Průlom jménem Na východ od ráje
James Dean a Julie Harrisová v ikonické scéně z filmu Na východ od ráje (1955). Dean tu v roli Cala Traska podal nepřehlédnutelný herecký výkon, který mu vynesl první posmrtnou nominaci na Oscara. Herečka Julie Harrisová mu byla během natáčení zásadní profesní i lidskou oporou.
Když režisér Elia Kazan připravoval filmovou adaptaci románu Johna Steinbecka Na východ od ráje, měl už od začátku jasnou vizi o představiteli hlavní role. Pro postavu Cala Traska, syna zoufale bojujícího o otcovu lásku, hledal talentované "nové jméno" s autentickou energií a syrovostí. Po mnoha konkurzech mu jeho přítel a scenárista Paul Osborn doporučil mladého Jamese Deana, jehož divadelní výkon na Broadwayi ho zaujal. Kazan Deana pozval na kamerové zkoušky, kde si během několika minut ověřil, že právě našel svého Cala.
Kuriózní bylo, že John Steinbeck zpočátku Jamese Deana osobně neměl rád a považoval ho za arogantního a rozporuplného. Po zhlédnutí jeho hereckého výkonu ve studiu ale uznal, že nikdo jiný by Cala Traska nedokázal ztvárnit lépe. Vzkázal Kazanovi jednoduché "To je Cal", čímž projektu jednoznačně požehnal. Deanovi role Cala jako nepochopeného mladíka, který se cítí odmítaný, zatímco všechnu pozornost sklízí jeho "dokonalý" bratr Aron, rezonovala s jeho vlastní celoživotní touhou po otcovském uznání.
Natáčení v roce 1954 získalo legendární status hlavně díky Deanově neortodoxnímu hereckému přístupu. Byl známý jako mistr improvizace, na place překvapoval kolegy a často je jemně provokoval ve snaze dostat z nich naprosto přirozené reakce. Napjatý vztah na plátně mezi Calem a jeho otcem sehráli věrně i mimo kameru - Raymonda Masseyho Deanovy metody značně iritovaly a Kazan tuto přirozenou animozitu záměrně podporoval. Emotivní závěrečná scéna s nečekaným objetím byla čistou improvizací - Masseyho šokovaný výraz ve filmu je zcela autentický a zásadně tak přispěl k věrohodnosti celého snímku.
Film Na východ od ráje, který měl premiéru roku 1955, okamžitě katapultoval Jamese Deana mezi hvězdy světového formátu. Jeho výkon byl vnímán jako revoluční - poprvé se na plátně objevila živelná emocionalita a zranitelnost, která formovala archetyp citlivého, nepochopeného mladíka.