Rozhovor - Ačkoliv čtvrtá deska Four zdaleka nelámala výroční žebříčky za uplynulý rok, patřila k tomu nejlepšímu, co britská kytarová scéna nabídla. Bloc Party prostě stačilo opakovat směs elektroniky s math-rockovými eskapádami, emotivním zpěvem a porcí přímočaré energie, aby bez problémů trumfli většinu ostrovní produkce.
Britská čtveřice tak zaslouženě patřila mezi headlinery festivalu Rock for People a v pátek 12. července si nabroušené vystoupení zopakuje na trenčínské Pohodě. Tentokrát snad už nenarušené výpadkem proudu.
Přestože kapela na letošní podzim připravuje nové EP a vydala z něj před pár týdny první singl Ratchet, v poslední době se o ní mluvilo hlavně v souvislosti s možným rozpadem. Kytarista a zakládající člen Russel Lissack v rozhovoru pro National Post oznámil pauzu po dokončení aktuálního turné a po nedávných personálních problémech si to média vyložila nejčernějším možným způsobem.
Jak ale tvrdí zpěvák Kele Okereke s nigerijskými kořeny, vyjádření v rozhovoru se přehnaně zdramatizovalo a půjde o obyčejnou chvíli volna po dojetí koncertní šňůry. V podobném rozpoložení jako dnes se prý Bloc Party naposledy nacházeli při svých prvních velkých úspěších v polovině uplynulé dekády.
Aktuálně.cz: Nedávno jste ohlásili, že po aktuálním turné si Bloc Party dají pauzu. Proč?
Kele Okereke: Já jsem nic neohlásil, řekl to Russel (Lissack, kytarista pozn. red.). Myslím, že se to dramatizuje mnohem víc, než to ve skutečnosti je. Bude nám končit turné na podporu desky Four a potom logicky okamžitě nezačneme dělat další věci. Nemyslím si, že to bylo zamýšleno jako nějaké prohlášení.
A.cz: Přesto, skoro všichni to interpretovali, jako že pomalu končíte.
Jo, ale s tím já nemůžu nic dělat. Není na mně, jak to bude interpretováno.
A.cz: Nahráli jste nedávno novou skladbu Ratchet. Jak k tomu došlo? Když uvážím loňskou desku Four a navazující turné, nevidím mnoho prostoru pro novinky.
Začali jsme psát dost podivné a vzrušující věci právě v okamžiku, když jsme se sešli na začátku aktuálního turné. Opravdu jsme se na šňůru těšili a EP nás zachytilo v rozpoložení, v jakém jsme byli naposledy snad v době, když jsme začínali koncertovat.
A.cz: Aktuální singl Racket mi trochu připomíná stadionové polohy grimeového veterána Dizzeeho Rascala. Je tohle cesta, jakou se bude ubírat celé EP The Nextwave Sessions?
Vždy jsem upřímný o svých zdrojích inspirace. Tentokrát nešlo přímo o Dizzeeho Rascala, ale poslední dobou jsem poslouchal hodně rapu. Zajímá mě jeho frázování, rytmus je taky jiný než u rokenrolu. Ve mně, jako zpěvákovi, to pochopitelně rezonuje.
A.cz: Připadá mi, že při psaní o Bloc Party vykrystalizoval jeden stereotyp, a to psát, že vaše tvorba působí jako dojezd po alkoholickém večírku. V jakém stavu mysli skladby píšete? Pokud to jde zobecnit.
Je to hodně rozdílné, každý song evokuje jiné emoce. Pokud bych měl mluvit o poslední desce Four, bylo tam hodně vzteku. Projevoval se ve způsobu, jakým jsme hráli, v tom, jak jsem zpíval. Byla tam spousta negativní energie. Myslím si ale, že tam už nejsme. Jsme teď velmi spokojeni s tím, kam jsme jako muzikanti dospěli, a to je naše velké prohlášení. Například když dnes zpívám, cítím se opravdu skvěle. Nejde ani tak o způsob, ale o pocity, které u toho mám. Je to trochu jako kvílení, prostě otevřete ústa a cokoliv má vyjít ven, vyjde.
A.cz: Myslíte něco jako primární instinkty?
Ano, to je rozhodně jeden způsob, jak to podat. Nesnažím se zpěv racionalizovat, jenom vypustit ven cokoliv, co v daném okamžiku cítím. Myslím, že je to dobrý způsob, jak být k sobě upřímný. Prostě vyjadřujete přesně to, jací jste.
A.cz: Bavíme se teď o tom, jak se s hlasem snažíte pracovat ve studiu nebo při živých vystoupeních?
Myslím, že snaha v tomto smyslu není správné slovo. Vývoj by bylo lepší. Jako muzikant se neustále posouváte dál. Způsob, jakým nahlížíte věci, se neustále mění - rok od roku, měsíc od měsíce, den ode dne. Snažím se žít konkrétním okamžikem. Nejde o to chovat se jinak, ale být tím, kým doopravdy jsem.
A.cz: Když jste mluvil o Four, padla zmínka o množství vzteku. Jaké je teď rozpoložení v kapele?
Nebyl tam vztek uvnitř kapely, nic mezi námi jako jednotlivci. Chtěli jsme udělat nahrávku, která by byla agresivní, která by měla takovou energii. Opravdu nešlo o vztek nasměrovaný od jednoho z nás k někomu dalšímu.
A.cz: V následujících měsících se každý chcete více věnovat svým sólovým kariérám. Co teď připravuje Kele Okereke?
Dělám různé věci. Píšu pro hodně lidí, pro zpěváky a doufám, že brzy dokončím nahrávku s jednou zpěvačkou. Vypadá to jako zajímavý projekt. Psaní si užívám, stejně jako jakoukoliv jinou produktivní práci. Je to teprve v procesu vytváření, následuji své instinkty a začínám se do toho plně nořit.
A.cz: I když nebudeme řešit, jestli jde o definitivní konec, nebo ne, na nějakou dobu teď půjde o poslední koncerty Bloc Party. Snažíte si je proto maximálně užívat, nebo se váš přístup nijak nemění?
Myslím si, že ne. Snažím se užívat si každý den tak, jak jen to jde. Není tu žádná záruka, že zítra budu naživu, může mě srazit autobus nebo tak něco. Proto se snažím co nejvíce ponořit do jakýchkoliv věcí, co zrovna dělám. Nikdy nevíte, jak bude vypadat budoucnost, tak se o ní snažím nepřemýšlet. Prostě si užívám život hudebníka.
A.cz: Bloc Party jako jedna z prvních kapel míchala indie rock s elektronickou hudbou, přinejmenším z této kombinace pomáhala udělat trend. Máte pocit, že jste tak trochu průkopníci?
Ne, my nad tím takhle neuvažujeme. Jenom následujeme svoje instinkty a věci, které nás vzrušují, ať už jako jednotlivce nebo jako kapelu. Vůbec netuším, jak Bloc Party zapadají do velkého schématu hudebního světa, případně do světa indie rocku. Vím jenom, že jsme udělali nějaké cool věci, které neumí udělat každý, a to je docela dobrý pocit. Docela unikátní věc.
