Před sedmdesáti lety vyhasl v troskách Porsche život Jamese Deana. Měl image rebela, ale za ní se skrýval citlivý umělec formovaný tragédií. Jeho revoluční herectví a tři výrazné filmy navždy změnily americkou továrnu na sny. Přestože se pohledný rodák z americké Indiany s životem rozloučil už ve svých 24 letech, jeho příběh dodnes fascinuje.
Zrození moderního herce
James Dean na newyorkské ulicí na ikonickém snímku fotografa Dennise Stocka z roku 1955.
Na doporučení Jamese Whitmora a s podporou Rogerse Bracketta se James Dean v říjnu 1951 rozhodl opustit Kalifornii a zkusit štěstí v New Yorku, tehdejším epicentru amerického divadla. Vstoupil do světa, kde se herectví studovalo jako umění i psychologická disciplína a kde mohl jít ve svém ponoru do postav mnohem hlouběji, než mu do té doby umožňoval Hollywood. Krátce po příjezdu byl přijat do Actors Studia vedeného Lee Strasbergem a začal studovat hereckou metodu inspirovanou Stanislavským.
Skutečný průlom přišel v roce 1954 na Broadwayi: jako Bachir, severoafrický arabský sluha v adaptaci knihy Andrého Gida Imoralista, podal elektrizující výkon, který nadchl kritiky i kolegy. Předpremiéru zhlédl i režisér Elia Kazan a Deanovi nabídl roli Cala Traska v chystané adaptaci Steinbeckova románu Na východ od ráje. Dveře do Hollywoodu se mu doširoka otevřely.