Coldplay se na novém albu proměnili. Tříminutové hity nahradil apel na lidskost

Honza Vedral Honza Vedral
29. 11. 2019 13:59
O jedné z nejúspěšnějších britských kapel současnosti se poslední dobou psalo hlavně v souvislosti s prohlášením, že se svou osmou řadovou deskou Everyday Life z ekologických důvodů nevyjede na turné. Plamenné diskuse i vtipy téměř zastínily, jak se nová nahrávka hudebně v mnohém vymyká tomu, čím Coldplay prosluli.
Kytarista Jonny Buckland a zpěvák Chris Martin z Coldplay tento týden na koncertu v Londýně.
Kytarista Jonny Buckland a zpěvák Chris Martin z Coldplay tento týden na koncertu v Londýně. | Foto: Reuters

"Hudba je zbraň / Hudba je zbraň budoucnosti," ozývá se v závěru téměř šestiminutového singlu Arabesque sample hlasu průkopníka žánru afrobeat, již dávno nežijícího Nigerijce Fely Kutiho. Ten pocházel z bohaté rodiny, studoval v Londýně a žil bohémským životem rockové hvězdy. Přesto ho proslavily i plamenné politické projevy, kdy za zvuků bubnů a saxofonů tepal sociální nerovnost, korupci a zvůli moci, za což na dva roky skončil ve vězení.

Zpěvák Chris Martin.
Zpěvák Chris Martin. | Foto: Reuters

Na albu jeho hlas nezní náhodou. Coldplay nejsou prvními, kdo v Kutiho odkazu hledá způsob, jak zůstat globálními hvězdami a přitom tvořit hudbu s jistým přesahem. Takovou, která nebude zapadat do jimi samými vytvořených šablon opulentního stadionového popu.

Čerstvě vydanou deskou Everyday Life se Britové vydali ještě o krok dál než obdobným rockovým mesiášstvím stižení irští U2. Definitivní transformaci Coldplay v kapelu, které záleží na poselství o smíru, provází sympatická rezignace na tříminutové prvoplánově hitové odrhovačky, které konvenují rádiím a jejichž refrény pod pódiem zpívají fanoušci.

Před samplem Fela Kutiho v singlu Arabesque zní kupříkladu několikaminutové saxofonové sólo hudebníkova syna Femi Kutiho. A část písně, která kombinuje rytmy z Blízkého východu se západoevropským vlivy, namísto frontmana skupiny Chrise Martina zpívá ve francouzštině Belgičan s rwandskými kořeny Stromae, jinak spojený zejména s elektronickou scénou.

V takovém propojování přístupů a kultur bez přehnaného ega, prospěchářství i tlačení na pilu tkví kouzlo a účel "každodenního života", jak lze přeložit název alba Everyday Life.

Singl Arabesque z nervózního klidu vygraduje v pompézní epický konec, jaký se Coldplay kdysi naučili od producenta Briana Ena. Je to jedna z nejzajímavějších a nejsilnějších skladeb, které se kapele za poslední roky povedly. Přestože z ní nikdy nebude takový hit jako například z překolorované předchozí, čtyři roky staré desky A Head Full of Dreams. Na to je novinka příliš experimentální.

Skladbu Orphans z nového alba zahráli Coldplay v londýnském Národním historickém muzeu. | Video: Third Man Records

Je rozčleněna na dvě části, označené jako východ slunce a západ, a Coldplay se na ní přehrabují styly. Úvodní kompozice Sunrise připomíná melodramatický soundtrack. Následující Church zase zasněný pop.

BokEN je klasický gospel postavený na luskání prstů, pianu, zvolání a sborové odpovědi. Pod Daddym se skrývá klidná a procítěná klavírní balada, založená na citu Chrise Martina pro melodii a její podání.

Hudební neposednost vede Coldplay k prozkoumávání stylů, které prokládají různými odkazy. V případě Arabesque nebo Orphans ústí v monumentální písně, jiné jen v nadějné skeče, jakým je půvabně melodické soulové číslo Cry Cry Cry. To však zůstalo nahozené a stálo za to by ho dotáhnout.

Až do závěrečného zvolání aleluja, kterým nahrávka končí, album spojuje jediné sdělení: všichni jsme lidé. Zní stejně jasně v angličtině i perštině ve skladbě بنی آدم, jejíž text tvoří báseň Bani Adam od středověkého perského autora Sa’dího. Její první verše jsou ostatně vpletené i do koberce na stěně newyorské budovy Organizace spojených národů. Takhle univerzálně a všeobecně chtějí Coldplay znít.

Coldplay novou desku představili na koncertech za úsvitu a západu slunce v jordánském Ammánu. | Video: Third Man Records

Everyday Life je z mnoha úhlů nečekaná deska s velkými ambicemi i nároky. A škoda, že nekompromisní přístup Coldplay neudrželi po celou dobu.

Obal alba Everyday Life.
Obal alba Everyday Life. | Foto: Third Man Records

Sice svobodu opravdu dýchají plnými doušky a máločím se omezují, ke konci jim ale stejně dochází dech a přes značnou míru experimentování se uchylují do bezpečnějších míst svého rukopisu. Možná i proto, že ten přece jenom nesourodou nahrávku drží alespoň trochu pohromadě.

Výsledek není pro každého. I proto ale Everyday Life v diskografii Coldplay patří k nejzajímavějším a nejlepším nahrávkám. Také proto, že se hitmakeři rozhodli rezignovat na jistoty jedné z komerčně nejúspěšnějších sestav světa.

Jejich snaha ten svět zlepšit a přispět k jeho záchraně svou hudbou sice může působit pateticky nebo kýčovitě, nese však pro spoustu posluchačů srozumitelné poselství. Totiž že lidskost není třeba vzdávat. To se poslouchá poměrně dobře - a s jejich hudbou to v téhle podobě ladí.

Coldplay: Everyday Life

Third Man Records 2019

 

Právě se děje

Další zprávy