Číslovka v názvu odkazuje ke 38. kilometru Vltavy, na němž se bistro nachází. "Řeka se měří od Mělníka, vždycky od místa, kde končí, protože prameny jsou nejisté a proměnlivé," vysvětluje autor konceptu a jeden z provozovatelů zdejší občerstvovny Jan Janek Jirků. Brambor pak ohlašuje základ místní gastronomie. Stejné placky jako tady se pekly i na jeho rodné Vysočině. Jirků teď shromažďuje jejich lokální názvy: pekáčky, vopelky, šumpláty.
Hudba v symbióze s přírodou
Nad vodní hladinou se nese houslová melodie posílená elektronickým zvukem. Muzikanta chvílemi zahaluje hustá mlha z kouřostroje, ve větru povlává a zase se rozpouští. Působením efektů se zvuk houslí rozpadá do ambientních ploch. Chvějí se v prostoru jak vzduch za horkého letního dne.
Ve skutečnosti je ale obloha plná mraků a vypadá to, že každou chvíli začne pršet. Diváků je zhruba padesát. Část poslouchá koncert z ležícího kmene, jiní od stolečků před pruhovaným stánkem, někteří volně usazeni v látkových křesílkách. Děti posedávají v trávě a houpají se v sítích napnutých mezi osikami. Být při tom se dá i na řece, z paddleboardů, které tu půjčují.
Hudba vytrhuje zdibský břeh ze všednosti sobotního odpoledne a proměňuje jej v meditační prostor, který si každý užívá po svém. Jeho energie přitahuje i ty, kteří po cyklostezce projíždějí do pražské Troje nebo na druhou stranu, do Kralup nad Vltavou, případně k nedalekému přívozu do protějších Roztok, připomínajících se na druhém břehu několika továrními objekty. Někteří jen přibrzdí, jiní zastavují a přidávají se k posluchačům.
Konvalinkova hudba je žánrově nezařaditelná. V melodickém motivu, který muzikant nastolí, elektronicky rozloží do zvuků a zase se k němu vrací ve variacích, lze zaslechnout něco z lidových písní, ale také zpěvnosti českých klasiků. Zážitek, který náhodným kolemjedoucím či jdoucím otvírá svět hudby, s jakou se nejspíš ještě nepotkali.
Chorvatsko u Vltavy
Nápad zřídit kulturní bistro, kde by se místní setkávali s přespolními a jídlo s kulturou, dostal režisér a scenárista Jan Janek Jirků vloni na dovolené v Chorvatsku. Možná i proto tu moře připomínají grilované ryby, které nedávno rozšířily sortiment tradičních bramborových placek pečených na železných plátech a plněných špenátem nebo škvarky. Přímořskou atmosféru vyvolávají také tyrkysově a žlutě natřené latě, do kterých stánek "zabalil" scénograf Dáda Němeček.
Režisérovi, který vloni například v pražském divadle Minor uvedl veleúspěšnou inscenaci Zátopek!, inspirovanou příběhem českého maratonského běžce, práce pro divadlo a televizi na nějaký čas vytěsnila z hlavy koncept bistra. "Ale během koronaviru, který všechno zastavil, začaly zas vykukovat různé myšlenky," směje se Jirků.
Jeho kamarád David Kristerius provozoval prosperující stánek, který stál kousek výš nad cyklostezkou. Když se potkali na ulici cestou do obchodu, Jirků mu svoji představu vylíčil a trochu čekal, že uslyší, jak je to z obchodního pohledu nesmysl. "Jenže David řekl, že se mu to strašně líbí a že bychom to udělat měli," líčí osudový moment Jirků.
Na začátku prázdnin tak projekt s kamarádem rozjel. Hned první víkend, kdy tu hrál Orchestr posledního dne, měli plno. Od té doby otvírají každý den v jedenáct dopoledne a končí v deset večer. A o víkendech "podávají" kulturní menu. Soboty patří koncertům a letnímu kinu, neděle dětem - divadlu a různým zábavným dílnám. Vstupné je dobrovolné.
Z art parkingu na vltavský břeh
O víkendovou dramaturgii se stará další divadelník Karel Kratochvíl. Oslovil ho silný genius loci prostoru. "Zůstaly tu staré osiky, je to strašně příjemné a autentické místo. Schválně tu nemáme ani stage, každý si může vzít pivo nebo placku a sednout si na úroveň vystupujícího. Je to vlastně takový pokec," říká.
Herec a bývalý moderátor stanice Vltava před časem opustil jistotu veřejnoprávní instituce, vybral si dobrodružnou existenci s vlastním divadelním spolkem Krutý krtek a uspěl. Věnuje se zážitkovým projektům, které připomínají nepohodlná témata i momenty vytěsňované ze života české společnosti.
V ulicích pražského Starého Města se odehrává "outdoorová hra pro dospělé" Expedice, která přibližuje šíření samizdatu v době totality. V Liberci zve Krutý krtek k divadelní procházce místy poválečného odsunu Němců a sdílení příběhů, "na které Češi nejsou pyšní". Funguje to.
V koronavirové karanténě byl Kratochvílův festival Art parking v Holešovické tržnici možná jediným místem, kde bylo k vidění divadlo, i když z auta na parkovišti. Odehrály se na něm desítky koncertů a divadelních produkcí.
Na projektu kulturního bistra Kratochvíla nejvíc zajímá napojení na lidi, kteří žijí v okolí: možnost nabídnout jim zajímavé muzikanty a performery, kteří mohou obohatit komunitu, a zároveň pracovat s lokálními umělci, jež se také snaží oslovovat. "Minulý týden tady hráli dva cellisté, kteří mi napsali, že rok existují jako CcellosS, že se o nás dozvěděli, bydlí blízko a jestli by si tu nemohli zahrát. Dneska Pražák Jiří Konvalinka. Ten mix mi přijde nejzajímavější," vysvětluje Kratochvíl.
Brambor 38 má za sebou ani ne měsíc fungování. Propagace spoléhá na sociální sítě, kde se průběžně zveřejňuje víkendový program. Největší zájem je o produkce pro děti, které mívají i stovku a více diváků. Tuto sobotu bude louka hostit písničkáře: zahrají Sebedrás, Jiný člověk, Inženýr Vladimír nebo Veronika Wildová. Pro děti se chystá Divadlo u plotny s pohádkou O třech kůzlátkách nebo cirkusová dílna.
Podle Kratochvíla se živý koncept bistra zpřesňuje s každou další akcí. "Zároveň už uvažujeme o perspektivě pro další roky. Obec Zdiby nám vyšla vstříc, místní jsou nadšení, takže myslím, že to smysl má, ale je zřejmé, že to nejspíš bude sezonní věc," nastiňuje Kratochvíl další plány. Letos se bude hrát do října.
Kouřil bych víc
Houslista Jiří Konvalinka zatím balí aparaturu. Lidí na louce ještě přibylo, relaxují, baví se, děcka lítají kolem. "Fakt mě to bavilo, krásný místo, děkuji Bramboru 38 za stage," pochvaluje si koncert.
Elektrické housle používá už dlouho. Od 14 let měl kapelu, ve které hrál na akustické housle, brzy ale zjistil, že ostatní kluci jsou hlasitější. Aby byl slyšet, se stalo prvním důvodem pro pořízení těch elektrických. A když je měl, hned začal experimentovat s efekty.
Sólový projekt, který měl právě premiéru, Konvalinka připravoval během koronavirové karantény. Uvědomil si, že je spousta menších akcí, na nichž s kapelou nemá šanci se nazvučit. A také ho zajímalo sólové vystupování.
Jakou roli v jeho skladbě hraje kouřostroj? "Chtěl jsem, aby to foukalo do mě, kouř mi připadá hezký, jak mě zahaluje a odhaluje. Rozprskne se a dělá atmosféru. Že je to podle větru a tak nějak si dělá, co chce, mě na tom baví, ideálně bych kouřil mnohem víc, ale on se vždycky po nějakém čase přehřál," směje se Konvalinka.
Holky z naší školky
Jan Janek Jirků bydlí ve Zdibech, pár set metrů od břehu Vltavy, 16 let. Jedním z důvodů, proč se do projektu pustil, bylo "vylézt z nory a potkat se".
"Najednou zjistíte," vysvětluje režisér, "že je tu strašně moc zajímavých lidí. Ta komunita není velká, jsou to třeba stovky lidí, kteří tady žijí jako já, mají tu děti. Vlastně si to tu děláme hezký. Jsem strašně rád, že to funguje, že můžu udělat pro obec takovou severní, zdibskou náplavku."
Otevření bistra dává Jirků do souvislosti také s proměnou místní politické reprezentace. "Na radnici se objevila politická síla, kterou nazývám holky z naší školky. Maminky, které se při vyzvedávání dětí potkávaly v šatnách, vybojovaly, aby ve Zdibech zůstala ředitelka školy, a potom se postavily proti budování obří haly nedaleko města, větší než Amazon. Iniciovalo to i jejich kamarádky, naše vrstevnice, které si pak zvykly starat se o společné věci, třeba i o to, kam by s dětmi šly," popisuje.
Město Zdiby podpořilo projekt Brambor 38 bezplatným pronájmem pozemku pro konání kulturních akcí a do budoucna se chystá prostor rozvíjet. Za rok to tu podle Jirků může vypadat ještě jinak. Příroda zůstane přírodou, ale na břehu možná bude víc sezení, molo nebo bikerský park. Takové jsou plány obce. Autorovi konceptu se líbí, že s ním i scénografem Němečkem radnice komunikuje a ptá se na jejich názor.
Hned v prvních týdnech Brambor 38 na crowdfundingovém serveru Startovač vybral 25 tisíc korun, což svědčí o tom, že příznivce našel rychle. Kulturní program zčásti dotuje z výnosů stánku, což se ale zase vrací v tom, že sem lidé za ním chodí a že se sem vracejí. Karel Kratochvíl by byl rád, kdyby se provoz ekonomicky dostal k lepší nule.
Letošní rok oba považují za nultý, zkušební. Pokud bude v říjnu jasné, že koncept funguje, na příští rok zažádají o grantovou podporu.
Odnosit pár piv a psát
Provoz bistra se režisér a scenárista snaží vyladit s prací pro divadlo a televizi. "Člověk má vždycky rozjednaných třeba deset projektů a je zvyklý, že vyjde tak třetina. Koronavirus skončil a ony letos dopadly všechny. Je to teď ostrý, všechny ty věci musejí vzniknout a zároveň dělám tohle," popisuje Jirků.
Jeho rodina prý proti prázdninám ve Zdibech neprotestuje. "Když mám v Praze nějakou kreativní schůzku, tak se odpoledne vrátím domů a stejně nejsem moc schopný odpoledne psát, ale jsem schopný se postarat o bistro," vysvětluje.
Namalovat pár cedulí a odnosit pár piv je podle něho docela zajímavý relax, díky kterému získává i určitý odstup. Vstává před šestou, o půl sedmé sedá ke stolu a do devíti desíti může psát. Poslední týden se mu podařilo odevzdat v poslední fázi už dva projekty. "To se jinak soustředíte, když víte, že něco potom musíte!" směje se.
Co chystá Karel Kratochvíl
Divadelníka Karla Kratochvíla v listopadu čeká režie oslav 17. listopadu na pražské Národní třídě s názvem Děkujeme, že můžem. S Janem Jirků píší scénář pro předávání Cen paměti národa v Národním divadle. Pro festival Next Wave s tanečnicí Evou Starou připravuje outdoorovou performanci Suché konstatování přímo ve Vltavě. "Bude poukazovat na to, co by člověka ani nenapadlo, že pod Karlovým mostem jsou místa, kde je třeba jen 80 centimetrů vody. Že hladina klame, protože nevidíme, jak je to pod ní hluboké," vysvětluje Kratochvíl. Po úspěšných Romských pohádkách chystá divadelní spolek Krutý krtek pro letošní Next Wave pohádky vietnamské.
Jan Janek Jirků
Kromě toho, že s Karlem Kratochvílem pro společnost Post Bellum píše medailonky pro večer Cen paměti národa, připravuje pro Českou televizi seriál Světýlka - šest příběhů onkologicky nemocných dětí a jejich lékařů z Nemocnice v Motole. Vymýšlí nové pořady pro Déčko.
Se scénáristkou Lucií Konášovou pracuje na desetidílném seriálu pro Evolution Films. Bude se odehrávat na jeho rodné Vysočině a hlavní postavou je, stejně jako otec Jana Jirků, evangelický farář. Pro Divadlo na Jezerce režisér připravuje inscenaci o bratrech Mašínech. A v domovském Divadle Minor chystá výpravu ke kořenům loutkových produkcí. Jejím hrdinou bude Kašpárek, který "byl u všeho už vlastně od zrození světa".
V Albatrosu mu právě vychází knížka pohádek Táta a princezna Rozárka. Vymyslel je se svojí dcerou, když jí byly čtyři roky.
Konvalinkovy plány
6. srpna v pražské Klubovně bude mít kapela Mutanti hledaj východisko, kterou tvoří houslista Jiří Konvalinka se spolužákem z pražské DAMU, raperem a textařem Janem Vejražkou, koncert spojený s novým klipem. Hlavní roli v něm má Miroslav Krobot, bývalý Konvalinkův ročníkový vedoucí na katedře alternativního a loutkového divadla. V srpnu také Mutantům vyjde nové album.
Kromě toho se Jiří Konvalinka v rámci umělecké skupiny 3dsense věnuje různým instalacím a mappingům. Složil hudbu k několika divadelním i tanečním inscenacím a nedávno s kapelou Vlož tu kočku nahrál soundtrack k filmu Domestic, ve kterém si sám zahrál.
