V temném prostoru "tančí" svazek černožlutých tyčí zavěšených na lanku jako nějaké zvláštní vesmírné těleso. Prudce se otáčí, zastavuje, mění směr jako z vůle neviditelného hybatele. Po chvíli jej Le Guillerm sundá, rozebere a každou tyč švihem prodlouží jako teleskopický rybářský prut. Před očima diváků je pak všechny páskou zase sváže do objektu, který připomíná obří hmyz. Postaví se před to monstrum, napjatý jako krotitel šelem, v každé ruce tyč. Křikne, zadupe, máchne jimi jako bičem a hmyzák přískoky, bez jediného doteku "odběhne" za ním do zákulisí.
To, co rafinovaně nasvíceno vypadá jako čistá magie, má nejspíš vysvětlitelné fyzikální příčiny. Nicméně pro diváky fantaskní skládačky, vehikly, mechanismy a mobily - všechna ta "zvířata", která Le Guillerm postupně zve na scénu - skutečně ožívají. Společně s ním vytvářejí v cirkusové manéži fascinující svět, jenž překračuje nejen naši každodenní zkušenost, ale také běžnou představu o tom, co je ještě s využitím fyzikálních zákonů možné.
Když na začátku show vstoupí Le Guillerm do prázdného kruhu manéže, připomíná trochu bytost z fantasy příběhů. Šedivé kalhoty s odstávajícím vysokým pasem tvoří na nahé hrudi kapsu, z níž posléze vytahuje různé rekvizity. Z nakrátko ostříhané hlavy mu na záda visí tenoučký copánek, z ramen na zem splývá otevřený plášť, jeho boty s dlouhou špicí udávají rytmus, jako když bubeník virblem stupňuje napětí vrcholného čísla.
Při práci se performer šklebí, pofrkává coby neklidný kůň, varovně syčí jako had a zdá se, že jeho prsty vystřelují paprsky energie, jimiž ovládá veškeré dění.
To všechno je součástí Le Guillermovy image, "postavy", jež vystupuje ve třech jeho vzájemně provázaných cirkusových show Secret (temp 1 a 2) a Terces - česky "potřetí zorat půdu", které vytvořil v posledních 15 letech. Vždy čerpá ze svého výzkumného projektu Attraction čili Přitažlivost, na němž pracuje od roku 2001 s podporou města Paříže v rezidenčním prostoru Jardin d’Agronomie tropicale. Prostřednictvím intuice, představivosti a hry zkoumá rovnováhu a pohyb, nestálost či úhly pohledu. Objekty a sochy, které v projektu vznikají, vystavuje nebo představuje během performancí, instalací či přednášek a také je zapojuje do svých novocirkusových produkcí.
Kruh manéže je pro Johanna Le Guillerma vzorem pro vnímání světa, jejž je podle něho třeba zkoumat z 360 stupňů, ze všech stran, nikoliv vidět jen z jednoho pohledu, jak jsme zvyklí. Show si tak na Letné nejvíc užijí diváci otevření jeho magii i myšlence, že celý vesmír a jeho fyzikální zákony jsou jeden velký a hodně zábavný cirkus.
Stvořitel i kutil
Na začátku se do manéže z kopule stanu jako pírko snese kousíček bílého papíru. V místě, kam dopadne, nalepí performer křížek z bílé pásky. Jako by sama božská náhoda určila ten příslovečný pevný bod, kolem něhož se vše otáčí, odkud lze pohnout světem.
Padají dva větší papírky. Le Guillerm je chytí, nacpe do úst a s odpuštěním sežere. Odpočítává čas na prstech, a když dojde k nule, sevře ukazováček a prostředník, zamíří a vystřelí. Že by velký třesk? Z "nebe" se snáší čtvrtka papíru, ze které složí vlaštovku a "ochočí" si ji - opakovaně mu po vypuštění přistává na hřbetě ruky. Pošle ji do vzduchu potřetí, prsty zamíří a prásk, mrtvý pták míří k zemi. Demiurg, v jehož rukách je život i smrt.
V produkci je, ostatně jako při stvoření světa, důležité světlo. Z průhledné desky laminátu ohýbající se na ohraničených trojúhelníkových dílcích vytvoří Le Guillerm ve vzduchu desítky různých krystalů, jež osvětluje reflektorky skrytými v rukávech svého kabátu. Na vehiklu, který připomíná obří kolečko hodinového strojku s osičkou, se díky plachtě, vzduchu uváděnému do pohybu obřím vějířem, svíčkám a drátěnému panáčkovi odehrává pohyblivé stínové divadlo: muž něžně zasunuje do ženy penis a k tomu zní francouzská píseň o lásce.
Le Guillerm je hravým, vtipným, intuitivním autorem ohromujících objektů, které publiku předvádí, ale též skvělým komediantem - umí pracovat s atmosférou, napětím, vytříbeným klaunským gagem. Chvíli připomíná divokého druida, jenž magií ovládá skryté síly, pak zas geniálního podivínského kutila s bizarními nápady. A ovšem také artistu suverénně balancujícího na hromadách knih či obří mušli.
Vyrostl v rodině keramika a sochaře, ale už jako šestnáctiletý nastoupil do první třídy Národního centra cirkusových umění, otevřeného roku 1985 v Châlons-en-Champagne. Tam se také setkal se Ctiborem Turbou, mimem, klaunem, režisérem a průkopníkem nového cirkusu v Čechách, a stal se jeho žákem.
Turba s jeho ročníkem připravoval absolventské představení. "Já ho sice učil, ale on už byl vlastně hotový, už to v něm všechno bylo," vzpomíná. Le Guillerm zas svého pedagoga ocenil při jedné z minulých pražských návštěv. "Jeho důvěra v to, co jsem chtěl dělat, pro mě tehdy byla nejcennější," uvedl.
Po škole se Francouz připojil ke skupině Archaos, poté působil v také u nás známém souboru La Volière Dromesko, načež roku 1994 založil svou společnost Cirque ici a vytvořil první sólovou show Où ça?.
Stavitel chrámů
Několik posledních čísel Terces je trochu jiných než zbytek produkce. Až dosud hrál Le Guillerm většinou s hotovými objekty, které byly z pohledu diváka svým způsobem více "hrdiny" výstupů než samotný performer, dávající si záležet na timingu i magické atmosféře spoluhry s "oživlými" předměty.
Nyní publikum zažívá, jak namáhavé je dospět k onomu zázraku rovnováhy, jehož nemožností se dosud bavilo a vzrušovalo. Mnoho minut sledujeme stavbu nakloněných sloupů z knih, kterou nám zpestřuje jen vtipné samohybné vozítko, jež svazky pilnému staviteli dopravuje. Pointa je ohromující: performerovo tělo se zaklíní mezi sulcovitě vratké objekty a dokončí klenbu. Dokonce se na ně položí a nechá odtáhnout do zákulisí, vrtě při tom na zadku tesařskou tužkou jako ocáskem.
Během posledních tří čísel staví Le Guillerm z úzkých dřevěných trámků tři objekty. Jsou to neuvěřitelné, obří konstrukce, které drží bez jediného hřebíku, dokonce snesou jisté rozpohybování. Ten poslední se klene nad celou manéží a připomíná chrám. Stavba ale přirozeně nějakou dobu trvá a z pohledu části vrtícího se publika, jež na závěr očekávalo rychlé atrakce a vzrušení, se příliš dlouho nic neděje. Terces zkrátka není úplně běžná novocirkusová show. Ale je jedinečná, stejně jako je "jiný" její čas, který stojí za to zažít.
Divadlo
Johann Le Guillerm: Terces
Letní Letná, stan číslo 3, od 12. do 31. srpna.
