Hradec Králové - První z ostrovních kapel se pojmenovala podle zásahu ohnivou koulí ve videohře Street Fighter, druhá si dala do názvu, kdo ví proč, neexistující arktické opice. Obě kapely patřily k největším hvězdám prvního dne festivalu Rock for People.
I když jsou skupiny Hadouken! a Arctic Monkeys hudebně i vizuálně hodně rozdílné, mají i leccos společného.
Obě party patří k nejdrzejším a zároveň nejschopnějším frackům britské scény. Každá z nich je založena na blízkém kamarádství mladých lidí, které by asi žádný rodič nechtěl vychovávat, ale na jejichž koncert své děti po krátkém přemlouvání pustí.
Entuziastický gameboy
Koncerty na hradecké přehlídce v podstatě naplnily očekávání, která pověst kapel doprovázela.
Mladičká pětice Hadouken!, která se dala dohromady teprve před třemi lety, je často vysmívána pro někdy až jednoduchoučké zacházení s elektronickými prvky, jimiž prokládá kytarové pasáže.
Políčky od kritiky ale nesmyjí entuziasmus, který ze skupiny čiší. A je tak vlastně jedno, že by hudba Hadouken! docela klidně mohla zapadnout jako kulisa k akční videohře, z níž si kapela z Leedsu vypůjčila název.
Hodně ovšem záleží na tom, jak se parta okolo Jamese Smithe dokáže vypořádat s dalším hudebním vývojem. Jestli zůstane jen u gameboyových melodií, beznadějně zapadne.
Zadumaní miláčci kritiky
To o něco starší Arctic Monkeys, které organizátoři festivalu pasovali do role headlinerů prvního dne, jsou na tom u kritiků docela jinak.
| Čtěte také: Zase je důvod mít mejdan, říkají Hadouken! Hadouken! pořádají rave party na gameboyi Arctic Monkeys podruhé: rychle a zběsile |
Recenzenti s až posvátným nadšením přijali obě doposud vydané desky. U debutu Whatever People Say I Am, That's What I'm Not se dokonce nekriticky mluvilo jako o nejlepší britské desce desetiletí.
Reprezentanti indie rocku přijeli s docela jinou poetikou než jejich vrstevníci z Hadouken!. Muzikantsky přesní, bezchybní a s vyspělým hlasem frontmana Alexe Turnera, pohublého hocha schovávajícího tvář za dlouhými kudrnatými vlasy.
Zadumané, většinou pomalé songy působily, jako by si je Turner zpíval tak trochu pro sebe a promluvy typu: "Jste tady opravdu skvělí" zněly jako odříkávané do stěny prázdného pokoje, v němž v depresích pomýšlíte na sebevraždu.
Dnes na RfP
- SKA-P - ska, punk (Španělsko)
- Therapy? - rock (Irsko)
- Mucky Pup - hardcore (USA)
- The Kooks - indie rock (VB)
- Gocco - bubeníci (Japonsko)
"Je to spíš takovej recitál," pronesl jeden z fanoušků a možná nevědomky plně vystihnul komorní atmosféru koncertu, do níž kapela sem tam vystřelila z připravené hitové malorážky obdivuhodné skladby jako When the Sun Goes Down nebo I Bet You Look Good On The Dancefloor.
Arctic Monkeys ani Hadouken! nestrhly davy jako loni The Offspring - přiznejme si, že v Česku ještě nemají velké fanouškovské základny a řada festivalových návštěvníků se na ně přišla podívat spíše ze zvědavosti.
Inspirace pro tuzemskou scénu ale nezmizela. Jinak řečeno: koncertní zážitek nemusí být pořád jen Kabát a Chinaski.
