Částečně autobiografická hra pětaosmdesátiletého zlínského rodáka Stopparda je podle deníku The New York Times pojmenovaná po jedné vídeňské čtvrti. Začíná v obývacím pokoji, kde asimilovaná vídeňská židovská rodina roku 1899 s nadějí sleduje společenské změny, jež podle ní konečně ukončí období antisemitismu v Rakousku-Uhersku. Vše končí roku 1955, kdy už většina členů této familie zahynula.
V tomto textu se Stoppard věnuje vlastním židovským kořenům, antisemitismu i tragédii druhé světové války. Popisuje silné rodinné pouto, které zpřetrhaly až hrůzy holokaustu. Dramatik začátkem 90. let minulého století zjistil, že čtyři jeho prarodiče byli Židé a zemřeli v nacistických vyhlazovacích táborech.
Leopoldstadt měl světovou premiéru před třemi roky v Londýně, předloni jej v režii Radovana Lipuse uvedlo brněnské Národní divadlo. Od loňského podzimu se hraje na newyorské Broadwayi v režii Patricka Marbera. Právě díky tomu nyní získal přední americkou divadelní cenu Tony. Podle listu inscenace patřila k favoritům.
New York Times označují Stopparda, jenž svého času podporoval český disident a úzce se přátelil s Václavem Havlem, za jednoho z nejvýznamnějších žijících dramatiků. Autor oscarového scénáře k filmu Zamilovaný Shakespeare dostal divadelní cenu Tony již pětkrát, poprvé v roce 1968, jak připomněl v krátkém projevu při nedělním ceremoniálu.
"Za těch 55 let jsem byl svědkem toho, jak psaní her v pomyslném divadelním potravním řetězci ztrácí na hodnotě. Přišlo mi, že by si to zasluhovalo zmínku," řekl Stoppard podle serveru Broadwayworld.com.
"Děkuji Tomovi Stoppardovi za to, že napsal hru o židovské identitě, antisemitismu a falešnému slibu asimilace," doplnil herec Brandon Uranowitz, který za roli v Leopoldstadtu rovněž dostal cenu Tony. Inscenace dále uspěla v kategoriích nejlepší režie a kostýmy.
Antisemitismus patřil k hlavním tématům letošních cen, pokračují New York Times. Dvě ocenění si odnáší muzikál Parade, věnovaný osudu židovského průmyslníka Lea Franka. Ten byl začátkem 20. století v USA odsouzen za vraždu své zaměstnankyně. Kvůli tomu, že mu byl trest smrti změněn na doživotí, ho unesla skupina ozbrojenců a zabila. Dnes panuje konsenzus, že Frank se vraždy nedopustil.
Cenu pro nejlepší muzikál dostal kus nazvaný Kimberly Akimbo o dospívající dívce, jež kvůli genetické nemoci předčasně stárne. Sošky za nejlepší herecké výkony za role v muzikálech poprvé obdrželi umělci, kteří se identifikují jako nebinární, to znamená, že se necítí ani jako muž, ani jako žena. J. Harrison Ghee uspěl díky adaptaci filmu Někdo to má rád horké, Alex Newell pak s inscenací Shucked (Vyloupnutý). "Děkuji za lidství," řekl při přebírání ceny Ghee. Mnozí účastníci slavnostního večera vyjádřili podporu stávkujícím scenáristům v Hollywoodu, doplňuje agentura AP.
Tom Stoppard se narodil roku 1937 jako Tomáš Straussler do židovské rodiny lékaře Baťovy nemocnice. Dva roky nato s rodiči utekl před nacisty do Singapuru. Tam otec, dobrovolník britské armády, zahynul při japonském bombardování.
Budoucí dramatik začal chodit do školy v Indii, kde se jeho matka provdala za důstojníka britské armády Kennetha Stopparda. S nimi se pak Stoppard odstěhoval do Anglie, kde žije dodnes. Dnes slavného autora tak formovaly převážně britské školy a tradice.
Stoppard byl roku 1997 povýšen do šlechtického stavu, kromě svých divadelních her a Zamilovaného Shakespeara proslul scénáři k filmům Brazil nebo Enigma.
Má také silné vazby k Česku, za normalizace podporoval zdejší disidenty a přátelil se s exprezidentem Václavem Havlem, kterého poznal při návštěvě Československa v roce 1977. Záhy mu věnoval jednu ze svých her a zasazoval se o uvádění Havlových děl v Británii. Psal též protestní dopisy na československou ambasádu v Londýně.
Z roku 1979 pochází Stoppardova jednoaktovka Krhútův Macbeth, kterou věnoval dramatikovi Pavlu Kohoutovi a inspiroval se v ní bytovým divadlem Vlasty Chramostové. Jeho politické hry se v repertoáru českých divadel směly objevit až po sametové revoluci, kdy pak Stoppard také získal cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
Roku 2006 pražské Národní divadlo uvedlo hru Rock'n'roll, v níž autor zkoumá svět salonního marxismu v Anglii a konfrontuje jej s jeho posrpnovou normalizační realitou v Československu. V inscenaci účinkovala i kapela The Plastic People of the Universe a kromě fiktivních hrdinů tu přišla řeč na spoluzakladatele britské kapely Pink Floyd Syda Barretta či zprostředkovaně Václava Havla, básníka Ivana Martina Jirouse nebo spisovatele Milana Kunderu.
Mistr brilantních duelů, argumenty a komentáři pointovaného dialogu Stoppard začínal jako novinář. První úspěch zaznamenal roku 1966 s hrou Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi. Tragikomický portrét dvou vedlejších postav z Shakespearova Hamleta, odvíjející se na pozadí příběhu dánského prince, dodnes patří k jeho nejslavnějším dílům.
Se skutečnými osobami nebo známými literárními postavami pracoval ve hře Travestie, kde se setkávají dramatik James Joyce, básník Tristan Tzara a bolševický vůdce Vladimir Iljič Lenin. K dalším jeho úspěšným titulům patří Pravý inspektor Hound, To pravé, Arkádie nebo devítihodinová trilogie o ruských revolucionářích Na březích Utopie, která získala sedm divadelních cen Tony.
Před Leopoldstadtem naposledy v roce 2015 pro londýnské Národní divadlo napsal hru Obtížný problém (The Hard Problem). Tehdejší inscenaci přenášela také česká kina.
