Glosa - Zdá se, že kdyby se přes Hollywood přehnalo tornádo, nejspíš by nezpůsobilo větší poprask než únik pětašedesáti gigabytů dat korporace Sony. Zvlášť když jde o informace spojené převážně s atraktivním filmovým byznysem.
Zjistili jsme, jak nelichotivě jsou hlavouny titulováni Angelina Jolie nebo Adam Sandler. Dozvěděli jsme se přísně utajované zisky i platy a bojovníci za rovnoprávnost se pohoršují nad skutečností, že ze sedmnácti nejvýše postavených zaměstnanců s milionovým ročním příjmem napočítali v Sony šestnáct bělochů a jedinou ženu.
Filmoví fanoušci si mohou přečíst rovnou celý scénář bondovky Spectre opoznámkovaný producenty, v němž budou svědky bezradnosti studia, jemuž se Sam Mendes s účtenkami v součtu za víc než 300 milionů dolarů poněkud vymyká z rukou.
Pobavily i prezentace z producentských meetingů odhalující nepříliš pokročilé schopnosti práce s powerpointem a vyšlo najevo, že mnoho ze zaměstnanců v Columbia a Tristar Pictures (filmové divize Sony) pochybují, že studio vůbec sleduje nějakou dlouhodobou taktiku.
Útok Severní Korey a jiné pohádky
To vše je ale jen špička ledovce, jádro celé kauzy spočívá v samotném záměru hackerů, kteří požadují stažení komedie The Interview se Sethem Rogenem a Jamesem Francem. Dva komici jsou v ní vycvičeni, aby spáchali atentát na severokorejského vůdce Kim Čong-una, jenž si je coby fanoušek pozve do svého paláce.
Skupina zvaná Guardians of Peace, tedy Strážci míru, se obávala, že by tento jistě peprný snímek v režii Evana Goldberga a Rogena mohl vyvolat válku. A požadovala, aby byl stažen z kin ještě před premiérou, jinak budou na veřejnost prosvítat další informace, a snad hrozili i vlastními útoky.
Po týdnu přehrabávání se veřejnosti v dosud odtajněných dokumentech bylo (za silného nátlaku kinařů strachujícíh se o bezpečnost sálů) Sony prý velmi nerado přinuceno snímek opravdu stáhnout s tím, že bude přemýšlet, jak s ním naloží.
Není to poprvé, co američtí umělci či baviči (popřípadě jejich zaměstnavatelé) cenzurují vlastní dílo. Například populárnímu South Parku před lety prošlo celkem bez problému zobrazení homosexuálního partnerského vztahu Satana a Saddáma Husajna, muslimští radikálové už však nerozdýchali fyzické zobrazení proroka Mohameda a vyhrožovali televizi bombovými útoky – ta nakonec vyhověla a v rozporu s vytrvalostí tvůrců Treye Parkera a Matta Stonea dala islámského proroka na obraze začernit. A ještě přehlušila pískotem závěrečný monolog apelující paradoxně na nepodléhání teroristickým výhrůžkám. Ani v tomto případě však nebyla kontroverzní epizoda přímo stažena.
Jenže zatímco hrozba radikálních muslimů byla reálná, představa, že Severní Korea napadne USA, připomíná spíš sci-fi. Nejen proto, že vyhladovělá země nemá na otevřený útok vedený z blbé nálady vůdce prostředky. Už před deseti lety se její národ stal terčem posměchu, když ne náhodou opět tvůrci South Parku Parker a Stone ve své kontroverzní loutkové komedii Team America nechali Unova otce Ila zpívat teskné písně o svém osamocení a boji proti dobru. Severokorejský vůdce tenkrát jistě neskákal radostí do stropu, na Washington však žádné atomovky nevyslal. Proč by se k něčemu takovému měl uchylovat jeho syn?
Komu to vlastně vadí?
Zdá se tedy nesmyslné, aby Sony přijalo hrozbu války jako reálnou a kálo se. A vzhledem k tomu, že notoricky známé americké krédo hlásá „s teroristy se nevyjednává“, muselo být vedení jasné, že jeho ústupek vyvolá ostrý nesouhlas veřejnosti. Což se ostatně stalo. I Barack Obama označil rozhodnutí vyjít vstříc hackerům za chybu a na sociálních sítích ho následovaly či předcházely tisíce lidí.
Bojí se tedy Sony útoků samotné skupiny hackerů stejně jako provozovatelé kin? Spíš by se dalo uvěřit, že se obávají prosáknutí obzvlášť interní informace. Na druhou stranu vše doposud zveřejněné bylo možná nelichotivé, ale v žádném případě nějak ohrožující chod firmy. Všechny naznačené produkční mechanismy jsou dobře známé, jen se o nich nemluví, a osobní korespondence obrovskou korporaci spíš polidšťuje a leckdy vyvolává na tváři úsměv. Některá data o skutečných výdělcích filmů překvapí svou zdánlivou nevyrovnaností (filmy se srovnatelným rozpočtem i tržbami mohou vykázat velmi rozdílné výdělky), stále však nic, co by narušovalo provoz.
Scénář Spectre pak ukázal, že filmový fanoušci zastávají určitou etiku. Pokud po spoilerech přímo nepátráte, nedozvíte se o nich – většina z publicistů i diváků je záměrně přehlíží a uniklý text ignoruje, protože se zkrátka nechce ochudit o zážitek z potenciálně skvělého snímku.
A dozvědět se, že nejlépe placení jsou bílí muži, je jako divit se, že po dni přijde noc – tak to chodí ve všech studiích. A tak dále a tak dále. Když se na většinu materiálu podíváme z odstupu, zjistíme, že vlastně není zase tak šokující a schopný způsobit jiné než dílčí nepříjemnosti.
Proč tedy Interview stahovat z kin, když se zdá, že k tomu není jasný důvod? Vznikly už teorie, že Sony celou kauzu využívá jako příhodnou reklamní kampaň. O nenápadném snímku doposud vědělo pár nadšenců, nyní ho však chtějí vidět takřka všichni. Sony tedy premiéru pozdrží, aby ještě trochu vygradovalo napětí, a pak ho buď pustí do kin, nebo nabídne ke stažení a využije coby propagaci placených internetových streamů. Studio ostatně po prezidentově odsudku připomnělo, že zrušení kinopremiéry není to samé jako vymazat Interview z harddisků.
Že by tedy všechno zlé bylo k něčemu dobré? Samozřejmě jde pouze o teorii, nicméně se jeví velmi logicky. Rozhodně logičtěji než severokorejský atomový útok uraženého diktátora.
