Recenze - Timovi Burtonovi se vyčítá, že v posledních letech už jen recykluje svou tradiční morbidně gotickou poetiku a nepřichází s ničím novým. Proto když vešlo ve známost, že se chystá natočit celovečerní verzi svého raného krátkometrážního debutu Frankenweenie, vypadalo to jako nahrávka na smeč všem zpochybňovačům jeho tvůrčí potence.
A přestože příběh samotářského chlapce Viktora, který oživí svého mrtvého psího kamaráda Sparkyho, není vykročením ze zavedených jistot, vrací se Burton do slušné formy. Po konvenčním 3D blockbusteru Alenka v říši divů a nepovedených Temných stínech natočil film, který je láskyplně vypiplaný do nejmenšího detailu a zároveň je hodně osobní.
Zpátky do minulosti
Černobílý loutkový film, natáčený okénkovou metodou stop-motion, by se dal považovat za pozdní příspěvek k leitmotivu předloňské sezony, která byla v podobě úspěšných filmů jako Hugo a jeho velký objev nebo Umělec ve znamení nostalgických vzpomínek na kinematografické dějiny. Zároveň je zcela zřejmé, že Burton do příběhu zakomponoval autobiografické motivy.
Ve filmu se objevují odkazy na japonské horory s příšerami, které malý Tim jako kluk upřímně zbožňoval. Hudba Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana ve vypjatějších momentech navozuje parodicky děsivou atmosféru a stejně jako svícení nebo úhly kamery odkazuje k expresionistickým hororům ze 30. až 50. let.
Viktor totiž ve spořádaném městečku New Holland, děsivě úhledné obci s pečlivě zastřiženými trávníky a živými ploty, způsobí apokalypsu menších rozměrů, když se jeho receptu na oživení na krchově odpočívajícího čtyřnohého přítele, spočívajícím ve využití energie z bouřkových blesků, zmocní parta nezodpovědných spolužáků ze školy.
Frankenweenie už názvem odkazuje ke klasickému románu Mary Shelleyové o zrození umělého monstra, sám malý hlavní hrdina se jmenuje Frankenstein a jeho dívčí láska ze sousedství Elsa van Helsing nese příjmení slavného lovce upírů ze Stokerova Draculy. Zatímco ale Shelleyová varuje před důsledky vědeckých experimentů, Frankenweenee se vědy a jejích pokusů ovlivnit přirozený běh života zastává. Hlavně v osobě podivínského učitele pana Rzykruského, kterému Burton vtiskl rysy legendy hororových filmů a svého nejoblíbenějšího herce z dětství Vincenta Price.
Jeho suché hlášky pronášené východoevropským akcentem Martinem Landauem patří k nejvtipnějším momentům filmu. Tenhle hlasatel neortodoxního přístupu ke vyučování sice musí vzdělávací ústav kvůli odporu úzkoprsých rodičů opustit, ale ještě předtím Viktorovi vštípí do hlavy poučku, že ani podezřelé experimenty nemohou dopadnout špatně, pokud do nich člověk vloží celé srdce.
Celý film se zkrátka stejně jako jeho malý hrdina odmítá smířit se smrtí. „Navždy zůstane v tvém srdci," utěšuje Viktora maminka po tragické Sparkyho nehodě. „Nechci ho ve svém srdci. Chci ho tady," odvětí Viktor. Burton se svými výtvarníky skvěle napodobil psí chůzi, mimiku a chování, takže se dá velmi lehce rozumět, co asi malý hrdina cítí k tomuto bezelstně oddanému podvraťákovi.
Navíc ve svém okolí Viktor nemá, s kým by si rozuměl. Burton tradičně charakterizuje své postavy pomocí groteskně pokřivené anatomie a na všech potenciálních kamarádech a kamarádkách ze školy si dal záležet. Od hrbáče přes tlusťocha po tupou blondýnu dávají dohromady skvadru, do níž zvídavý chlapec, natáčející si doma na osmičku pro sebe a pro rodiče variace na katastrofické horory, nemůže zapadnout.
Viktorovo vykořenění nespočívá v nějakém vydělení z kolektivu nebo šikaně. Naopak si v partě loserovských vrstevníků na škole na malém městě nemůže najít sobě rovného kamaráda. „S Viktorem není nic špatného, má prostě jen svůj vlastní svět," brání svého syna před tatínkem empatická maminka.
Není těžké se domyslet, že příběh nudícího se inteligentního kluka, převyšujícího své okolí, je jedním z nejosobnějších Burtonových námětů, který v lecčem patří do podobného ranku filmů, jako byl Střihoruký Edward, který také vyprávěl o pocitech odcizení a jinakosti na malém městě.
Burton se prostě tematicky vrací na počátek své tvorby a přináší krásně udělanou pohádku s jednoduchým, odsýpajícím dějem a vypiplaným vizuálem. Možná by bylo kontraproduktivní po Burtonovi chtít, aby šel novou tvůrčí cestou, když celá jeho kariéra čerpá z rezervoáru vzpomínek na dětství a dospívání. Asi bude docela stačit, když se vyvaruje studiových zakázek, jako byla výše zmíněná adaptace Alenky, a věren svému instinktu (a přesvědčení pana učitele Rzykruského o potřebě „srdíčka") bude tvořit mile bizarní snímky pro celou rodinu s tak velkou vášní, jakou vložil do Frankenweenieho.
| Frankenweenee: Domácí mazlíček | |
| Frankenweenee | |
| Žánr: | Dětský, Dobrodružný, Horor |
| Režie: | Tim Burton |
| Obsazení: | Winona Ryder, Catherine O'Hara, Atticus Shaffer, Martin Landau, Martin Short, Conchata Ferrell, Tom Kenny, Charlie Tahan, James Hiroyuki Liao |
| Délka: | 87 min |
| Premiéra ČR: | 03.01.2013 |
