Hollywoodský režisér skonal v nemocnici v Los Angeles. Podle agentur zemřel už v pondělí, ale mluvčí jeho produkční firmy to oznámil až dnes. Příčina smrti zatím není známa.
Jeho filmy často ohledávaly, mapovaly, se sarkasmem i černým humorem komentovaly uzavřená prostředí: armádu, svět hudebních festivalů, módy, aristokracie i samotného Hollywoodu. Prostředí čímsi vymknutá, která se ale v Altmanových snímcích stávala modelem i metaforou celé společnosti.
V souladu s tím bylo pro režisérův styl typické rozvíjení příběhu ve více dějových rovinách, velké množství postav, překrývající se dialogy i mnohaminutové záběry bez střihu.
Oscara za režii přitom Altman za své slavné snímky nikdy nezískal, i když na něj byl nominován hned pětkrát. Za MASH z prostředí vojenské nemocnice v Koreji z roku 1970, který ho proslavil; za Nashville, Hráče, Prostřihy a před čtyřmi lety za Gosford Park. Z posledního oscarového klání si v březnu odnesl cenu za celoživotní dílo; jak se ukázalo, symbolicky.
Podle Americké filmové akademie měl čestný Oscar ocenit Altmanovu "kariéru, během níž opakovaně inovoval uměleckou formu a inspiroval filmaře i diváky". "Je to pan filmař a tuto cenu si naprosto zaslouží," dodal na počátku roku prezident akademie Sid Ganis.
Letos se spekulovalo, že prvního Oscara za režii by mohl získat za film Zítra nehrajeme (Prairie Home Companion), hořkou komedii ze zákulisí končícího rozhlasového pořadu.
V nakonec posledním filmu se Altman vzdal sarkasmu i jízlivého pozorování světa. Jeho pohled byl zahalen spíše laskavou nostalgií, i když mu nechyběl cit pro postavy a jejich hemžení.
Zítra nehrajeme je snímek o odchodu starého světa i tom, že všechno končí. Možná už při jeho natáčení režisér, který před deseti lety podstoupil transplantaci srdce, myslel ma blížící se smrt. "Tenhle film je o smrti," potvrdil na květnové tiskové konferenci.
Snímek přišel do kin v červnu s takovými hvězdami, jako je Woody Harrelson, Kevin Kline a Meryl Streepová. Na nezájem slavných herců si ostatně Altman nikdy nemohl stěžovat: o účast v jeho filmech hvězdy stály podobě jako o hraní u Woodyho Allena.
Se svou kariérou Altman mohl být a byl spokojený. "Během své kariéry jsem prostě měl štěstí," řekl v březnu při přebírání zlaté sošky za celoživotní dílo. "A nikdy jsem nemusel režírovat nic, co bych nechtěl a co by nebylo mou látkou."
Dělat filmy byla podle Altmana příležitost, jak prožít spoustu životů. Užil si jí dostatek a vysloužil si pověst jednoho z umělecky nejodvážnějších režisérů Hollywoodu. Za svou kariéru režíroval 86 filmů včetně televizních, produkoval dalších 39 a napsal scénář k 37 snímkům. Loni osmdesátiletý režisér se nevyhnul ani žánrovým snímkům; s žánrovými klišé ale vždycky zacházel inovativně.
Spisovatel Julian Fellowes, který s ním spolupracoval na filmu Gosford Park z roku 2001, ho nazval výjimečnou osobností. "Byl obrem filmového průmyslu. Energii mladistvého rebela si udržel až do konce," řekl BBC.
Za výjimečného tvůrce označuje Altmana i herec Kevin Spacey, který s ním spolupracoval na jedné z jeho posledních látek - divadelní adaptaci hry Arthura Millera Resurrection Blues v londýnském divadle Old Vic. "Byl to unikátní režisér a výjimečný muž. Z té zprávy jsme všichni velmi smutní, posíláme upřímnou soustrast Robertově ženě Kathryn a rodině."
Stejne nesmířilivý jako k americkému životnímu stylu a "společnosti, která zešílela ze slávy a obohacování" byl Altman kritický i k politické situaci "Současná vláda USA mi přijde prostě nechutná. George Bush by nedokázal řídit ani baseballový tým - vždyť ten člověk neumí ani pořádně mluvit! Připadá mi trapný."
