Zúčastnit se prvního kola do polské metropole přijelo 35 pianistů z 11 zemí. Nejvíce jich pocházelo z Japonska, následovalo Polsko, zastoupeny byly Čína, Itálie i USA. Dorazili klavíristé, kteří se specializují na historické nástroje, stejně jako ti, kdo jsou v oboru nováčky. A právě jeden z nich obdržel první cenu dotovanou 25 tisíci eur, což je skoro 620 tisíc korun.
Laureát se jmenuje Eric Guo. Tvář teprve jednadvacetiletého Kanaďana nebyla početným fanouškům Chopinovy soutěže cizí: před dvěma lety tu zkoušel uspět na moderním klavíru, avšak neprobojoval se do dalších kol. Jeho úžas z letošního vítězství byl tudíž nefalšovaný. Vždyť na dobové nástroje prý doma v Kanadě tolik nenacvičil.
Porotci stáli před nesmírně obtížnou volbou. Kdokoliv se může na webu probrat jednotlivými koly a posuzovat výkony, z nichž každý snese označení profesionální. Mladíkovo vítězství svědčí o tom, že hodnotitelé neocenili pouze stylové a pietní podání Chopinovy hudby. Zajímala je originalita provedení.
Privilegium "odvézt" vítěze z Varšavy skoro hned po koncertu laureátů připadlo pražskému baroknímu orchestru Collegium 1704. Ten má na pořádající Institut Fryderyka Chopina silné vazby, hostuje na tamním festivalu a jeho umělecký šéf Václav Luks byl letos porotcem soutěže, zároveň dirigoval závěrečná vystoupení.
Z Vídně do Varšavy se jmenoval program čtvrtečního večera v Rudolfinu. Také se ale mohl jmenovat "od klasicismu k romantismu": zazněly kompozice pokrývající přesně dvacet let od roku 1810 do 1830, období, kdy se v evropské hudbě naplno prosadil romantický styl.
Vídeň zastoupil Ludwig van Beethoven s overturou Egmont ke Goethovu dramatu. Díky údernosti a energii, jimiž autor dílo vybavil a s jakou bylo zahráno, šlo o ideální entrée.
Jan Václav Hugo Voříšek byl jednou z mnoha osobností, jež ve své době zazářily. Rodák z Vamberka usazený ve Vídni nemohl svůj potenciál rozvinout, zemřel příliš mladý. Jeho jediná Symfonie D dur představuje pomník talentu, který se odrazil od Beethovena a směřoval k schubertovským harmoniím i romantickému duchu.
Vrcholem večera byl samozřejmě očekávaný sólista, a tak je dobře, že oproti zvyklostem patřila jeho vystoupení až druhá polovina večera. Drobný mladík působil - zbavený soutěžní tenze - ještě o stupeň svěžeji, uvolněněji a jeho projev byl místy až zdravě "přidrzlý". Chopinův Koncert e moll zahrál s lehkostí, jaká nenaznačovala mnoho technických překážek, jež skladatel do sólového partu nasázel - když ho pro sebe komponoval, byl mimochodem stejně starý jako interpret.
Komunikace mezi Ericem Guem a orchestrem běžela jako elektrický střídavý proud a sólista si mohl dovolit časté tempové poryvy, ono pověstné tempo rubato.
Výsledný tvar interpretace více než jindy určoval nástroj: skvostné křídlo z dílny amerického stavitele kopií historických klavírů Paula McNultyho podle autentického nástroje pařížské značky Pleyel, kterou Chopin upřednostňoval.
Takový klavír má své přednosti - především zajímavou, měkkou barvu tónu a lehkost kláves, jež interpretovi umožňuje vyhrát si s krajkovím ozdob. Také má ale své limity. Zejména sílu tónu - v diskantu neboli nejvyšším hlasu, jenž by měl co nejvíce zpívat, nebyla pro Rudolfinum dostatečná. Jedná se o záležitost pro velmi citlivé posluchačské uši, jež ocení, jakým způsobem Eric Guo dokázal rozehrát dynamickou škálu až po nejtišší pianissima.
Je dobře, že si publikum mohlo v přídavcích poslechnout klavír i sólově. Čerstvý laureát Chopinovy soutěže přirozeně vybíral ze soutěžního repertoáru: zazněly mazurka, valčík a nakonec barkarola. Další příležitost se naskytne v neděli, kdy Erica Gua čeká sólový recitál ve vršovickém kulturním domě Vzlet.
