Neděle 13.7. 10:50 - Zcela prázdné presscentrum mně a dalším dvěma zoufalcům, co tu ještě sedí, rozebírají pod rukama. Celý Thermal je tichý, jen rozebírači odtud odnášejí další a další součásti festivalové výzdoby a vybavení. Včera už jsem nepsala, ve víru oslav našich dvou cen ( Karamazovi ve Varech nevyhráli, Děti noci mají dvě ceny ). Vzápětí po ceremoniálu jsem šli oslavovat se šampaňským do Film Lounge a poté se přesunuli na Puppu na závěrečný večírek.
Martha i Jirka tam byli v obležení fotografů, čímž k sobě na zakončovacím večírku přilákali i Jiřího Paroubka - s partnerkou v modelu, který osazenstvo večírku překřtilo na růžový spacák - který se bryskně přidal ke gratulantům, aby si užil spolu s nimi blesků fotoaparátů. My jsme pendlovali mezi jednotlivými sály závěrečného večírku a Bechers Barem v nekončící euforii, že to máme za sebou a ještě tak šťastně. Křišťálový globus je nádherná cena a mě hrozně blaží, že ho máme hned dvakrát - resp. mají - Jirka v nenápadném obleku a Martha v šatech od Diora za 140 tisíc (měla je půjčené, jako předtím na premiéru šaty od Evy Brzákové). Euforie přetrvává, jen ten festival končí - a jak tu teď někdo venku zvolal: Tak zase za rok ahoj...
Sobota 12.7. 17:30 - V televizi sice zakončovací ceremoniál poběží až od 20 hodin, tady ale začíná už v 18 hodin. Resp. o půl hodiny později, než do sálu naleze celá ta více než tisícovka hostů, kteří ukořistili lístky na zahájení. Baťůžkáři na ceremoniály kašlou a míří na další filmy, které běží paralelně nebo stěhují spacáky z festivalového stanového městečka. V presscentru je ted všehovšudy desítka novinářů, převážně v oblecích, aby mohli rovnou odtud seběhnout dolů do velkého sálu. Zelený koberec už se zelená, takže vzhůru na něj.
Sobota 12.7. 15:00 - Na Master Class Saffron Burrows ve Stanu kapitána Morgana bylo prý 10 diváků a 20 fotografů. Ohlasy na film Kytara udělaly své, stejně jako ona posmutnělost posledního dne. To Melonie Diaz se tu předevčírem veselila tak radostně, až musela domluvené rozhovory s novináři přesunout na jindy. Když jsme u hvězd, tak Jirka Macháček právě zaplnil celou výtahovou kabinku svými zavazadly, s nimiž mizí z Varů jako pára nad hrncem. Glen Hansard si zas svou festivalovou základnu udělal z Aeroportu, kde po oficiálním koncertě v Richmondu odehrál ještě soukromý koncert pro své příznivce - stalo se předevčírem, pokud mne paměť nemate.
Sobota 12.7. 13:00 - Poslední den festivalu bývá posmutnělý - navzdory dílčí veselosti vyvolané doznívající kocovinou. Celý týden se na něj těšíte a pak je tady: po Varech se najednou potuluje nějak méně lidí, Ve Film Lounge najdete místo k sezení a menu ještě není vyprodané, fronty před kiny jsou o něco menší a v press centru panuje atmosféra klidu před večerní bouří, tedy slavnostním zakončením.
A to ještě nic není proti zítřku. Nedělní ráno tu nemá rád nikdo - zelený koberec před Thermalem zmizí, rychle se rozebírají i další části zařízení, konstrukce s fotkami z filmů v říčce Teplé i Stan kapitána Morgana. S vidinou téhle ranní nedělní depky jsme loni opustili město už před zakončením a sledovali závěrečný ceremoniál v TV - s myšlenkou, že z vedlejšího pokoje si uděláme Bechers Bar, tj. že do něj zavřeme všechen alkohol a zakážeme si tam vstup. Letos tu zůstáváme, a navíc se těšíme na Mamma Mia! - lepší závěrečný film si představit nelze a předpokládám, že tu atmosféru loučení a končení pěkně rozčeří. Jeho režisérka Phyllida Lloyd přijíždí dnes ve 13:30.
Sobota 12.7. 11:30 - Do sobotního dopoledne jsem se probudila s kocovinou - což je snad omluvitelné vzhledem k tomu, že předchozí festivalová rána nebyla tak těžká, a že jsem dokonce byla schopná se vykopat na ranní filmy. Jenže ranních filmů v poslední den festivalu rapidně ubylo a s nimi i dobrých předsevzetí. Včera jsem od 18.30 šla na Chlapec A, což bylo takové britské drama, z kterého jsem ale viděla jen hodinu, neboť jsem šla od 20 na soutěžní Kytaru. Byla přibližně taková, jak ji hodnotí festivalový tisk, ale Saffron Burrows ji uvedla moc mile a pěkně. Po Kytaře (opět nedokoukané) jsme vyrazili na party RWE - na ní jsem zjistila, že na festivalu je možné zastihnout nejen zombie Michala Davida, ale i skupinu Kabát - resp. nebylo nám celou dobu jasné, zda jde o Kabát nebo jeho revival - a z hlubin minulosti se vynořivší Olympic. Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že Michal David si za třičtvrtěhodinové vystoupení na playback bere 100 tisíc korun.
Opustili jsme lovecký zámeček Diana a vyrazili do Puppu na večírek Asociace producentů. Z něj se vyklubala taková "malá sobota", vydařená generálka na bujaré veselí dnešního večera. (Předem děkuji za diskuzní příspěvky ve stylu "už zase si tam ta kráva užívá za peníze daňových poplatníků"). Zakončovali jsme v Aeroportu, kde jsme absolvovali i prohlídku trezoru. Aeroport je totiž v prostorách bývalé spořitelny a ta červeně nasvícená trezorová místnost má opravdu pekelné kouzlo. Na kutě ve 4 ráno, teď už opět v plné síle u pressového stolu.
Pátek 11.7. 17:50 - Tak s Powerovými dobrodružstvími mi prý nic neuteklo, protože jsou prý trapná. Jdeme na oplatku a do kina Čas, které se s klimatizací letos tak polepšilo, až tam je skoro zima. To se ostatně týká i velkého sálu Thermalu, odkud se vždy běžíte přehřát do konferenčního sálu, kde je zas příšerné vedro. Tam se ale už asi letos nepodívám, protože APA byla poslední letošní tiskovka v tamním prostoru, po které nám Uljana poděkovala za spolupráci. Také děkujeme, nadšený odjezd se blíží! Sice až pozítří, ale to už uteče jako voda, navíc s večerní večírkovou náloží před sebou - chystáme se na party RWE a APA. BFLM a PSVZ, sbohem prozatím, oplatkám zdar.
Pátek 11.7. 17.00 - Festival míří k závěru a vy ještě nevíte, co se vám tu líbilo nejvíc? Tady najdete souhrn všech našich článků z MFF Karlovy Vary 2008, kde si můžete připomenout, co se tu celý týden dělo. Já mám za sebou napsání článku o tiskovce APA a na duši se mi konečně usadil klid, protože co jsem neviděla doteď, to už nezachráním. I když dnes razíme ještě na dva filmy - Chlapec A a večer na Kytaru - její hlavní představitelka Saffron Burrows by asi neměla radost, co o filmu říkají v presscentru novináři, kteří už ho viděli. Vy se můžete zeptat jí osobně, jak se jí film Amy Redford líbí - v sobotu tu od 14 hodin povede ve Stanu kapitána Morgana vedle Thermalu veřejně přístupnou Master Class. Její český herecký kolega Jiří Macháček včera šel natěšeně na Gondryho Prosíme přetočte, z čehož vyvozuju, že tu na rozdíl od jiných občas i chodí do kina. Dnes večer za své filmové nadšení i za svůj herecký výkon v Hřebejkově Medvídkovi převezme večer na party plynárenského gigantu - haha, jak se vyhnout skryté reklamě? - tzv. Modrou kostku. Nevím, co to přesně je, ale jistě si to zaslouží - třeba i za to, že na jeho narozeninovou party ze začátku týdne stále všichni vzpomínáme jako na ten nejlepší večírek, který tu proběhl. Návod pro instituce toužící tu pořádat nejlepší večírek je prostý: Přivezte karaoke!
Pátek 11.7. 15:45 - "Jak to ten Pavel Strnad dělá, že mu to tak sluší?" ptám se ho touto cestou, když jsem tuto na obědě domluvenou otázku nestihla položit na právě proběhlé tiskovce Asociace producentů. Unikl mi další film, začíná za 10 minut a je to prý další divácký oblíbenec - Powerova dobrodružství. Co se týče diváckých oblíbenců, tak hlasování na internetu v tomto ohledu už nelze považovat za zcela relevatní, protože se zdá, že tam někdo záměrně hlasuje proti některým filmům. Takže už nevedou ty filmy, co předtím, a pořadí na prvních místech se mění každou minutou, přičemž se filmům často hodnocení snižuje závratnou rychlostí. Alespoň že se zvyšuje optimismus českých producentů vůči českému filmu. Nikdy nebylo líp, pravil tam Pavel Strnad a nelze než souhlasit.
Pátek 11.7. 13:40 - Nikdo se mi nemůže divit, že kdybych si měla vybrat jen jeden film, který mne tu nejvíc nadchl, tak říkám Děti noci. První celovečerák podle mého scénáře, film, s kterým jsem poprvé jela do Varů jako součást delegace, film, který mne dojímá k slzám, protože je mou součástí a protože Michaela je prostě boží. Kdybych měla zvolit Top5 dalších filmů, tak ho nepochybně vede právě shlédnuté Haynesovo I´m Not There. Takhle komplexní, dojemný, celistvý umělecký zážitek mi tu ještě žádný jiný film nenabídl, a o to jsem radši, že jsem tu na něj šla - ve velkém sále Thermalu to byl prostě neuvěřitelný zážitek. O tom filmu se nedá příliš mluvit, je třeba ho zažít a prožít, projít tu cestu životem Boba Dylana s šesti jeho alteregy, se skvostnou Cate Blanchett, Heathem Ledgerem - tím silnější ho sledovat na plátně, čím více si uvědomujete, že to byla jedna z jeho posledních rolí - s Charlotte Gainsbourg nebo Michelle Williams. Je to jako pouť 20. stoletím a mozkem celého světa zároveň, a více už o tom psát nemůžu, protože tenhle film je nejlepší si vstřebávat jen tak soukromě. Další místa Top5? Určitě Valčík s Bašírem a Cloud 9, které jsem viděla už ve Varech a místní reakce na ně mě ujišťují, že na festivalu svou cestu českými kiny zahájil více než velkolepě. Přidávám ještě Gondryho Prosíme přetočte, protože je to ta nejkrásnější oslava filmového fanouškovství, jakou znám. A také ruskou Rusalku, protože tu prostě nelze v tomhle skromném výčtu nezmínit.
Pátek 11.7. 11:00 - Nestihla jsem včera v pracovním šílenství brunch s distribučkou Bioscop, což mě zpětně velmi mrzí - už proto, jaké zprávy mi odtamtud přinesla Ilona. Například tu, že scénář Zdeňka Mahlera Lidice oceněný letos Cenou Sazky nakonec nebude natáčet ani Jiří Svoboda ani Agnieszka Holland, ale Alice Nellis. Režisér Steen Agro chystá po Sklapni a zastřel mě s Bioscopem komedii Bankaři o partě bankovních lupičů a po Bobulích se prý už připravují Bobule 2, které se budou natáčet příští rok zase při sklizni - to už ani nedokážu komentovat, tak to tu jen suše konstatuji...
Pátek 11.7. 9:30 - Ospalé ráno - kde jinde než v presscentru. Některé filmy tu už nedoženu a můžu jen doufat, že se objeví třeba v distribuci. Týká se to prý krásného Tulpana, Leonery nebo toho filmu, který před půl hodinou začal v kinosále C a jmenuje se Neuvěřitelná pravda o královně Raquele. Dnes se promítají poslední dva soutěžní filmy, k tomu druhému, Kytaře Amy Redford, už včera večer přijela i herečka Saffron Burrows. Zítra odpoledne se udělují nestatutární ceny, večer pak bude slavnostní zakončení. Také dnes má být vedro až k zalknutí a já se chystám na projekci I´m Not There - pokud ovšem místo ní nepůjdu na Chlapce A. No uvidíme.
Pátek 11.7. 0:30 - Jestli vás zajímá, kolik novinářů hostí presscentrum v půl jedné v noci, tak je nás tu osm. Já ale jen na skok - obléhla jsem soutěžní konkurenci v maďarském Pátrání a poté se přesunula do večírkového víru - po filmu jsme vyrazili na party Soundsquare/UPP, kde jsme obhlíželi naolejované nahé krasavice kroutící se mezi popíjejícími hosty s růžovým vínem v rukou, poté přejezd na Industry Party do Puppu.
Festival se pomalu blíží svému závěru, což kvituju s nadšením. Projevuje se to ve sníženém počtu lidí na večírcích a v kinosálech i na tom, že právě dnes probíhala finální zasedání dvou festivalových porot - té dokumenární i té Na východ od Západu. Producent Vráťa, který zasedá v té druhé, ale neprozradil z výstupů nic a jen se potutelně usmíval pod fousy, zatímco Erika z dokumentární poroty šla radši rovnou spát, abychom ji neotravovali zvídavými dotazy.
Z blízkého sálu zní noční vysílání Pohádek z mechu a kapradí, které ožralé půlnoční publikum kvituje s nadšením a s radostnými výkřiky "Ty vole!" Já říkám "Ty vole!" na informaci, kterou jsem dnes zjistila přímo u zdroje - v Lázních dnes hrají Ohm Square a s nimi jako exkluzivní host bubeník od Britney Spears - Švéd Johan Svenson (přepis jména možná není zcela přesný, tak mi snad za to hlavu neutrhnete).
Spolu s předchozí návštěvou Eastwoodova syna Kylea, který ty vstupoval se svou kapelou, je to vhodná potrava pro české missky ve zlatavých "hot pants", které se mrcasí po Stanu kapitána Morgana v marné snaze ulovit nějakou skutečnější celebritu, než je Sagvan Tofi.
A když jsme u celebrit, tak těmi největšími jsou jistojistě festivaloví řidiči. Zadky si sice vozí ve zbrusu nových audinách, ale platí za to téměř osmnáctihodinovými směnami s 20 minutovými přestávkami na jídlo. Jeden mi dnes říkal, že po Varech - což znamená nejčastěji mezi hotely Pupp a Thermal - denně najezdí 180 kilometrů.
Čtvrtek 10.7. 19:30 - Jdeme na maďarské Pátrání do velkého sálu, zmoženi předchozí večeří v indické restauraci a vším tím kolem. Přijíždějí noví lidé, kterým závidím, že jsou čerství. Předtím jsme byli na bulharských Šičkách ze sekce Na východ od Západu, které občas působí, jako by byly natočené někdy za první republiky, i když to je prý nejlepší bulharský film roku 2007. Na festivalu přitom z bulharských filmů u diváků vede film Svět je velký a záchrana kyne odevšad, který je aktuálně v diváckém hlasování na třetím místě. Druhá je Klapischova Paříž, první pak zcela jiný dokument než předtím - kolik se jich tam už vystřídalo? - tentokrát Občan Havel.
Čtvrtek 10.7. 15.20 - Tak na Konečně spolu jsem si moc neodpočinula. Velká část sálu se dobře bavila a pochechtávala příběhu čtyřicetileté opuštěné bezdětné učitelky v podání Helen Hunt, který režírovala Helen Hunt - ale já se svíjela nudou. Občas to bylo zábavné v konverzačním jiskření s Colinem Firthem, jindy rozplizle sentimentální. Ale každý má jiný vkus - což se mi potvrdilo vzápětí, když jsem se při potkání kolegy Pavla a lákání na Rusalku dozvěděla, že už ji viděl a že Rusalka je o ničem, nevtipná a nezábavná. Tak nevím, asi stejně nemá cenu nic doporučovat, každý si své oblíbené filmy musí najít v té nabídkové záplavě sám.
Když jsem u toho setkání s Pavlem - ještě jsem tu asi nepsala, že tu stále někoho potkáváte, míjíte, zdravíte, protože je tu hrozně známých, kteří při pohledu na váš skelný výraz řeknou jen něco jako "Ty už jsi tu fakt dlouho, co?" a také zas pádí na rychlé kafe, oplatku, na terasu, na film, na tiskovku či kdovíkam ještě. Před chvílí skončila Master Class s Christopherem Lee - dle zprávy z místa činu tam prý před hodinou zazpíval česky Kecala z Prodané nevěsty - snad to už brzy uvidíte ve videoreportáži mých videokolegů. Ano, dnes mi všechny nejlepší momenty festivalu unikají - což se týká i soutěžního filmu Pátrání, Katyně a kdovíco bude ještě následovat. Snad to napraví odpolední projekce.
Čtvrtek 10.7. 13:30 - Oblíbeným folkorem se mezi námi stává otázka "Jak dlouho už se těšíš domů?" Nápor množství projekcí, tiskovek a jiných akcí, které vám nenávratně unikají, vyvolává pocit bezmoci a chuti prchnout. Zjistila jsem, že nejvíc se tu těším do kina, protože si tam paradoxně chodím odpočinout. Kde jinde si můžete sednout do tak pohodlných sedaček jako ve velkém sále Thermalu, kde jinde máte klid, ticho a tmu, v níž vám mohou povolit rysy ztuhlé únavou a v níž se plně můžete odevzdat do moci dění na plátně, které nemůžete a ani nechcete nijak ovlivňovat. Nejhorší je ten okamžik, kdy se rozbeběhnou závěrečné titulky - protože to znamená vstát a jít zase psát, jíst, mluvit s někým a dělat všechny ty věci, kterých už máte po týdnu na festivalu plné zuby. Čas tu letí děsivou rychlostí i se táhne tak, že ho za to nesnášíte. A nic už vás z toho nevytrhne - jen ta vidina blížícího se konce. Já si jdu teď "odpočinout" do Velkého sálu - říkala jsem přece, že tam jsou sedačky nejpohodlnější - na režijní debut Helen Hunt Konečně spolu. Dnes mě čekají ještě Šičky z East West sekce a prý skvělý a už v Cannes doporučovaný Tulpan.
Čtvrtek 10.7. 12:40 - Opět v presscentru, po rychlém obědu s videotýmem Aktuálně. Irena z HN chválí dnešní soutěžní film Pátrání, jiní Wajdovu Katyň, která běžela paralelně. Já neviděla ani jedno, protože jsem psala a píšu nadále. Tak už to tu bohužel chodí. Chaoticky si vybíráme tuny lístků na projekce, které se překrývají, které pak ani nenavštívíme, protože se děje něco jiného. K dnešní desáté hodině dopolední bylo na festivalu akreditováno 10 192 lidí, z toho majitelů Festival Passů je 8 498. Prodalo se už 114 303 vstupenek a projekcí už proběhlo 313.
Čtvrtek 10.7. 9:55 - Z projekce McCabea a paní Millerové jsem odešla záhy, kopie je časem už tak poškozená, že celý film je červený. Mimo to mám plno jiné práce, kvůli které už zase sedím v presscentru. Cestou sem mě zaujala informace o dnešním karlovarském koncertu Markéty Irglové a Glena Hansarda. Hvězdy irského muzikálu Once - který mne osobně příliš neuchvátil - tu hrají dnes ve 20 hodin v Richmondu. Vstupenka stojí 400 korun, což asi baťůžkáře příliš nepotěší. Potěšeni asi nebudou ani fotografové, kteří mají na koncert přístup pouze mezi 2. a 4. skladbou - což se prý ještě může změnit v případě, že oscarová dvojice změní pořadí skladeb. Na koncert nemají přístup ani žádné televizní štáby a neposkytují se žádné rozhovory. Zlatý Robert De Niro a jeho martini, Markéta s Glenem přes image dvou osvetrovaných hipíků dobře vědí, jak vytěžit oscarový úspěch a příliš si nezadat s médii či běžným lidem.
Čtvrtek 10.7. 9:10 - Informace o oblíbených diváckých filmech už neplatí - na první místo vystoupaly Zapomenuté transporty, na druhém je Svět je velký a záchrana kyne odevšad, na třetím Gondryho Prosíme přetočte, které tu všichni milují a jehož herečka Melonie Diaz už je také ve městě. Stejně jako Christopher Lee, který včera ve 20 večer zamával před Puppem fotografům a dnes tu uvede svou Master Class. Dnes přijíždí také Saffron Burrows - bude zase řádit v kašně? Co se týče včerejška, tak já jsem z Aeroportu šla spát už ve 2. Klub je otevřen letos poprvé, ale už se stal nejoblíbenějším místem festivalového paření, kde se scházejí baťůžkáři i porotci, hvězdy i novináři. Je to takový milý demokratický prostor - cenami i atmosférou - a cestou domů se v něm zastaví snad každý, aby zjistil, co se zrovna děje. Ve městě se jinak děje to, že je velmi, velmi zataženo, toalety tu uvězňují své uživatele, filmové novinářky se u snídaně rezignovaně cpou smaženými vajíčky a filmy jsou vyprodané ještě dřív, než se o nich vůbec začne mluvit - což je prý i případ dnešní projekce Rusalky.
Středa 9.7. 22:40 - To je zážitků. Zapomněla jsem k předchozí Rusalce poznamenat, že byla tak úžasná, přestože před námi seděl novinář smrdící ostře potem, za námi pán, co vydával divné kýchací zvuky a z vedlejšího slu doléhal hluk z jiného filmu. Volání hluku nás po filmu vylákalo ven z Thermalu - opět ten pocit, že jsme vylezli z temné díry, takže jsme si ho vychutnali s vším všudy, včetně opulentní večeře v Charlestonu. Nyní tedy chvíle v presscentru a razíme na prohlídku Thermalu - naše večírkové seznamy dnes totiž zejí prázdnotou, tak vlastně moc nevíme coby... Ale ať skončíme kdekoliv, tak se to ráno dozvíte. Co se můžete dozvědět už teď, je to, co nám dělá velkou radost - v diváckém hlasování vede Třeštíkové René s hodnocením 1,16 a na druhém místě jsou taktéž dokumentární Zapomenuté transporty Lukáše Přibyla. Dokumenty u karlovarských diváků bodují často - viz loni dlouhé přetahování o první místo Třeštíkové Marcely či vítězství Škopových Jiných světů rok ( nebo dva?) předtím. Máte-li akreditaci, můžete pro své oblíbené filmy hlasovat i přímo na karlovarských stránkách - tak směle do toho.
Středa 9.7. 19:25 - Každý ročník Varů má svůj hit. Velkým byla před lety Amélie z Montmartru nebo celkem nedávno thajský Občan pes. My jsme si už objevily s holkama svůj letošní hit - jmenuje se Mořská víla (Rusalka), je z Ruska a je stejně krásný jako Občan pes a dojemný jako Amélie. Byly jsme na novinářské projekci, opravdové projekce proběhnou zítra a pozítří - a neměli byste je minout. Film vypráví hravě a lehce příběh mladinké Alisy, pozemské mořské víly se zelenými vlasy, neznalostí ananasů a schopností plnit lidská přání. Odehrává se u jejího rodného moře i v Moskvě tepající životem. Více o filmu prostě musím napsat v samostatném článku - ale to asi až zítra. Dnes snad budeme mít klidný večer, o žádné akci nevíme a jdeme s naším nejdražším poameričtělým Vojtěchem do Charlestonu na večeři.
Středa 9.7. 17.20 - Dnes to je hektické. Mám za sebou tiskovku s Danny Gloverem, který byl velmi milý a usměvavý, teď jsem to rychle napsala a běžím na projekci prý skvělé Rusalky. Sestra se vrátila z projekce Valčíku s Bašírem, kde si prý režisér filmu Ari Folman zahrál na odnašeče mikrofonů a sklidil za to nadšený aplaus. Ano, hvězdy mají Vary rády a je to tu znát.
Středa 9.7. 15:30 - Děti temnoty (zatím novinářská projekce) jsou dost drsný snímek, který tu je k vidění ve světové premiéře. Jestli máte rádi tyhle vyděračské filmy, které tlačí na pilu šokujícími záběry pohlavně zneužívaných dětí, mlácení a pálení cigaretovými oharky, tak si ho rozhodně nenechte ujít. Vy ostatní asi jako já a značná část dalších dříve či později odejdete s nepříjemnou pachutí na jazyku. Vydržela jsem hodinu a půl a přišla tak o poslední hodinu - proč je tu tolik filmů se stopáží přesahujících 150 minut? - vyrazily jsme si pak s Irenou z HN spravit chuť do indické restaurace Tandoor blízko Thermalu, neboť nás předtím opět nepříjemní číšníci vykopli z Film Lounge, že tam je prý plno. Nebylo. Teď zas presscentrum a za chvíli pádíme na tiskovku s Danny Gloverem. Po víkendu se tu vystřídali někteří novináři a zdá se, že přibylo těch nesnesitelných, což dokazují jejich bujaré výkřiky v presscentru. Vlastně se tomu Robertu De Nirovi nedivím, že je (nás?) nemá rád. :)
Středa 9.7. 13:20 - Byla jsem na projekci filmu Srpen s Joshem Hartnettem, musela jsem ale odejít dřív - dělaly jsme s Michalou rozhovor do ČT s Jolkou Krásnou o našem filmu. Z Dětí noci teď plynule přecházím na Děti temnoty. Japonský film ze sekce Jiný pohled není z nočního Karlína, ale z temného světa dětské prostituce. Aby těch dětí nebylo málo, tak jsou tu k vidění ještě Děti deště a Děvčátko z černé země, nemluvě o Dívce z jezera.
Středa 9.7. 10:30 - Na festivalu už září řada hvězd. Některé sice účast na poslední chvíli odřekly - Nick Nolte či Nikita Michalkov - a přidělaly tak pořadatelům vrásky do tváří, jiné se tu ale už představily se vší parádou.
RELAXACE VIP NA FESTIVALU?
GOLF PŘECE! PODÍVEJTE SE
Včera tu bodoval režisér Paul Mazursky, který na první straně festivalového deníku vypráví víc židovských anekdot, než proteklo vody v místní říčce Teplé. Robert De Niro už je v tahu a vzhledem k jeho nechuti k novinářům to zas tak nevadí, na obzoru už je zítřejší Christopher Lee.
A dnes Danny Glover, na jehož odpolední tiskovku nakonec jdu, zatímco kolega Kamil se chystá na rozhovor s porotcem Ari Folmanem. Při pohledu na charismatického režiséra Valčíku s Bašírem vzdychá většina žen, kterým se tu ten pohled poštěstí - a to ještě Valčík s Bašírem neviděly, jeho dnešní projekce je navíc beznadějně vyprodaná. Ale Aerofilms ho už brzy uvede do distribuce, stejně jako Cloud 9 (Sedmé nebe), který doporučuju, kudy chodím, ale reakce na něj nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak jsem si myslela - pohled na dva souložící důchodce některé diváky prý zhnusuje. A když jsme u těch hvězd, tak Nicolas Roeg se prý právě probudil. Dobré ráno :)
Středa 9.7. 9:15 - Oproti původním předpokladům jsem nešla spát v trapných deset večer odpovídajících mé únavě, ale až v méně trapnou jednu hodinu v noci - poté, co jsme absolvovali koktejl filmu René na terase a následné dozvuky ve vedlejším Film Lounge: krom inzultování přítomných kritiků jsme tam už o mnoho více než alkohol nekonzumovali. Pak jsem tedy zbaběle prchla. Napadlo mne včera v souvislosti s tím večerem, že vlastně nemám problém s tím, když slyším kritiku na náš film - lidé jsou různí a mají rádi různé filmy a vím, že když píšu recenzi, tak to je jen jedna z celého spektra názorů dalších recenzí. Co mi vadí je, když se mi někdo bojí říct, co si o mém filmu myslí. Stalo se to vzápětí po novinářské projekci Dětí noci, že když jsem po Thermalu potkávala známé, tak krom těch, kteří se ke mně hrnuli a nadšeně gratulovali, chodili kolem i ti, kteří uhnuli pohledem a pokračovali v chůzi. Přišlo mi to vlastně vtipné - ale od těch známých vlastně i trochu zbabělé, protože bych si jejich názor vyslechla ráda. Jinak dnes Vary vstupují do své druhé půlky a množí se množství filmů, které různí lidé doporučují a které už nestihnu, protože už nejsou na programu. Lístky včetně novinářských je třeba kupovat opravdu den předtím, než se do kina chystáte, jinak se tam nedostanete. Díky tomu se vám ale občas mezitím změní plány a musíte stejně daný film vzdát, protože vám do toho vlezlo něco jiného. Jako teď mně v případě španělského filmu Záminky, místo kterého budu psát výstup ze včerejšího rozhovoru Heleny Třeštíkové s diváky Reného.
Úterý 8.7. 21.45 - Byli jsme na projekci filmu René v kině Čas - měla jsem pocit, že jsem z hotelu Thermal vyšla snad vůbec poprvé, což samozřejmě není pravda, ale člověk se tu stále jen pohybuje mezi horními kinosály s novinářskými projekcemi, Film Loungem, kde je jídlo, velkým sálem Thermalu a presscentrem. A také terasou hotelu Thermal, kde probíhá asi 20 koktejlů denně k nejrůznějším filmům různých kinematografií, party různých organizací a dalších institucí. Tyhle drobné koktejly jsou občas využitelné k nějakému drobnému získání informací, je jich ale více, než lze stíhat. Ve středu vpodvečer třeba paralelně probíhá asi 10 koktejlů, které pořádá mimo jiné izraelská ambasáda k izraelské účasti na festivalu, Filmový a televizní svaz FITES, Česká televize k filmu Bathory nebo třeba České filmové centrum. Paralelně probíhá i tiskovka s Karamazovými a s Danny Gloverem. Teď jsme jen odběhli do presscentra a vracíme se na zapršenou terasu na party k filmu René. René měl v kině Čas úspěch a potlesk a dlouhou a zajímavou diskuzi. A my dnes plánujeme klid na pokoji, protože jsme už přetažení stejně jako všichni tady. A zítra znovu do boje...
Úterý 8.7. 16.30 - Dějí se divné věci tam venku, za stěnami presscentra, v kterém si pohodlně sedíme. Mizí notebooky a technika fotoreportérů, začínají se nám rozpadat katalogy, v presscentru se stále v noteboocích přepínají klávesnice české na anglické a na zeleném koberci před Thermalem právě spadla socha jedné z dívek držících Křišťálový globus. Takže ti okradení i neukradení fotografové hned běželi na místo činu a nadšeně to vyfotografovali a já vám tu tu fotku tímto hned nabízím. :) Možná to bylo jen větrem, ale kdoví, jestli z některého z těch půlnočních filmů nevystoupil nějaký zlověstný démon a kdoví, čeho se od něj ještě dočkáme...
Úterý 8.7. 16.00 - Tak jsem opět nestihla další film, tentokrát prý skvělou Matku z dokumentární soutěže. Rozhovor trval plodné dvě hodiny a stihli jsme na něm probrat všechno možné od "ženských filmů" přes feminismus až po chlapy. Poté jsem rychle stihla ještě prezentaci Protektora - a zjistila, že přeorientovat se z předchozí role zpovídaného do zpovídajícího jde dost těžko. A teď jsme se už opět s fotografem Ondřejem sešli v presscentru, a jdeme vytvářet další hodnoty pro náš drahý mateřský deník.
Úterý 8.7. 13:30 - I druhá dnešní projekce Dětí noci je prý beznadějně vyprodaná. Volaly jsme si s Michalou a sdělovaly jsme si, co nám kdo řekl dobrého i špatného. Recenze jsem stále nestihla přečíst skoro žádné. Mám za to za sebou dohnání části novinářských restů a mířím na terasu, kde s námi - holkami noci Marthou, Michaelou, Kateřinou a mnou - bude dělat rozhovor jedna z mých milých novinářských kolegyň. Dnešní den je přímo natřískán tiskovkami: představí se tvůrci Nového Hollywoodu, Filip Renč, film Protektor, HBO a nevím co ještě. Novináři jsou zavaleni prací, možná symbolicky právě proto se dnes v 17:00 odehrává tradiční Media party - ale asi ji nestihnu.
Úterý 8.7. 12:30 - Podle situace v presscentru to vypadá, že novinářů tu rapidně přibylo. Běžní diváci přitom myslím spíš ubyli, nebo alespoň ti, kteří sem přijeli jen na víkend. Ale lze to těžko odhadnout, na pomoc si tak lze vzít jen festivalovou statistiku. Podle ní tu je akreditovaných k dnešní 10. hodině 8999 lidí - z toho majitelů Festival Passů je 7517, tvůrců 231, profesionálů 699 a novinářů 552. Prodáno už bylo 83750 vstupenek a proběhlo 195 projekcí. Festival je v půli.
Úterý 8.7. 11:30 - Byli jsme s fotografem Ondřejem na filmu Bob a Carol a Ted a Alice ze sekce Nový Hollywood. Jeho režisér Paul Mazursky je také na festivalu a z reakcí diváků v sále by byl jistě nadšen - jeho "komedii mravů" o hře dvou partnerských párů na sexulání svobodu lidé nadšeně tleskali a třeba to bude tenhle film, který zaboduje v diváckém hlasování tolik, jako loni Harold a Maude.
Letos u diváků zatím vede jeden z prvních filmů, který byl letos na festivalu k vidění - záznam opery Tan Dun: První císař. Druhý je bulharský film ze sekce Jiný pohled Svět je velký a záchrana kyne odevšad, třetí pak Tajnosti Alice Nellis. Řada novinářů se prý na ranní novinářské projekci zas dojala k slzám na soutěžním filmu Záminky. A já se těším na Reného Heleny Třeštíkové, která loni u diváků bodovala s Marcelou. Jo a prý nepřijede Nikita Michalkov, který natáčí pokračování svého slavného Unaveni sluncem, takže remake 12 rozhněvaných mužů sem nakonec uvést nepřijede.
Úterý 8.7. 8:55 - Mnohahodinový výpadek psaní blogu "zavinila" samozřejmě naše včerejší premiéra - a s ní i všechno to fotografování, rozhovorování, dotazování, usmívání ze zeleného koberce, šatičkování, nadšení a také ten úžasný pocit, kdy stojíte na podiu velkého sálu před všemi těmi lidmi a trochu se vám z toho tají dech. A pak v tom sále sedíte s nimi a ohromuje vás, když se zasmějí nebo jen tiše sledují plátno.
PREMIÉRA DĚTÍ NOCI
PROHLÉDNĚTE SI GALERII
Šli jsme pak na večeři a na náš večírek do Aeroportu, stihli jsme ale i party Variety - pak už jsem se v jednu v noci odebrala ku spánku - měla jsem za celý den už příliš zážitků.
Teď už jsem zas zpátky v pracovním procesu, nestíhám totiž ani číst kritiky, které tu na náš film vyšly. Od 9.30 jdu na film ze sekce Nový Hollywood a pak už snad doženu včerejší resty. Pan Borovička z ČTK mi včera říkal, že tu ani jeden film neviděl a že to tak má už spoustu let - ono to novinářské šílenství se tomu delegačnímu hravě vyrovná. A co jinak? Městem chodí velikonoční zající a balí dívky na své krásné chlupaté paruky, Aeroport i stan kapitána Morgana jsou den ode dne nabitější, a kruhy pod očima baťůžkářů temnější a temnější.
Pondělí 7.7. 11:50 - Byla jsem na tiskovce Filmové nadace RWE a Barrandov Studia, kde nejvyšší cenu - 130 tisíc korun - získal můj milý spolužák Zdenda ze scenáristiky - za svůj scénář Poupata. Tak jsme mu s dalším milým spolužákem Jendou - s oběma jsme na škole tvořili nerozlučnou partičku gratulovali a kochali se jeho rozpaky při poskytování rozhovoru pro novinky.cz. Já jdu za chvíli zas poskytovat rozhovor pro Právo a ze stránek Festivalového deníku se směju zpoza ramen Michaely u našeho dvojrozhovoru. Cítím se v téhle roli zpovídaného - místo zpovídajícího - trochu trapně. A to máme teprve před sebou naši tiskovku... Co se týče vnějších okolností, tak venku prší a nebe je zatažené - ale alespoň trochu vyvolá tu podzimní atmosféru našeho filmu.
Pondělí 7.7. 10:15 - Život novinářský se mi tímto překlápí do života delegačního. Dnes mají na festivalu premiéru Děti noci - už je ráno v 8.30 viděli první novináři a reakce jsou zatím prý vřelé. V rámci života delegačního jsem se chytře připravila už večerním večírkovým šílenstvím se zbytkem štábu - navštívili jsme slovenskou párty na terase, Industry párty v Puppu i zvláště vypečené karaoke narozeniny Jiřího Macháčka, Bechers Bar a Aeroport. Na Macháčkově party v Bokovce jsme večer završili velmi stylově - sborovým songem naší delegace pro oslavence. Spát se šlo asi ve 4, takže v kondici pro tiskovku ve 14 zcela nejsem. Předtím navíc razím na tiskovku Barrandov Studia v 11 - tentokrát ještě v roli novinářské a musím dopsat nějaké články. Pak už vypukne naše tiskovka, zelený koberec a premiéra ve velkém sále, snad to tu vše stihnu zaznamenat.
Neděle 6.7. 19:40 - Slovenská Muzika ze sekce Na východ od Západu je dlouuuuhááá a ospalá jako léta normalizace, v kterých se odehrává. Jsou tam dobří herci, ale mnoho se tam nestane a směřuje to jaksi odnikud nikam. Završuje se tím nedělní únava, kterou narušují jen dramata všedního dne - jako scéna mezi dvěma mladinkými filmovými fanoušky, které byla svědkem právě před chvílí Irena z HN.
Dívka: Miláčku ale já tě miluju! - Kluk: Jdi do prdele! Nejlepší příběhy opravdu píše sám život, jak zní známé klišé. Tuto neděli to tedy rozhodně po mých dnešních filmových zážitcích platí.
JAK BYLO VE VARECH O VÍKENDU?
PROHLÉDNĚTE SI GALERII
Neděle 6.7. 17.10 - Ve Varech se opět zatahuje a nálada je dnes opravdu unavená, třeba je to tím, že je třetí, tedy krizový den. Lidí je tu spousta a sborově nadávají na vyprodané lístky na veškerá představení. Na různých místech Thermalu posedává Juraj Jakubisko a poskytuje rozhovory po odpolední tiskovce Bathory. Já jsem po psaní v press centru trochu už zavaleném různými papíry, tiskovými materiály a sponzorskými časopisy vyrazila na další focení, opět do bazénku, tentokrát i s Michalou, mou režisérkou nejmilejší. Pózovaly jsem ve vodě i s oplatkami, až jsme se červenaly. Přijela už i producentka Kateřina a producent Pavel, vyrazila jsem s nimi na schůzku a pak zas do Thermalu, kde teď čekám na tiskovou projekci slovenského filmu Muzika. Poté máme schůzku delegace před zítřejším červeným, tedy zeleným kobercem. A večer vyrážíme na zteč růžových zajíců z filmu Hank a Mike.
Neděle 6.7. 12:40 - Mám za sebou účast na koktejlu krásného slovenského dokumentárního filmu Slepé lásky, focení pro festivalový deník v bazénku před Thermalem, oběd ve stále skvělejším Film Lounge a před sebou první festivalové statistiky. "Akreditovaných je už na festivalu 7065 lidí, prodalo se celkem 50 tisíc lístků. Už nyní je prodáno přibližně o 7000 vstupenek víc než v loňském roce. Počet akreditovaných účastníků vzrostl o 1000," říká nenahraditelná tisková mluvčí ULjana Donátová z hloubi své kukaně s japonskou vlajkou nad hlavou. Já jdu psát o těch Slepých láskách, které můžete vidět poprvé dnes v 18.30, podruhé zítra ve 13 hodin.
Neděle 6.7. 10:40 - Za 20 minut začíná nejspíš nabitá novinářská projekce filmu Bathory - řada novinářů se na něj včera vůbec nedostala. Navazovat bude tiskovka s tvůrci. Já se vrátila z brazilské Elitní jednotky - vítěz letošního Berlinale mne teda příliš nenadchnul, ale o tom později. Možná je to i pomalým rozjezdem dnešního dne, v němž se krom Bathory neodehrávají žádné velké tiskovky. Zábavné je vždy před filmem čekání na to, jaká zrovna půjde znělka. My jsme dnes konečně viděli podruhé Formana, s dojemnou šmouhou od rozdrcených léků kolem úst. Zato včera jsme asi třikrát viděli Chytilovou a po Harvey Keitelovi a De Vitovi od zahajovacího večera ani stopy. Před festivalovými znělkami jde ještě znělka se souborem Stomp (Dolby) a znělka generálního (zde zvaného geniálního) sponzora s kresleným růžovým partnerem a ebenitovou tyčí (tyč s tváří Marka Ebena). Poněkud infantilní a občas k tomu diváci pískají.
Neděle 6.7. 8:30 - Robert De Niro po poněkud chladné tiskovce trochu roztál až na nočním zahájení filmu New York New York. Říkal tam, jak se tady jeho ženě i dětem líbilo - a že doufá, že se nám stejně bude líbit i film, klasický muzikál ze sekce Nový Hollywood. Film se mi líbil, ale dolehla na mne únava, takže jsem ho vzdala a šla spát. Jo, kdybyste chtěli vidět tu včerejší tiskovku, tak je k vidění zde - MFF má letos svůj videoserver, který se na rozdíl od super.cz nezaměřuje na holé zadky celebrit, ale na to, co říkají.
Sobota 5.7. 22.30 - Podvečerní projekce Bathory aneb nejdražšího filmu v dějinách česko-slovenské kinematografie byla nabitá, Jakubisko převzal Křišťálový globus a Deána zaujala pozoruhodným modelem nepopsatelných barev a zdravicí pro "prezidenta banky". Viděla jsem film podruhé, což bylo už poněkud nesnesitelné a hlavně jsem se díky tomu bohužel soustředila na šmírácké herce ve vedlejších rolích - od Zdeňka Podhůrského až po Upíra Krejčího. Tentokrát byl film v anglické verzi, kde odpadly problémy s postsynchrony, zato přibylo nedosynchronovaných dialogů - tj. celý film byl dabovaný do angličtiny, občas ale někdo někde ve filmu vykřikl česky, maďarsky a slovensky. Zajímavé. Drby o hvězdných hostech: viděli jsme, že tu je Adrian Sarbu - mocný rumunský mediální magnát si v elegantním bílém oblečku vykračoval na toaletu. Robert De Niro dnes krom tiskovky poseděl i ve Film Lounge - dal si prý jen vodu Perrier a líbila se mu tolik hudba znící ze Stanu kapitána Morgana, že se zajímal o název interpreta či skladby.
My jsme po Bathory zapadli na terasu na večírek Bathory, shledali se s další částí redakce Aktuálně, probrali plány a odebrali se pryč - ještě předtím, než se Deána J. prý rozslzela při příležitosti udělení ceny za celoživotní dílo jejímu manželovi. Šli jsme opět do Film Lounge - které nás tu nutí vůbec neopouštět Thermal. Protože na jídlo v dosahu festivalových kin je to volba číslo 1 - kde už bylo v plném běhu Rabování, tedy večer šansonových herečkozpěvaček a hercozpěváků, který přítomný Jiří Macháček trefně nazval místem, kde se shromáždili ti, kteří tu za něco stojí :) Zpívaly Petra Nesvačilová, Ester Kočičková, Anna, Lela, Ester Geislerová, zpívali i Vojta Dyk a Jiří Macháček a bylo to krásné. Jenže v nejlepším se má přestat, a tak už zase sedím v press centru, odkud se odebereme na projekci filmu New York New York, kterou má osobně uvést Robert De Niro. Dnes jsou ještě party ČEZ a Barrandov Studia, na které ale kašlem v rámci udržení duševní rovnováhy, hladiny alkoholu v krvi na minimu a návštěvy vítězného filmu z Berlinale, brazilské Elitní jednotky v 9 ráno.
Sobota 5.7. 16.00 - Konečně oběd ve Film Lounge. A teď opět na chvíli press centrum a poslouchání ječení bulvárních novinářek píšících reportáže o včerejším zahájení: "Napiš tam, že Polívka poslal ženu domů, aby moh nekontrolovaně chlastat, jo?" - "Hele, napiš tam, že manželka Kaplickýho měla takovej rozparek, že jí byly vidět kalhotky!" - "Hele a ta Stivínová si koupila ty šaty prej v bazaru, jo?" Atd.
Další stvoření třetího druhu jsme zastihli na odchodu z Film Lounge - jde o vskutku nepřehlédnutelné dvě silikonové solárkované botulotoxinové peroxidové blondýny na neuvěřitelně vysokých podpatcích, s neuvěřitelně krátkými šortkami a neuvěřitelně dementními výrazy. Chodí neustále dohromady a s nimi parta jakýchsi obdobně vyhlížejících svalovců, kteří tu jsou prý za ústředního partnera MFF; ten dnes roztočil jakési kolo před Thermalem. My v jednom kole míříme vzhůru na Bathory.
Sobota 5.7. 14:00 - Máme za sebou tiskovku s De Nirem. Vzdali jsme kvůli ní oběd, protože jsme dostali echo, že je třeba tam být půl hodiny předem. A díky tomu jsme ukořistily s Irenou z HN a Ilonou z Premiere tři místa v totálně natřískaném tiskovém sále. Robert De Niro přišel čtvrt hodiny po původně ohlášeném začátku, což je zpoždění adekvátní hvězdnosti jeho statusu. Na otázky odpovídal střízlivě, vstřícně, ale spíše bez úsměvů či jakýchkoliv náznaků emocí. Opět došlo na několik otázek zcela mimo mísu - nějaký pán, nejspíš z lokálního tisku, pronesl lámanou angličtinou zdravici, přítomný indický novinář se otázal, zda se De Niro nechystá natáčet něco v Indii - tak zatím ne. Sál se vydýchal brzy do nesnesitelna, takže si asi na konci oddechli všichni, že už mohou jít psát výstupy. A pak se snad konečně jít najíst, napít a trochu se zklidnit, než v 17 hod. vypukne bathoryovské šílenství...
Sobota 5.7. 12:00 - Nabitá tiskovka s De Nirem začíná za hodinu a zájem je enormní, tím spíš, že žádné individuální rozhovory De Niro neposkytuje. Jdeme do fronty...
Sobota 5.7. 11:05 - Mám za sebou druhý film na festivalu - romantickou kostýmní podívanou Králova přízeň. Jsou tam krásné Scarlett Johansson a Natalie Portman, jinak mne ale ten film neuhranul - zdál se mi natočený příliš na efekt a překombinovaný. Více později v samostatném článku. Teď jen čerstvá informace, že z rodinných důvodů nepřijede Nick Nolte - ve hře je ale podle zákulisních informací jiné slavné jméno. Nebo jména? Uvidíme...
Sobota 5.7. 8.30 - Ano, festivalová rána jsou krušná - a to i když se probudíte do toho prvního. Ráno po zahajovacím večírku se mátožně ploužíte Thermalem na snídani a pak už rychle do press centra. Lístky mizí závratnou rychlostí a to i ty novinářské. Od 9 mám Královu přízeň - tak po ránu to alespoň bude trochu odpočinkové, pak musím dohnat resty, například napsat text o zahajovacím filmu, který kolegyně Irena z HN píše vedle mě od 7 ráno. Já se svými čtyřmi hodinami spánku bych to ráno nedokázala. Zahajovací večírek byl opulentní a velkolepý jako vždy. K výhodám účasti v delegaci patří nenápadná písmenka na akreditaci - TR znamená transport, který vám zaručí brázdění města ve festivalových vozech, BB pak možnost vstupu do Bechers Baru. Audi nás svezla krásně, účast v Bechers Baru byla milá díky tomu, že jsme tam narazili na známé, jinak tam byla celkem nuda - až na tančící missky a konverzující politiky. Zkusili jsme poté i nově otevřený Aeroport v úžasném prostoru bývalé spořitelny a pádili spát. K festivalovému životu patří i různé fámy a zaručené informace - víte třeba, že má dnes na festival přijet Miloš Forman? Den ukáže, zda to tak bude...
Pátek 4.7. 10:45 - První polovinu zahájení máme zdárně za sebou. Předcházelo mu čekání na hvězdy, sledování hvězd usazujících se v sále, sledování objímání dvou valašských ogarů Mirka Topolánka a Bolka Polívky kousek před námi, sledování úžasných i příšerných rób různých modelek a pseudomodelek a následně zahajovací představení bratří Cabanů - tentokrát v hravém duchu DiY filmů - aneb vezměte pár autíček a před zraky hostů akce s nimi natočte film, který rovnou pustíte online na plátně. Úžasný nápad, i když natažený na poněkud dlouhou stopáž.
Následoval příchod Marka Ebena a vtipkování na aktuální témata - tedy o sponzorech, Petru Kratochvílovi i hvězdných hostech. Sál byl přeplněn k prasknutí a nadšeně se bavil u všech čtyř znělek, které se letos povedly velice - vidět je v nich Věra Chytilová Křišťálový globus slepující a nadávající, Harvey Keitel v baru, Danny De Vito na loži a zejména úchvatný Miloš Forman se svou denní dávkou léků. Cenu během večera převzal Steve Gajdos z Variety a Robert De Niro - tleskalo se mu ve stoje, i jeho roztomilé komolené češtině. Ivana Passera nazval svým starým přítelem a Varům poděkoval od srdce a z připravených kartiček - navíc v češtině i angličtině. Objevil se pak i v hlavní roli zahajovacího filmu Co se vlastně stalo - hořkého pohledu na tragikomický život hollywoodského producenta, který musí řešit své úmorné denní povinnosti - od přesvědčování Bruce Willise, že by si pro film měl oholit plnovous po chlácholení excentrického hysterického režiséra, že z filmu je třeba opravdu vystřihnout ten příšerný poslední záběr s umírajícím psem. Trochu užvaněný, ale vtipný a svěží film a Robert De Niro je tam prostě skvostný. Ale o něm více zítra. Žhavá info ještě před odchodem na večírek - na zítřek už jsou prý VŠECHNY běžné lístky vyprodané...
Pátek 4.7. 16:30 - Do Varů na zahájení dorazil Mirek Topolánek, blíží se už i Robert De Niro. Ten se tu bude pohybovat za tak přísných opatření, že v rozhovor s ním nesmí doufat nikdo jiný než festivalový deník a partnerský deník Právo. Ještě prý odpoví na dvě otázky z červeného koberce - jednu smí položit ČT, druhou Nova. Zítra následuje tiskovka, individuální rozhovory ani press junkety nebudou. Jinak ten koberec není vlastně červený, ale zelený - prý aby to ladilo s letošním vizuálním konceptem. Kolem se pohupují oranžové sponzorské balonky a scházejí se čumilové, od Puppu se už nejspíš řadí kočáry. My máme za sebou pozdní oběd a před sebou tedy slavnostní zahájení.
Pátek 4.7. 14:30 - Festival letos opravdu praská ve švech, nejen co se Bathory týče. Získat vstup na dnešní zahájení je téměř nemožné - majitelé Festival Passů nemají vůbec šanci, nedostane se ale ani na řadu novinářů či hostů. Všichni chtějí vidět Roberta De Nira? Nabito je i na filmech - kolegyně Irena z HN hlásí, že na zítřek už nelze koupit téměř nic, pokud jdete k pokladně s žádostí o běžnou (tedy placenou) vstupenku. Vyprodáno je mimo jiné zítřejší Lornino mlčení bratří Dardennů - to jsem naštěstí stihla už v Cannes. Co jsem tam nestihla, jsou filmy Gomorra a Il Divo - dva italské filmy o mafii a politice, které určitě budou stát za to. A dnes poprvé dávají skvostný švédský horor Až vejde ten pravý - dávají ho celkem třikrát, je to takový netradiční, syrově krásný (ne)žánrový film o upírském chlapečkovi z jednoho odpudivého sídliště. A v programu čekají další stovky filmů... Na který se těšíte vy?
Pátek 4. 7. 14:00 - Bathory bude opravdu událostí zítřka. Krom vyprodání Velkého sálu, který pojme 1145 lidí, sem zítra spolu s Jakubiskem přijede i Karel Roden, Jiří Mádl nebo Bolek Polívka. To vše doprovodí kejklíři a hejno holubic. Ano, Jakubiskův cirkus ovládne sobotu, my se jdeme aklimatizovat s karlovarskými oplatkami.
Pátek 4. 7. 13.30 - Presscentrum je zatím poloprázdné, z celkem 408 novinářů akreditovaných na festivalu jich sem prý zatím zavítalo jen 24. Zahraničních novinářů má na festival dorazit podle informací asistentů press centra 162.
Zatím se vše spíš rozbíhá, i sms informační systém, který mi před chvílí oznámil, že herec Armin Mueller-Stahl přijíždí právě k hotelu Pupp. Mueller-Stahl bude mít hned zítra tiskovku, stejně jako Robert De Niro. Krom těchto dobře viditelných hostů jsou tu nenápadně v davu i další - třeba sympatická producentka filmů Shrek 2 a Příběh žraloka - co člověk nezjistí, když si odskočí na toaletu... Film jsme zatím nestihli žádný, chtěli jsme jít od 13 na Odplatu, ale nestihli jsme to kvůli akreditování a tak. Právě ale vyšel ze sálu proti press centru kolega z Práva, který přiznal, že odešel z Odplaty po půl hodině - tak mě to vlastně ani moc nemrzí a můžu se těšit na večer na Co se vlastně stalo. Katalog je letos do růžova, tašky jsou ve třech barvách - žlutá, červená a bílá. Mám žlutou a závistivě pokukuju po červených. Jdeme zjistit, co se děje venku a ponořit se do katalogů. Ze sálu s Odplatou vyšel další člověk.
Pátek 4. 7. 13:00 - Konečně na místě. Zdá se mi, že tu je mnohem víc lidí než loni, zkusím to zjistit přesněji. Co už vím je, že největší zájem zatím vyvolává Bathory. Včera, když se v 9 ráno otevřely pokladny, tak to byl nejžádanější film a lístky na jeho zítřejší podvečerní projekci zmizely už po dvou hodinách. Tedy ty vyzvedávané na Festival Passy, nám se ještě podařilo teď po příjezdu ukořistit ty na novinářské akreditace, vyzvednout ubytovací vouchery a ubytovat se a absolvovat první listování katalogem. Jdu okouknout press centrum.
Čtvrtek 3.7. 16:30 - Ano: "Proboha" - řeknou si ti, kteří mají v dobré paměti můj loňský a předloňský blog z Varů a letošní z Cannes, které případně podpořili nějakými těmi šťouchanci v diskuzi pod článkem. "Proboha" - říkám si já, protože festival zítra začíná a já opravdu nevím, na který film mám jít dřív. (Zatím jsem si jich na stránkách MFF KV zaškrtala asi tak deset na den a teď nevím, co s tím.) Ráno už budu na cestě do toho idylického lázeňského městečka plného Rusů a oplatek, které se na 9 červencových dnů mění v peklo plné filmů, filmových fanoušků a jejich spánkových deficitů. Letos se na festivalu navíc ocitám v nové, poněkud kuriózní dvojjediné roli - krom novinářských povinností tam jedu jako část delegace k filmu Děti noci, který soutěží v hlavní soutěži (v rámci zachování rovných šancí i v tomto čistě subjektivním blogu - ano, Karamazovi se mi taky líbili:). Děti noci jsou můj scenáristický debut, který natočila Michaela Pavlátová (ahoj, Michalko, jsi tam??) a uvedla mne tím do paradoxní situace, kdy se z dosavadní novinářky a autorky nerealizovaných scénářů stávám i realizovanou/realizující se scenáristkou a tím pádem i novinářkou, která nebude ve Varech psát o hlavní soutěži, protože by to sama považovala za poněkud trapný střet zájmů. Tento blog se tak z čiře novinářského mění na polodelegační a doufám, že mu to bude jen k užitku - kopanců pod článkem možná přibude, ale radost z účasti v Karlových Varech mi to nezkazí. Tak doufám, že sem budete chodit rádi a těším se, že další příspěvek už napíšu z místa činu.
