Dan Bárta udělal další krok z popové škatulky

Jan Červenka
30. 5. 2008 10:00
Deska Animage je složitější, a přesto sdělnější
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Z neznámých důvodů je tvorba Dana Bárty & his boys pořád řazena do oblasti popu. Dobrá, zpíval v muzikálu Jesus Christ Superstar i v hardrockové Alici, jeho vokál je ústředním hlasově-melodickým bodem ve funkových J.A.R. a pro spoustu vyznavačů mainstreamu slouží i coby vizitka, jak ukázat, že jsou oduševnělí.

Ale pravda je, že to, co vytváří s Illustratosphere, se popu podobá čím dál míň.

Dan Bárta
Dan Bárta | Foto: Korzo
Čtěte také:
Dan Bárta: Přemýšlím, jak přijít na McFerrina bez trémy
Retropicture Live: Snowboard před Akropolí zanech

"Podle mě jsme daleko blíž tomu, co jsme: skladby jsou jasnější, pestřejší, sdělnější, což nemusí nutně znamenat primitivnější," řekl zpěvák před křtem nového počinu. Nemýlil se.

Čtrnáct tracků alba Animage, na něž si coby na třetí studiovou desku museli příznivci kapely Illustratosphere počkat bezmála čtyři roky, tuto charakteristiku naplňuje.

Deska je sdělnější, všichni hudebníci hrají ty správné noty -  tedy přesně tolik, kolik je potřeba - a v pravých okamžicích dovedou zasvítit nápadem, který u hudby znalých jedinců vyvolá uznalé pokývání hlavou. V čem se album liší od těch minulých?

Foto: Aktuálně.cz

Z hudebního hlediska rozhodně není jednodušší. Neobvyklé frázování, složitější kompozice, občas liché takty, to vše naopak působí místy až methenyovsky. Zůstává Bártovo specificky atypické vedení melodických linek, nově často podporované pulzující kytarou.

Právě rytmus se zdá být pro kapelu čím dál důležitějším, kombinace zdánlivě úsporných bicích Jiřího Slavíčka a jistých basových linek Roberta Balzara funguje stoprocentně.

Co zůstává, je velká dávka obraznosti: kapela navzdory vynikajícím instrumentálním výkonům dává dostatečný prostor pro vyznění slova. Právě texty ovšem paradoxně tvoří několik slabších míst desky.

Bárta se občas neubrání patosu či pokusu o hlubokou filosofii, který dokáže spolehlivě srazit o třídu dolů jeho citlivé reflexe dění okolo i uvnitř sebe sama. Kvazifilosoficky a rádoby zenově působící úvaha  o vztahu "vidění a mluvení",  která je mentálním rámcem skladby Li - nepůsobí zrovna autenticky.

Až na pár takových míst jsou ale texty inteligentní i vtipné, oproti předchozím deskám místy dokonce srozumitelnější. A v kombinaci s "jazzovým souzněním" celé kapely je výsledek možná meditativnější.

Právě kompoziční sevřeností a nejen instrumentální vyzrálostí se kapela posunula zase o kousek vpřed. Ačkoliv Illustratosphere touhle deskou ještě víc vystoupili z popové škatulky, nebylo by se co divit, kdyby si Animage vysloužili nějakého toho Anděla.

Český pop Bártu potřebuje víc než Bárta český pop.

Dan Bárta & Illustratosphere: Animage. CD, 48 minut. Vydala firma Sony BMG, 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy