom naznačuje, že The Offspring neztratili kontakt s realitou. Slogan Let the Bad Times Roll je pobídnutím k večírku v temné době, východisko z intenzivního pocitu, že nelze ovlivnit nic, co přerůstá jednotlivce. Právě takové písně připomínají, že jakkoliv muzika The Offspring vždy působila poblázněně, v textech se muzikanti dotýkali seriózních témat.

The Opioid Diaries napsal Holland na vrub opioidové krize, při níž v USA kvůli závislosti na lécích proti bolesti ročně umírají desítky tisíc lidí. Behind Your Walls pojednává o psychických nemocech a sebevraždách, jichž kolem sebe zpěvák v posledních letech viděl mnoho.

Obal alba Let the Bad Times Roll.
Obal alba Let the Bad Times Roll. | Foto: Concord Records

Jako komplet ale novinka působí ledabyle a je téměř neuvěřitelné, že vznikala bezmála dekádu.

Těžko ale mohla dopadnout jinak. The Offspring se vrací k tomu, co jim vždy šlo nejlépe - rychlým a úderným skladbám s punkovým odpichem. Jenže už jim není dvacet, takže mají potřebu tu bezprostřednost komplikovat, což ne vždy využijí ve svůj prospěch. A pak je tu faktor ledabylosti, jímž se řídí už od založení sestavy před bezmála 40 roky.

Dexter Holland ukazuje, že i po letech zvládá psát silné refrény a některé nové popěvky nesmlouvavě uvíznou v hlavě. Na koncertech budou nejspíš fungovat, jenže ruku na srdce - vedle písní, s nimiž publikum vyrůstalo, to bude pořád jen zpestření a vata.

Album

The Offspring: Let the Bad Times Roll
Concord Records 2021

 

Právě se děje

před 2 minutami

ČEZ plánuje do roku 2030 investovat do modernizace tepláren 30 až 40 miliard Kč

Energetická společnost ČEZ plánuje do roku 2030 investovat do modernizace a transformace svých teplárenských lokalit na nová paliva 30 až 40 miliard korun. Největší část půjde do lokality Mělník. Místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani na úterní konferenci Institutu pro veřejnou diskusi o budoucnosti českého teplárenství uvedl, že celkové investiční výdaje v Mělníku mohou od letoška do roku 2030 dosáhnout na 20 až 30 miliard korun.

"Lokalita Mělník dodává teplo pro Prahu, je největší a představuje tedy největší část investic. Do transformace ostatních teplárenských lokalit ČEZ na šetrnější zdroje předpokládáme investovat do deseti miliard korun celkem," řekl mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Další teplárny má polostátní energetická společnost v Trmicích, Dětmarovicích, Hodoníně, Poříčí, Dvoře Králové nebo Jindřichově Hradci.

Zdroj: ČTK
před 49 minutami

Slavná sopranistka tvrdí, že s ní francouzská policie jednala jako se zločincem

Jihoafrická sopranistka Pretty Yende tvrdí, že s ní francouzští policisté při kontrole na letišti Charlese de Gaulla v Paříži zacházeli jako se zločincem. "Svlékli mě a prohledali, jako bych byla zločinec, a umístili mě do cely," tvrdí zpěvačka.

Ta podle policistů přicestovala v pondělí z Milána na jihoafrický pas, v němž neměla vízum. "Nebyl tam ani v jedné chvíli žádný incident," tvrdí policejní zdroj a popírá, že by se sopranistka kvůli letištní kontrole musela svléknout. Z místnosti, kde čekala na vyřízení případu, vyšla po hodině a půl s vízem, které jí povolovalo vstup na francouzské území, a barva její kůže nehrála žádnou roli, řekl zdroj z letiště agentuře AFP. "Pro lidi, jako jsem já, je policejní násilí skutečné," tvrdí naopak pěvkyně. Do Francie přiletěla proto, že zpívá Belliniho operu Náměsíčná v Théâtre des Champs-Élysées.

Zdroj: ČTK/AFP
Další zprávy