Preview - Alfred Hitchcock měl to štěstí, že byl už za svého života mnohými považován za velikána. Nikdy sice nevyhrál Oscara za režii, diváci i kritici ho ale měli po většinu jeho kariéry v oblibě. Ani on však nekráčel vždy po červeném koberci a mnohdy musel překonat nejednu překážku, aby mohl plnit své vize. Známé jsou jeho obtíže s uvedením Vertiga, prestižním časopisem Sight&Sound zrovna nedávno vyhlášeného nejlepším filmem všech dob.
Neméně proslulé jsou dohady okolo Psycha, dnes možná vůbec nejznámějšího mistrova kusu. A právě produkci nejslavnějšího thrilleru všech dob se bude věnovat blížící se snímek s ne zrovna nápaditým titulem Hitchcock.
Název by mohl diváka zmást. Nepůjde o celistvý životopis, opravdu se budeme soustředit výhradně na vznik „Hitchova" majstrštyku a tomu, jak hrdina žil právě v oné ohraničené době. Snímek debutujícího režiséra Sachy Gervasiho se měl původně jmenovat přímo Making of Psycho, tedy Vznik Psycha, to se ale producentům nezdálo dostatečně úderné. Ostatně takový název evokuje spíš dokument z natáčení než klasické drama.
Zrůda, nebo miláček?
Námět je jistě atraktivní. Kultovní režisér si přece dával záležet na tom, aby diváci znali jeho tvář (nebo alespoň siluetu), obsazoval se do malých rolí ve všech svých filmech a uváděl televizní show. Udělal tak ze sebe ikonu nesrovnatelnou s jinými režiséry, kteří často před pozorností spíš záměrně unikají. V kontrastu s tím ale zůstal poměrně tajemnou osobností, o jejímž soukromém životě se mnoho nevědělo. A ten život pravděpodobně nebyl zrovna ideální.
Loňský televizní snímek The Girl zasazený tentokrát do období vzniku Ptáků líčí režiséra (v kvalitním podání Tobyho Jonese) jako zakomplexovanou lidskou stvůru, k níž nevíme, jestli máme cítit lítost, nebo nenávist. Vychází však z dost možná neobjektivního postoje herečky Tippi Hedrenové, která je naopak stavěna do role chudinky, která zloduchovo terorizování snášela se vztyčenou hlavou.
Hitchcock, s nímž se v kinech setkáme 7. února, zřejmě takovým despotou nebude. I z traileru sice vyčnívá sem tam nějaký konflikt zapříčiněný jeho bizarní povahou, jinak se nám představuje především jemný humor a nadsázka. Možná až moc jemný, protože i přes zajímavost titulní postavy snímek prochází americkými kiny bez většího povšimnutí.
Může za to možná přesycenost publika životopisnými dramaty, což je fakt dlouhodobějšího charakteru. Každou sezónu jako by nám stačilo jediné, zatímco zbytek mizí z povědomí. Rok 2011 například patřil Železné lady a na J. Edgara s Leonardem DiCapriem v čele se zapomnělo týden po premiéře. Vloni se situace zopakovala kralováním Lincolna a kapitulací Hitchcocka.
Hopkins v roli tlustého Hopkinse
Pokud si snímek na něčem zakládá, tak na hereckém obsazení. Režisér Gervasi uvedl, že s takovými esy před kamerou mu nezbývalo dělat nic jiného než pokoušet se jim nemluvit do práce a nekazit tím jejich výkony. V roli Hitchcocka ostatně září samotný Anthony Hopkins, jeho partnerku si střihne Helen Mirren a kolem nich pobíhají ještě Scarlett Johansson (Janet Leigh), Jessica Biel (Vera Miles) a Danny Huston (Whitfield Cook).
Už výběrem hlavní role však Gervasi nejspíš udělal krok vedle. Nebo spíš zacházením se svou star. Anthony Hopkins patří mezi nejznámější herce, navíc za celou svou kariéru nezměnil vizáž. I když má nyní na tváři naplácáno několik litrů make-upu, nemůže se nikdy k podobě Hitchcocka přiblížit - zůstává jen nepřirozeně tlustým Anthony Hopkinsem. Snímek pak je od prvních ukázek vnímán s nedůvěrou a posměchem. Stejně dopadl J. Edgar, kde byl spíš k smíchu přelíčený DiCaprio. Možná proto právě tyto snímky zapadly a dovolily jiným, aby opanovaly sezónu.
Kdo říká, že herci musejí být věrní předobrazům? Je na čase, aby si filmaři uvědomili, že toto nadužívání masek, tím spíš u notoricky známých tváří, jim jedině škodí. I kdyby byl Hitchcock jinak dokonalý, divák bude mít velmi pravděpodobně problém do něj proniknout, protože se nezbaví nutkání zkoumat líčení Anthony Hopkinse a přemýšlet o tom, jaká musela být pro tohoto přeci jen staršího pána fuška ho nosit. I kdyby to tak nebylo, je až příliš snadné podobně uvažovat dávno před zhlédnutím filmu a dílo tak ztrácí preference.
Lovestory a Psycho
Další důvod neúspěchu možná tkví v jeho celkové nevýraznosti. Ke snímku není možné přistupovat jako k rekonstrukci jistě zajímavých událostí, ani tak nepůsobí z ukázek. Tvůrci připouštějí, že jde spíš o to, co se stát „mohlo". Gervasi zmiňuje, že středem jeho zájmu se stal především vztah Hitchcocka a jeho životní partnerky Almy Reville, takže celkovou situaci této „lovestory" přizpůsobil.
Tlačí tak děj do standardního vyprávění o soužití, čímž se však trochu upozaďuje fakt, že zde navíc vzniká jeden z nejslavnějších filmů vůbec. Celý tento marketing, kdy se prezentuje to, co nejvíc připomíná obvyklá dramata, zatímco největší odlišnosti zůstávají v pozadí, se ukazuje jako dost nešťastný. Řadí Hitchcocka po bok Mého týdnu s Marylin, ten se taky honosil ikonou svého oboru, přesto ji rovnež nezvládl komerčně prodat.
Doufejme, že jakkoli nevýrazně se film prezentuje, ve výsledku dopadne lépe. Byla by ostatně ostuda, kdyby veskrze „obyčejný" snímek mapoval vznik velmi neobyčejného Psycha, jímž mistr napětí testoval, co všechno jeho diváci snesou. Hitchcock tenkrát riskoval a sklidil úspěch. Pokud film o tomto risku neuspěje, tak právě proto, že působí na pohled jako otravná sázka na jistotu. Jestli je to chyba reklamy, nebo samotného díla, se dozvíme až v únoru.
