Cannes - Nebývá zvykem, aby na festivalu měli své filmy zároveň otec i syn z jedné filmařské rodiny, natož aby si tam spolu povídali před publikem. V Cannes se taková společná "dovolená" letos poštěstila slavnému kanadskému tvůrci Davidu Cronenbergovi a jeho synu Brandonovi.
Zatímco na uvedení nového filmu torontského klasika Cosmopolis v rámci zdejší soutěže teprve čekáme, snímek jeho potomka Antiviral už máme za sebou. K jejich poctě pak uspořádal Telefilm Canada ve spolupráci s torontským festivalem odpolední talkshow Mistr a jeho syn: Cronenbergové v Cannes.
V první řadě bylo těžké se na tuto akci dostat, neboť byla natolik utajena, že byl sál nakonec obsazen sotva z poloviny. Vstup se vydával na pozvánky, jež bylo možné získat díky kanadským známým - byť ti mají nyní i zcela jiné starosti. V Montrealu probíhá skoro revoluce provázená policejní represí - 300 zatčených předevčírem!
Moderování cronenberského dýchánku se však ujal umělecký ředitel torontského TIFFu Cameron Bailey, který se pokusil přimět oba filmaře k poodhalení pozadí své tvorby, Brandonova dětství či společných vlivů. Jestli totiž něco, tak debutový thriller Brandona Cronenberga s Caleb Landry Jones v hlavní roli vypadá, jako by jej dělal klon slavného mistra.
Společná estetizace hnusu
Rodič a potomek nabízejí podobná témata: společenské ohrožení, regresi lidí na úroveň animálních pudů, estetizaci hnusu, záměrné šokování mravnostní cenzury. Skoro až nelidský příběh vypráví o Sydu Marchovi, který musí přijít na záhadu tajemného a zabíjejícího viru. Ne že by to nebylo nezajímavé - vlastně to člověka docela fascinuje a působí na primární signální soustavu. Ovšem obávám se, že k takovým filmům se ani nemusejí psát recenze. Stačí vydat několik spontánních animálních výkřiků a přetisknout obrázky z atlasu chorobné mikrobiologie. Upřímně řečeno, místy to je k nesnesení i pro hasiče, co jsou zvyklí přelévat rozmočené utopence do pytlů či seškrabovat vlasy z kolejí metra.
Pobledlý, málomluvný Brandon vypadá zvláštně jako hrdina ze staršího otcova snímku, který doma trhá nožičky a křidýlka domácím zvířatům.
V podtextu odpoledního talkshow se tedy nesla provokativní otázka, čím jsou oba Cronenbergové zvláštní, ujetí, asociální nebo pohánění vnitřními démony, že natáčejí filmy o virech, odhalované perverzi, sociálním rozpadu, mutacích a dalších symptomech paranoi moderního člověka. A za druhé, jak tedy slavný drastik otec ovlivnil syna v učení kanadského (a)sociálního filmu.
Oba dva se snažili s úsměvem vysvětlovat, že nejsou temnými umělci, jejichž torontský domov by obíhaly běsy. Naopak tvoří obyčejnou středostavovskou rodinu se zájmem o biologii, evoluční teorie, sport a zkoumání všech podivností lidského života. Avšak dělat filmy zkoumající temné stránky člověka nemusí rozhodně znamenat, že režisér nedovede sám se sebou žít.
"Byl jsem vždy obyčejným líným otcem, který neměl čas. Ale zároveň jsem nechával Brandona, aby se mohl svobodně rozvíjet a vedl jej k zájmu o přírodu a okolní svět. Nikdy jsem mu třeba nezakazoval, na co se smí a nesmí dívat - dokonce si nemyslím, že by se cenzura mohla uplatňovat takhle plošně. Každý má jinou citlivost, každý vydrží něco jiného. A vidíte, nedopadlo to zrovna špatně," prozradil David Cronenberg své inženýrské výchovné metody a jeho vedení dětí ke kultuře.
"Ve skutečnosti řada těch nejbrutálnějších scén ve filmu vychází z čisté touhy po zábavě s filmovou imaginací. Mým hlavním motorem je, že se jen naivně snažím dělat to, co mě samotného nejvíce baví. V první řadě ale chci, aby na place panovala uvolněná atmosféra a lidé se příliš nestresovali - takže s herci ani dopředu moc nezkouším," odpověděl v dobrém rozmaru autor slavných thrillerů typu Moucha či Crash.
Brandon chtěl být ilustrátor
Jak dodal s úsměvem, v canneské soutěži měl tento autor už čtyři filmové nářezy, ale nakonec se moc nediví tomu, že nikdy nevyhrál žádnou z hlavních cen.
Podobně mluvil bez velkého intelektualismu i syn Brandon: "Když se ohlédnu zpět, nezdá se mi, že bych měl nějak výjimečné dětství, anebo že bych odmala cílevědomě směřoval k filmu. Naopak jsem nesledoval otcovy filmy se snahou o to jít v jeho stopách. Byť jsem vystudoval filmovou školu v Torontu, začínal jsem jako ilustrátor, lákaly mě obrazy. Ke kinematografii mě až přitáhla moje práce na zvláštních efektech otcova titulu eXistenZ," uvedl Brandon.
Papa Cronenberg se dokonce smál, že stále čeká na to, až jeho syn za ním jednou přijde, aby si nechal s něčím taky jednou poradit. Jinak ale měl pro debut svého syna slova pochopení a chvály. "Mezi námi je ale jeden rozdíl. Mně trvalo dvacet let, než jsem se s filmem dostal na canneský festival - a poprvé jsem tam spal na gauči kanceláře zastoupení kanadského filmu. Naproti tomu Brandon jsem přijel hned s prvním titulem!"
