Recenze - Český film Hranaři, jehož otravné reklamní kampani se téměř nešlo vyhnout, vyvolává u většiny lidí, kteří měli tu smůlu ho vidět, v zásadě jen dvě reakce: potřebu vysmát se co nejjízlivěji autorům, nebo je naopak až politovat. Zkusme ale něco, co nezkusili, možná, oni sami - vzít jejich dílo vážně a zeptat se, co jím mělo být a co bylo dosaženo.

Foto: Falcon

Hranaři mají v jakési nepříjemně blízké paralele k dnešní realitě vylíčit, jak je v Česku propojen byznys a politika. Jména postav mafiánů a lobbistů jako Verbíř, Šlajf nebo Takač hodně napovídají, na koho se míří. (Upozorňuju, že velká část následujícího textu rozebírá podstatné dějové informace, ale příčí se mi napsat, že jde o spoilery, protože mnoho informací při sledování nejde pochopit a dojdou vám až později, když si je srovnáte s texty na oficiální webové stránce.)

Samet změněný ve struhadlo...

Dějové schéma je rozvrženo tak, že tu existují jakési (nezdůvodněně) menší svině, což má být například podnikatel Sláma (Miroslav Etzler) a jeho kamarád, šéf bezpečnostní agentury Hlož (Saša Rašilov). Jejich ženy (Vilma Cibulková a Kateřina Brožová) mají agenturu s VIP hosteskami, což není nic jiného než luxusní eskort.

Sláma, který evidentně musí vědět, jak věci fungují (a zažil už dostatečné memento s vraždou svého známého Františka Mrázka), se z nepochopitelného důvodu rozhodne trhnout od dosavadních společníků, přichystat na ně kompromitující materiály a pak v obálkové soutěži jít nezvykle pod cenu, aby vyhrál zakázku na výstavbu lékařského komplexu. Proč se do tohoto komplotu nechá navést bývalým(?) politikem Vágnerem-Milanem Kňažkem a co ten si od toho slibuje, se už nedozvíme.

Foto: Falcon

Pouze zjistíme, že v kompromitujících materiálech z Moskvy je to, že skoro všichni ve filmu byli absolventi „vysoké školy KGB" (včetně Slámy!) a teď se na to nějak zapomnělo. Proč by to najednou mělo být kompromitující, nedává smysl. (A kdyby bylo, proč by si Sláma sháněl materiály, které můžou být nebezpečné i pro něj?) Proč by tyto kompromitující materiály v době internetu bylo třeba převážet z moskevských archivů na flash disku letadlem pomocí tajného kurýra, toho pak zabíjet apod., už dochází opravdu asi jen někomu, kdo frčí na nějaké fajn droze.

Vzhledem k tomu, že za námětem a scénářem filmu stojí Zdeněk Kubík (alias Czech Made Man) a Oto Klempíř (reklamní textař a člen kapely J.A.R.), to ovšem dává smysl a popírá se tím známé pořekadlo „snaha není koksovatelná".  Když se chce, všechno jde. Tady se snahu ukázat, jak se „Samet změnil ve struhadlo a rozdrásal nám srdce" zkoksovat povedlo. Pro pořádek - předchozí výrok se sametem je oficiálním halucinačním sloganem filmu, nikoli výplodem recenzentské kreativity…

Nic nelze vyčíst

K tomu se do příběhu zamotají další podivné persony. Šéf mediální skupiny dr. Holý (Jiří Korn) má na kanceláři visačku něco jako "Šéf všeho světového tisku", což znamená, že může do všech novin a časopisů nechat napsat cokoli, když se mu dobře zaplatí; kromě něj se tu potulují obrazem ještě dva superagenti (nebo bývalí agenti) - jeden ruský (Michal Pavlata) a jeden americký (Jan Tříska). Ten ruský mluví česky s ruským přízvukem a kouká se z okna, ten americký nemluví, dívá se na monitory, odškrtává si v deníčku jména zabitých postav, a často teskně hraje na saxofon.

Foto: Falcon

Z filmu opět nijak jednoznačně neplyne, co tu ti dva dělají a jestli mají větší nebo menší vliv než lobbyisté typu Šlajfa (Norbert Lichý) - nebo ty složité hry rozehrávají sami, aby se tak nějak nezištně pobavili, nebo do nich nikdy nevstupují a figurují tu pouze v úloze bezmocných, ale vševědoucích božstev. Proč ale Jan Tříska na konci pronáší monolog angličtinou s příšerným českým přízvukem, se opět vzpouzí pochopení. Jeho postava jménem Bishop má totiž být rodilý Američan.

Tímto zevrubným popisem se mi podařilo vynechat zhruba polovinu postav a podzápletek, aby se laskavý čtenář mohl vůbec orientovat. Každopádně, chaos, který vládne na plátně, se popisu vzpírá. Přichází pak neodvratný efekt - většina publika se začne ukrutně nudit; někdo po deseti minutách, někdo po půl hodině, ale většího vytrvalce asi nenajdete. Z filmu dýchá velmi nepříjemně, že nikdo odpovědný při výrobě neuvažoval, čím by mohlo takové dílo zaujmout, respektive že by mohlo zaujmout někoho jiného než sponzory a mediální partnery, případně Ivetu Bartošovou na práškách.

Absurdní  je, že snímek, který se snaží „nemilosrdně nastavovat zrcadlo prohnilému systému", z něj sám totálně cynickým způsobem těží a je jeho produktem - takže se tu míhají značky různých výrobků a jedním z vrcholů nezáměrné komedie je, když jedna z postav vykřikne: „Proboha, jde po nás Mf DNES, nic horšího se nám nemohlo stát!". Omlouvám se, pokud necituju přesně; místo „proboha" tam nejspíš zazní sprosté slovo, jimiž se tu hází v každé druhé větě.

Foto: Falcon

Stojíme nyní na recenzní křižovatce, kterou hrůznější cestičkou se vydat: má cenu spíš popisovat, že většina herců  neskutečným způsobem přehrává, nebo že působí nevěrohodně, a brát je pěkně abecedně? Nebo jen zmínit, že například kreace Jiřího Langmajera už je tak přepísknutá, že láme film do parodie sebe sama? A proč by jeho postava úplatného radního zvaného Lulu měla snímek shazovat? Z filmu kvůli celkové zmatenosti a rozklíženosti nelze vyčíst ani základní rovinu vážnosti nebo zábavnosti, na níž se má pohybovat.

Lumpové to mají těžké

Ano, je nasnímán docela hezky; takovým reklamně cool způsobem, pokud se v něm ukazují přepychové interiéry, auta a obleky. Jakmile dojde na akci, je to zase jen ušmudlaná česká nápodoba. Navíc přilípnutá do filmu úplně zbytečně. Hložova pomsta nezapadá do toho, co se tu celou dobu líčí - totiž že všechny postavy parazitují na systému a nemůžou z něj odejít, ani nad ním vyhrát. Snahou (která už není koksovatelná) udělat z nudné a ubíjející konverzačky cosi akčnějšího, si film pod sebou podřízne poslední větev.

Kdyby tvůrci brali svůj počin vážně, nemohli by se nám pokoušet vnutit, že některý z představovaných gaunerů si zaslouží soucit, nebo dokonce, že by se mu mělo fandit. Hranaři ale nejsou odvážný film, který prolamuje tabu.

Foto: Falcon

Jde tu jen o další pokus přiživit se na všeobecné (a jistě oprávněné) naštvanosti veřejnosti nad tím, že vysoká politika je zkorumpovaná a prolezlá klientelismem. Že se někdo pokouší vyvolávat v nás dojetí nad tím, jak to ti „lumpové nahoře" mají těžké, protože musí spát s bouchačkou pod hlavou, je vlastně výsměch. Čímž se dostáváme k tomu, čím Hranaři možná mohli být, ale nejsou.

Kdyby se jim povedlo, byť jen částečně, mít takovou stylistickou sebejistotu jako snímek Božský (Il Divo) o italském premiérovi Andreottim či předvést opravdu paranoidní zápas o život jednotlivce lapeného v systému korupčních protislužbiček jako Michael Clayton, dalo by se k nim přistupovat s respektem.

A pokud chtěli autoři zobrazit absurditu nástupu kapitalismu v post-socialistických zemích, mohli si vzít příklad z adaptace románu Viktora Pelevina Generation P. Jeho tvůrcům zkrátka došlo, že pokud nemohou vědět, jak se věci v horních sférách politiky skutečně mají, nemá cenu si vymýšlet a předstírat, že jde o realitu, ale prostě celý svět popsat jako svého druhu matrixovskou simulaci a satiricky vše přepálit.

Foto: Falcon

Je ovšem zcela zřejmé, že Hranaři nevznikli jako dílo, které  chce něco sdělit, ale ani jako dílo, které chce napnout nebo jakýmkoli jiným způsobem bavit. Celý podnik má čistě marketingový rozměr: pomocí co nejuřvanější a nejneurvalejší kampaně nalákat co nejvíce lidí.

To  musíš vidět

Nejenže PR filmu zásobovalo skoro denně bulvární periodika, ale především rozjelo odpudivé stránky na Facebooku, kde si tvůrci pomocí programátorských fíglů jednak naháněli „fanoušky" (proti tomu, že byl někdo označen za fanouška Hranařů, se nešlo bránit) a jednak pak tyto fanoušky krmili i nepokrytě rasistickými vtipy, které nesouvisejí s filmem. K tomu zřejmě statisícům lidí chodily spamy typu „Zdar, jak se máš? Hele, teď jsem viděl neuvěřitelnej trailer na nějakej film HRANAŘI, vypadá to jako sračka, ale ten trailer MUSÍŠ vidět! Karel."

Vše jen proto, aby se o stránce a o filmu více mluvilo. Klidně čím hůře, tím lépe (víc o kampani třeba zde). Jenomže tím jsme zpátky u jádra problému: proč si tvůrci myslí, že jim projde pohrdání publikem? Proč by toto publikum redukované na „konzumní platící položky" mělo mít rádo jejich film? Chtějí vůbec, aby se na jejich film nejen chodilo? Bude jim tato strategie vycházet i po premiérovém víkendu? Lze s tak špatnou pověstí pokračovat ve výrobě dalších snímků?

Policisté 29. srpna kontrolovali automobilisty v rámci celostátní dopravně preventivní akce "Auto je zbraň". Řidičům rozdávali videokazety s bezpečnostní tématikou od Nadace Malina. | Foto: čtk

Foto: Falcon

Zoufalost dnešní situace v Česku spočívá nejen v tom, co se děje ve vysokých sférách politiky a byznysu, ale i v tom, že se ji zatím takřka nikomu nepovedlo zpracovat lépe, než to předvádějí Hranaři. Úděsně křečovitého Ulovit miliardáře nelze ani brát v potaz; přínosná zůstává zatím jen Rodina je základ státu od Roberta Sedláčka.

Znechucenost až na výjimky pronikla jen do spodních, míněno primárně výdělečných pater popkultury a téměř to vypadá, že neexistuje jiná možnost kudy se ubírat.  V případě Hranařů každopádně platí, že lidé, kteří chtějí kritizovat zhovadilost dnešní doby, to sami dělají zhovadilým způsobem a cynismus mocných přebíjejí cynismem reklamních hokynářů.

Objevily se i spekulace, si mafiáni tímto filmem platí PR, nebo už nevědí kam dát prachy, a tak si z méně majetných tímto dělají blázny. Mě v první reakci po zhlédnutí Hranařů zase napadlo, že vypadají, jako by jejich režisérem byl „morálně probuzený" podnikatel Andrej Babiš a vyprávění přebralo všechnu jeho zmatenou a hrubou dikci.

Babišovi by ovšem měla patřit i omluva, přece jen označil některé úplatkáře konkrétně a ať už svým přístupem sleduje cokoli, rozhodně jde o chytřejší hru, než o jakou se pokoušejí tvůrci Hranařů. Do jejich mentálního světa můžete na vlastní nebezpečí nahlédnout zde.

A na závěr pro ty z vás, kteří se těšíte na Ivetu Bartošovou - vězte, že ve filmu nezpívá; existuje ovšem videoklip, kde její raněné vokály dostatečně vystihují bolest ze sledování celého veledíla, jež ustanovuje nový mezník v dějinách filmového podnikání v Česku. V něčem ostatně film odpovídá nepovedenému angažmá Ivety Bartošové - i její nesrozumitelnou životní a hudební frašku platí kdovíkdo a kdovíproč.

P. S. Tentokrát jsem nesmírně váhal s hodnocením. Hranaři nejsou tak protivní a trapní jako Ulovit miliardáře, jsou dokonce díky vyššímu řemeslnému standardu lepší než diletantsky natočení Bastardi 1 a 2. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem zbytečně nadhodnotil Bastardy, mají nyní Hranaři zbytečně mnoho procent -  což, prosím, berte v potaz.