Nikki a Jason jsou navenek dokonalá dvojice. Vtipná, spontánní, skvěle sehraná. Vždy dokážou ve správnou chvíli vycítit a naplnit potřeby partnera nebo jej překvapit romantickým gestem. Vážnější spory mívají zřídka. Když je něco trápí, včas a klidně si to vyříkají. Mohlo by se proto zdát, že název prvního evropského seriálu z produkce Apple TV+, tedy Trying, je zavádějící. Hrdinové zdolávají nástrahy partnerského života bez urputné snahy.
Sledovat idylické soužití dvojice, jež málokdy ztrácí nadhled, by ale nejspíš byla nuda. A tak showrunner Andy Wolton vymyslel vnější překážku: třicátníci žijící v londýnské čtvrti Camden Town by chtěli dítě. Opravdu moc. Důvody neuvádějí a nepídí se po nich ani lehkonohé vyprávění, které postavy raději nechá skočit do vodního kanálu pro milovanou rostlinu parožnatku, než aby je nutilo k sebezpytu.
Jenomže Nikki se od doktorky dozvídá, že početí přirozenou cestou, případně in vitro, je v jejím případě vysoce nepravděpodobné. Hrdinové se tak rozhodují pro adopci. Musí vyplnit hromadu papírů, vyžehlit vztahy se svými ex a udělat co nejlepší dojem na sociální pracovnici v neodolatelném podání Imeldy Stauntonové, která jako naschvál zvoní u dveří zrovna ve chvíli, kdy vyspávají těžkou kocovinu.
Seriál nijak netají, že Londýn je plný mladších a lépe situovaných párů, jež místo pizzy večeří superpotravinu quinou s brokolicí a místo triček s logem kapely Ramones chodí na piknik v obleku. Nikki již roky pracuje na helplince půjčovny aut a Jasona živí to, co je pro mnohé jen letní brigádou - učí cizince anglicky. Zejména na setkáních s ostatními adepty tudíž pociťují, že ve svých životech a kariérách nejsou tak daleko, jak by odpovídalo jejich věku. Pochybnost, zda si mohou udržet tuto ležérnost a zároveň být dobrými rodiči, je provází celým seriálem.
Nečekaná babička
První dvě osmidílné řady zachycovaly kroky předcházejí adopci. Na začátku třetí série již Nikki a Jason nežijí sami. Zatím jen na zkoušku jim byla svěřena asi osmiletá Princezna se svým mladším, neméně rozkošným bratrem Tylerem. Pár teď má několik týdnů, aby přesvědčil úřady, že se o nerozlučné sourozence zvládne postarat dlouhodobě. Kromě vlastní nejistoty by mu v tom mohly zabránit stoupající ceny nájmů nebo babička dětí, jež se nečekaně objeví na scéně.
Autora příběhu Woltona se problematika adopce týká osobně. Vychovávali jej náhradní rodiče a zřejmě na to vzpomíná rád. S režisérem Jimem O’Hanlonem k tématu přistupuje s lidskostí, soucitem a snahou porozumět i těm nejvýstřednějším postavám. Trying v sobě nemá mrazivý cynismus jiných britských sitcomů, což je zatím nejzřetelnější v sentimentální třetí sérii. Kdo preferuje jízlivější humor, méně líbezné postavy a ostřejší slovník, spíš ocení Catastrophe, jiný O’Hanlonův seriál o rodičovství.
Zatímco první řada Trying se soustředila hlavně na Nikki, Jasona a vyplňování formulářů, navštěvování kurzů pro adoptivní rodiče či zrání, druhá rozšířila záběr o příbuzné a přátele. V kontrastu s harmonickým soužitím protagonistů jsou vztahy blízkých plné křivd a neshod. Jasonův egocentrický kamarád Freddy se raději věnuje infantilním koníčkům než partnerce a dětem. Nikkina přímočará sestra Karen pořád váhá, zda je pro ni ideální partií domýšlivý spisovatel Scott, který, ač Brit, hodlá napsat velký americký román.
Zdroj humoru a důležitých prozření představují také rodiče, na stará kolena zjišťující, co všechno ještě nevyzkoušeli. Třeba tančit flamenco nebo nosit barevné košile. Nikdy ale není pozdě, připomíná nám seriál zas a znovu příjemně konejšivým tónem. Chybující postavy dostávají příležitost na sobě zapracovat a uvědomit si, jakkoliv pozdě, na čem v životě skutečně záleží. Díky jejich drobným vadám je snadné cítit se mezi nimi po dvou řadách jako doma.
V nejnovějších osmi epizodách ovšem tvůrci možná až příliš sázejí na to, že jsme si hrdiny oblíbili. Série postrádá jasněji definovaný cíl, jakým byl dříve pohovor u přijímací komise nebo sestřina svatba. Charaktery se nápadněji nevyvíjejí, což nejvíc bije do očí u bezprizorního Freddyho a stále stejně zabedněného Scotta. Aktéři zdolávají překážky bez větší námahy, díky pohádkové dobrosrdečnosti a nepravděpodobným zvratům.
Předností seriálu byla schopnost vystihnout partnerskou dynamiku a povahové rozdíly pomocí povědomých situací, kdy protagonisté překonávají své obavy spjaté s novými úkoly, aby si mohli být oporou.
V nových epizodách, točících se hlavně okolo snahy zajistit bezproblémové dětství Princezně a Tylerovi, tyto nuance chybí. Co postavy cítí a jaké vyznávají hodnoty, se nedozvídáme z neokázalých gest, ale emotivních frázovitých proslovů. Stejně otřepaná je podzápletka s utajováním důležité informace o penězích, popírající dosavadní portrét Nikki a Jasona jako lidí, kteří si věci říkají na rovinu.
Rodiče jako z příručky
Přestože humor i emoce častěji působí nuceně, dění je vyhrocenější a vyprávění vážnější, neznamená to, že by seriál pozbyl vtipu a uvěřitelnosti, tedy svých největších výsad. Zpátky na zem jej vracejí přirození herci, kterým akorát scénář ponechává méně prostoru pro láskyplné, intimní škádlení a častěji jim předepisuje udělovat nebo přijímat mravoučné lekce.
Ester Smithová citlivě vyjadřuje trápení Nikki, která vnímá, že jí mateřská role nesedí tolik, jak společnost očekává. Rafe Spall je srovnatelně přesvědčivý: Jasona hraje jako muže s mladistvým duchem, který dětské představivosti rozumí lépe než dilematům svých vrstevníků.
Každý pojímá výchovu po svém, oba se ve snaze být rodiči jako z učebnice vzdalují své podstatě. Vzdor vlastní roztomilé nešikovnosti se ale navzájem vyvažují a připomínají si, čím je ten druhý jedinečný.
Hledání rovnováhy mezi péčí o sebe a starostí o druhé, ke které se někdy upínáme ve snaze uniknout nekomfortnímu pohledu do zrcadla, seriál ukazuje i na vedlejších vztazích. Jejich propletenost nám v závěru každé epizody připomíná smířlivá, veškeré nerovnosti zahlazující montážní sekvence. Líbivá folková hudba, která ji podbarvuje, bude pro někoho povznášející a pro jiné iritující. Totéž platí pro zbytek pořadu.
Ve srovnání s ambicióznějšími komediálními sériemi z posledních let, u nichž se vtip nevylučuje s hloubkou a víceznačností, působí třetí řada Trying jako příliš opatrná eskapistická zábava, která vyvolává pobavení nebo dojetí až moc povědomými prostředky.
Potřeba uniknout jednou týdně na půl hodiny do světa, kde postavy netíží traumata z dětství a všednodenní problémy jsou řešeny snadno, s humorem, je pochopitelná. Můžeme být rádi, že stále vznikají seriály, které ji naplňují. Tvůrci už nicméně předvedli, že disciplínu zvládají i líp. Doufejme, že pokud budou pokračovat, začnou se zase, inu, snažit víc.
Seriál
Trying
Tvůrce: Andy Wolton
Třetí řada seriálu je k vidění na Apple TV+.
