Recenze - Je to vlastně paradox. Tak dlouho po našich filmařích chceme, aby natáčeli lokální příběhy, které si svou formou už najdou fanoušky v porotách a divácích světových festivalů. A pak přijde slovenská režisérka Mira Fornay a z Rotterdamu si odveze jednu z hlavních cen s filmem Můj pes Killer, který je jedna velká póza a zpracovává všechna možná klišé artových filmů. Místo věrohodného zasazení do reálných kulis moravsko-slovenského pomezí vytváří naivní protirasistickou agitku.
Autorka žene formu vyprávění do diváckého extrému. Sleduje za zátylkem každý krok hlavního hrdiny Marka (Adam Mihál), fixuje ho v dlouhých záběrech při jízdě na motorce a při všech zdánlivě banálních i emočně vyhrocených zážitcích jednoho nabitého dne. Mira Fornay velmi schopně a kompetentně okopírovala režijní styl bratří Dardennů. Jenže v jejím podání se z něj stává silná manýra.
Zatímco u vrcholných představitelů evropského sociálního realismu se tvůrci mohou opřít o herecké výkony přirozených herců, režisérku zrazují výkony neherců. A i když je hlavní představitel na první pohled velmi fotogenický, artikulovat mu dělá potíže a celou svou náročnou, introvertní roli zkrátka neunese.
Těžko uvěřitelný příběh
Od mladého Marka, jehož jeden den sledujeme, se hledáček kameramana nehne. Velmi zajímavý je způsob distribuce informací v rámci vyprávění, kdy se díky sledování perspektivy hlavního hrdiny postupně dozvídáme o jeho zázemí a vztahu k dalším postavám. Škoda, že příběh není uvěřitelnější.
Pochopíme, že má otce, který na něj nemá příliš velký vliv a jeho největším kamarádem je pitbul, který se příznačně jmenuje Killer. Kvůli jakémusi převodu majetku jede po ránu za matkou (Irena Bendová), s níž pár let neudržuje žádné styky, aby od ní získal potřebné dokumenty. Při té příležitosti zjistí, že matka vychovává malého romského chlapce. Aby se spolu vyrovnali, potřebuje dojet pro papíry do města. Marek je ovšem frustrovaný příznivec holých hlav a nedokáže si ani představit, že by mohlo hrozit, aby jej někdo z kumpánů viděl s dítětem jiné barvy pleti. Proto vymyslí plán, končící nechtěně tragickou pointou.
Snímek se odehrává ve fikčním světě, kde je propast mezi jednotlivými etniky absolutní. Ve městě se objevují na dveřích hospod nápisy „Cikánům vstup zakázán", a když se holohlavý hrdina ukáže s klukem někde u podchodu, zástupci většinové gádžovské společnosti na něj zahlížejí jako mlčenlivý nenávistný chór.
Aniž by si člověk dělal iluze o příhraničních regionech (moravsko-slovenské pomezí ale není nic zdaleka tak bezútěšného jako vysídlené výběžky Sudet), přijde mu, že režisérka velmi účelově implantuje drama tam, kde žádný tak vyhrocený konflikt neexistuje.
Plakát a stereotyp
Přitom je potřeba objektivně přiznat, že lyrickou atmosféru minimalistického vyprávění podtrhuje skvělá kamera. Příběh byl natáčen na začátku jara a nízké slunce a krajina vzpamatovávající se ze zimy dodávají snímku poetický charakter.
Jenže silná dramatická zápletka a s ní spojená etická dilemata, která se do filmu snaží režisérka nacpat, šustí příšerně papírem a tahle nevěrohodnost ztěžuje jakoukoli identifikaci s hrdiny. Přesto že se snímek ohání autentičností, výsledek je bohužel značně plakátový, stereotypní a odtržený od života.
Režisérka sama v promomateriálech říká, že fenomén rasismu nechápe a chtěla se proti němu vymezit. A je to vidět.
Když už si jako hlavního hrdinu vybere teenagerského přívržence skinheadů, měla by se alespoň pokusit dostat do jeho hlavy. Místo toho vnáší do svého příběhu vyčtené poučky o národnostních předsudcích a xenofobii. Celá její snaha vypadá jako domácí úloha snaživé školačky, která tuší, za co ji autority - porotci na festivalech - pochválí.
| Můj pes Killer | |
| Môj pes Killer | |
| Žánr: | Drama |
| Režie: | Mira Fornay |
| Obsazení: | Adam Mihál, Irena Bendová, Marián Kuruc, Libor Filo |
| Délka: | 87 minut |
| Premiéra ČR: | 11.04.2013 |
