Umělkyně, celým jménem Aurora Aksnes, k hudbě poprvé přičichla jako šestiletá, když na půdě domu svých rodičů objevila piano. Okamžitě se do něj zamilovala a brzy začala skládat. Zhruba v devíti letech se pak naučila dost dobře anglicky na to, aby mohla psát i texty.
Zní to jako příběh o zázračném dítěti, zpěvačka to tak ale nevnímá. Považuje se za holku, která umí hrát na všechno a zároveň na nic. Za nejmilejší nástroj má stále svůj hlas.
Aurora je bytostná introvertka a ráda utíká do fikčního světa. Když vyráží na turné, bere si s sebou prý hned několik knih; bojí se, že by jednu dočetla a zůstala bezprizorní. I hudba pro ni byla nějakou dobu jen čistě osobní záležitostí. Svou ranou tvorbu nahrála pro rodinu jako dárek na cédéčko, aby před nimi nemusela vystupovat. Tehdy ji matka ponoukla, aby pokračovala. Byla přesvědčená, že dceřina muzika může jednou někomu pomoci.
Zdá se neuvěřitelné, že svou dosud nejznámější skladbu Runaway, která má jen na platformě Spotify přes 928 milionů přehrání, napsala jako jedenáctiletá pro školní projekt. Nedávno dokonce píseň zažila menší renesanci na Instagramu a TikToku. Hudebnice prý chápe, proč ji mají lidé stále tolik rádi. Považuje ji za upřímnou a ryzí. Právě tato kompozice inspirovala k tvorbě americkou hvězdu Billie Eilish, která se uměleckou stylizací i výrazem od norské kolegyně jinak výrazně liší. Jedna druhé přesto navzájem fandí.
Smrt a ztrápená planeta
Ve své tvorbě už je ale dnes osmadvacetiletá Aurora mnohem dál, než když jako školačka zkomponovala Runaway. Navzdory andělskému hlasu i éterickému zjevu se v hudbě často vydává do temných míst. Je například fascinovaná smrtí. "Smrt je to jediné, o čem s jistotou víme, že se stane, a to jediné, co máme společné. Během života se setkáme se smrtí několikrát. Myslím, že ztráta někoho blízkého je jedna z největších bolestí, jakou může člověk zažít. A potřebujeme na tento zármutek více léků, protože je až příliš bolestivý. Chci vytvářet hudbu, která by mohla být právě takovým lékem na zármutek," řekla v německém hudebním podcastu Sinus.
Téma se objevuje také na její letošní, v pořadí páté studiové desce, kterou představí v Praze. Například ve skladbě Starvation, pro ni nejdůležitější z celého alba, se ptá: Proč musíme nejdřív zemřít, abychom viděli světlo? Symbolem a hlavním tématem nahrávky je přitom srdce, které lze vnímat mimo jiné jako pulzující projev života. Název desky by se dal přeložit jako Co se stalo srdci? a zdobí ji stříbrné anatomické zobrazení tohoto orgánu, jejž zpěvačka třímá v rukách. Stříbrné srdce se objevuje také ve videoklipech a vizualizacích.
Prvotní popud pro vznik alba byl hlavně emocionální - před dvěma lety se Aurora necítila zrovna nejlépe, podle svých slov musela pohřbít své vlastní já a znovu se narodit. Pak se pustila do poctivé rešerše; říká o sobě, že je nerd. Zjišťovala, jak se západní kultura vztahovala k srdci v průběhu tisíciletí. "Staří Řekové si mysleli, že je portálem k božství a reprezentuje propojenost světa. Předtím, než jsme poznali skutečný účel srdce, jsme jej považovali za centrum emocí a intuice. Pak přišel Aristotelés s tím, že je to pumpa, následoval Platón, podle něhož srdce vytváří krev. Kousek po kousku jsme jej redukovali čistě na jeho biologickou funkci," řekla hudebnímu magazínu The Forty Five.
Vnímání srdce jako pouhé pumpy je pro norskou hudebnici analogií k obecné pragmatičnosti dnešní společnosti. "Všechno děláme ze zištnosti a kvůli penězům, masové konzumaci, kapitalismu. Všude je válka, v Gaze probíhá genocida, pevninu zaplavuje voda a na Antarktidě pučí květy. Planeta je prostě v háji. Ničíme naši půdu, špatně se chováme ke zvířatům, ženám a k sobě navzájem. Přestali jsme být vedeni srdcem," předestírá svůj chmurný pohled na současnost.
Právě klimatická změna Auroru hodně trápí. Miluje přírodu a odkazuje se k ní jako jedné z hlavních inspirací už od svých prvních známějších skladeb jako Runaway nebo Running With the Wolves. Pochází z vesnice Os u fjordu Bjørne, který byl její nejoblíbenější scenérií, jež ji inspirovala ke tvorbě. Díky fenoménu odborně nazývanému jako polární zesílení se klimatická změna dramatičtěji projevuje právě v blízkosti obou zemských pólů.
Další popud k vytvoření letošního alba Auroře poskytl dva roky starý otevřený dopis brazilských domorodých aktivistů nazvaný We Are The Earth neboli Země jsme my. Nedostatek soucitu a vnímání emocí jako záležitostí mysli, nikoliv srdce, podle Aurory způsobuje, že společnost ubližuje planetě. "Být milý a pečující je naší přirozeností. Jsme schopni toho tolik udělat pro lidi, které milujeme, a je to tak ryzí. Přírodu ale ignorujeme a stáváme se zahořklými," řekla pro kulturní magazín Junkee.
Se skřítky, ne s vílami
Pro Auroru neexistuje hudba bez politiky. Takové umění je podle ní nudné. Například v elektronickém, až klubovém závěru skladby My Body Is Not Mine se objevují výkřiky "ceasefire now" neboli "okamžité příměří" s odkazem na dění v Gaze. "To, že mohu mluvit o politickém dění ve světě s lehkostí, vtipně nebo drsně, podle toho, jak zrovna chci, mě naučil Bob Dylan," vysvětlila.
Už na prvním albu All My Demons Greeting Me as a Friend z roku 2016, kdy jí bylo teprve 19 let, vzdala v baladě Little Boy In The Grass hold obětem masakru na norském ostrově Utøya, kde bylo v červenci 2011 zastřeleno 69 lidí. Včetně tehdejší Aurořiny lásky. "Konečně jsem to všechno překonala," zpívá v refrénu skladby, zároveň se ale ptá, kdy už se definitivně zahojí. "Až spadne poslední strom a řeky budou otrávené, zjistíme, že peníze se nedají jíst," zní zase v písni The Seed z roku 2019. Ve videoklipu záběry na Auroru střídají záznamy studentských stávek za klima.
Možná i proto je nálepka víly pro umělkyni příliš zjednodušující. Vymezil se proti ní i britský hudební novinář Andrew Trendell. V recenzi jejího posledního alba pro magazín NME napsal, že stejně jako kdysi Islanďanka Björk získala i Aurora trochu povýšenecké přízvisko "další severské éterické víly". Jenže "ona tancuje spíš se skřítky než s vílami," namítá autor.
Pravděpodobně díky jejímu pohádkovému vystupování i vzhledu se diskuse o tom, co je hudebnice vlastně za stvoření, objevují často také v komunitě fanoušků. Třeba pod videi na YouTube někteří píší, že je určitě "mluvčí samotné Země" nebo "nadpozemská bytost, která k nám byla seslána, aby nám sdělila důležité poselství".
Do Česka přijíždí Aurora v rámci podzimního evropského turné již pošesté; svou show přivezla v letech 2016 a 2018 na festival Colours of Ostrava, zbylá představení se konala v Praze. Ani ne za měsíc vyjde Auroře druhá kniha, která se stejně jako album jmenuje What Happened To The Heart? a má představovat hluboký ponor do jejího tvůrčího procesu. Jedná se o reprodukci zpěvaččina osobního deníku, stejně jako fotografií a vlastních výtvarných děl. "Kniha obsahuje všechny myšlenky, které ke mně přišly, když jsem se ptala, co se to stalo se srdcem. Byla jsem na temném místě a svět na tom byl snad ještě hůř. A tak jsem hledala světlo v tom jediném, v čem to dokážu - v hudbě. Doufám, že se vás to dotkne," zve k četbě.
