Může mít jediné objetí stejnou váhu jako smrtící rána do hlavy? Poslední drama největších mistrů současného evropského filmového realismu, belgických bratří Dardenneů, nazvané Neznámá dívka na to dává poměrně jasnou odpověď.
Film, který ve čtvrtek vstoupí do tuzemských kin, začíná všedně, ale brzy se promění v thriller. Ozve se zvonek a mladá lékařka Jenny poučí podřízeného stážistu, že na něj po pracovní době už nemá reagovat.
Jenny jedná tak trochu proti vlastnímu přesvědčení. Sama by otevřela, ale chce mít navrch, ukázat, kdo je tady pánem. Jenže to jediné zazvonění z ní učiní detektiva.
Druhý den je kousek od ordinace nalezeno tělo mrtvé černošky bez dokladů. Kamerový záznam odhalí, že právě ona toho večera zvonila. Jenny se pouští do pátrání po totožnosti neznámé na vlastní pěst a její posedlost učiní z typického realistického dramatu, jakými se Dardenneové v půli 90. let proslavili, netradiční detektivku.
Ve svých starších filmech jako Rosetta z roku 1999 či Dítě z roku 2005 Jean-Pierre a Luc Dardenneové naturalisticky portrétovali postavy z nižších sociálních vrstev, čerpali z tradic filmového neorealismu i z vlastní dokumentární tvorby, které se věnovali od konce 70. let.
Za syrové etické drama Rosetta získali prestižní Zlatou palmu na nejdůležitějším filmovém festivalu v Cannes. Později tento úspěch zopakovali se snímkem Dítě, a zařadili se tak do prominentního klubu dvojnásobných držitelů Zlaté palmy, který prozatím čítá jen osm filmařů.
Tehdy si získali celosvětové uznání jako velcí filmoví realisté, jejich dílo bylo přirovnáváno k velikánům jiných uměleckých oborů − od Shakespeara k Dostojevskému.
V jejich nejnovějších snímcích už není příběh tak minimalistický a kamera tak nepříjemně "nalepena" na tělech a zátylcích hrdinů, rukopis však zůstává stejný.
Předposlední snímek nazvaný Dva dny, jedna noc se odvíjel s dynamikou thrilleru a hrdinka tu měla jasný úkol přesvědčit kolegy z továrny, aby hlasovali proti jejímu vyhazovu. Opět to ale bylo především znepokojivé drama o morálním pozadí nejběžnějších lidských rozhodnutí.
Novinka Neznámá dívka také nestojí jen na napětí z vyřešení záhady, kdo je mrtvá neznámá či kdo stojí za jejím úmrtím. Diváky žene spolu s hrdinkou kupředu i úvaha, proč vlastně Jenny tak tvrdošíjně pátrá.
A tady se ukazuje, v čem jsou bratři Dardenneové nenapodobitelní. Pozvolna přimějí publikum sledovat především jemné všednodenní situace − jak Jenny vyšetřuje pacienty, jak se chová, jakým tónem s nimi hovoří. Jak přesvědčuje bývalého stážistu, který uteče od ní i od medicíny, zda se nechce k povolání vrátit.
Na pozadí thrilleru či detektivky se najednou odehrává vnitřní drama lékařky, která skrývá emoce za klidným, racionálním vystupováním. Dardenneové vždy přesně tematizovali sociální postavení svých postav a platí to i nyní, ačkoliv se nezabývají jen těmi z nejnižších společenských vrstev.
Jenny tak nepátrá pouze po identitě mrtvé ženy, z níž se vyklube prostitutka, ale také po svém místě ve světě špičkové medicíny. Postupně se ukáže, že ji kromě viny za úmrtí neznámé trápí rovněž samota či přetvářka a nedostatek citu, které jako by k povolání lékaře dnes patřily.
Dardenneové zkrátka zase provedli přesnou diagnózu. Prostřednictvím vykreslení intimního portrétu jedince řízli do těla společnosti tam, kde to nejvíc bolí, přitom však s použitím nejjemnějších filmařských nástrojů − bez použití hudby, hereckými nuancemi, přesným střihem či jediným mlčenlivým objetím.
Snímek Neznámá dívka může na příznivce thrillerů, ale také na znalce syrových dramat bratří Dardenneů působit až netečně. Jenže právě netečnost a zvláštní konflikt rozumu a citu jsou ústředním tématem tohoto filmu. V pátrání po odpovědi na otázku "Jak velký emoční otřes je potřeba, aby nás donutil začít zkoumat smysl vlastního života?" jsou opět v každém záběru cítit tvůrci, jimž stačí málo, aby mezi řádky řekli vše podstatné.
