Air: Věříme, že naši posluchači chtějí v ruce držet CD

Jan Pomuk Štěpánek (Deník Metro)
10. 12. 2009 16:00
Elektronické duo v sobotu vystoupí v SaSaZu
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Před dvěma měsíci vydali Air šestou řadovou desku a ačkoliv Love2  nedosahuje až kvality klasických desek z přelomu tisíciletí, stále si tahle francouzská dvojka udržuje velmi vysoko posazenou laťku.

Navíc v sobotu v pražském klubu SaSaZu bude hrát francouzské duo i nejznámější skladby. „Jsme sice na turné k nové desce, ale zahrajeme z ní asi čtyři skladby. Většina večera bude spíš něco jako průřez z naší tvorbou," říká Jean-Benoît Dunckel, který se s Nicolasem Godinem vrací do Prahy po pěti letech.

Air
Air | Foto: Aktuálně.cz

Novinka Love2 je vaším prvním albem, na které jste si nepřizvali producenta. Proč?
Roli producenta tentokrát velmi dobře sehrál Stéphane "Alf" Briat, který se staral o míchání. Pracujeme s ním už od konce 90. let, byl samozřejmě i u toho, když nám třeba Pocket Symphony produkoval Nigel Godrich, takže náš kreativní proces dobře zná; jen dělal tentokrát i ten producentský dozor.

Asi je dobré mít někoho třetího: když se vy dva neshodnete, někdo to rozhodne.
My se vlastně nehádáme, vždyť jde jen o hudbu. Ale je fakt, že potřebujeme někoho třetího, kdo je schopen udělat finální rozhodnutí. Občas to na něj vyjde.

Děláte raději kompromisy, nebo nápad spíše zavrhnete, když se na něm oba neshodnete?
Občas děláme kompromisy, neviděl bych na tom nic špatného. Kompromis je zdravý, je to přirozená součást života.

Foto: EMI

Čtěte také:
Absolutní melancholie:
Air se zdají u konce s dechem

Noví Air hrají elegantně vydýchaný pop

Když jste začínali, popisovali novináři váš zvuk jako kompilát různých vzorů, ať už to byli třeba Pink Floyd nebo Jean Michele Jarre. Teď se mi zdá, že jste o krok dál: že už to není o tom, že Air znějí tak a tak, ale že naopak: to či ono zní jako Air.
To je pravda, chtělo to ale čas. Než se stalo z naší hudby něco specifického, museli jsme si projít dlouhou cestu. Vytvořili jsme svébytný zvuk, který je ale pořád složený ze všech hudebních vlivů, jež máme rádi. Ze sedmdesátých a osmdesátých let si bereme syntezátory, temnější stránky naší hudby zase často inspirují staré soundtracky. A přitom jsme chtěli, aby to dohromady vytvořilo náš jedinečný sound.

Foto: Aktuálně.cz

Nemáte pocit, že jste došli na okraj možností takového zvuku?
Kdepak, cítíme se pořád jako na začátku; cítím, že toho máme určitě hodně co říct. Je ještě tolik věcí, co jsme nevyzkoušeli! A nejde jen o nové věci. V minulosti jsme se už párkrát vydali zajímavým směrem, ale pak se k tomu nevrátili. A jestli myslíte, že ztrácíme motivaci, není to tak. Naše mise ještě není u konce. S každou deskou se k něčemu vrátíme a něco nového zkusíme.

Na Love2 jsme prozkoumávali zase trochu jinak sedmdesátky. Máme rádi tu dobu a zvlášť německý krautrock je úžasný. A samozřejmě Kraftwerk, asi nejvíc nás ovlivnila deska The Man-Machine. Způsob, jakým přemýšlejí o hudbě a o zvuku; fascinuje nás i způsob, jak dokázali spojit hudební a vizuální výraz. A jakým způsobem pracují s texty.

V tom je ta vaše inspirace poměrně čitelná; zdá se mi, že občas vás v textech víc baví, jak o či ono slovo zní, než že by vás přitahovalo pro to, co znamená. Co je pro vás důležitější?
Srovnání s Kraftwerk potěší, řekl bych ale, že oni se zvukem a zvukomalebností slov pracují ještě o něco výrazněji a sofistikovaněji. Co se Air týče, pro nás je obsah i zvukomalebnost stejně důležitá.

A stejně jako Kraftwerk jste si vybudovali své vlastní studio...
...ano, Atlas Studio. Je to jedna z nejúžasnějších věcí, která nás v životě potkala. Je to splněný sen. Chodíme tam jako do práce, i díky tomu se nám daří oddělit soukromé životy od hudebních kariér. Je dobré mít trochu odstup.

Stejně jako řada jiných kapel jste nejdříve nabídli novou desku ke stažení na iTunes, ještě než se objevila v obchodech. Jak tenhle fenomén, kdy si stáhnete jen několik skladeb namísto celé desky, vnímáte?
Chápu iTunes jako jednu z mnoha platforem šíření hudby, v našem případě spíše pro propagaci. Věříme, že lidé nakonec budou chtít cédéčko; že si třeba na iTunes koupí pár skladeb, ale pak zatouží mít fyzický nosič. Ten zůstane na celý život.

Stažený soubor do počítače, to je úplně jiný pocit než mít v ruce desku. Doufám, že naši posluchači touží mít spíš to cédéčko a budou si chtít vychutnat atmosféru našeho zvuku v co nejširších souvislostech, úplně se vším všudy.

 

Právě se děje

Další zprávy