Scházíme se v kavárně ve Strašnicích nedaleko maringotky, kde vznikala vaše nová deska. Jak vás napadlo přestavět si ji na nahrávací studio?
Studio, kterému říkám Strojovna, se se mnou vždycky přesouvalo tam, kde jsem zrovna bydlel. Někdy jsem na něj vyčlenil samostatnou místnost, jindy jsem ho měl v ložnici. Když jsem se přestěhoval sem do Strašnic a zjistil jsem, že sousedka má na zahradě maringotku, přišlo mi to jako super nápad. Do Strojovny jsem jenom přeskakoval přes plot, a když bylo třeba pohlídat děti, stačilo vyběhnout vedle.
Maringotku jsem si předělal na takovou klubovničku, ze spižírny jsem udělal zpívací místnost, z menší části před spižírnou režii a do toho největšího prostoru, kam jsem si vyskládal desky, cédéčka a všelijaké klukovské věci, za mnou chodili felit kámoši. Mělo to samozřejmě i svoje nevýhody. Jednou třeba hodně zapršelo, takže jsem se skrz podlahu probořil až na zem. Bylo jasné, že tam nevydržím napořád, ale natočil jsem tam dvě desky a bude se mi po maringotce stýskat.
Takže se Strojovna opět přesouvá jinam?
Už se přesunula. Jednak byl čas pohnout se zase dál, za další inspirací, a taky jsem se s rodinou ze Strašnic přestěhoval k Nuselským schodům. Kámoš, se kterým maluju, bydlí shodou okolností v Podolí ve dvoupatrovém bytě ve vile, a tak tam teď spolu máme ateliér a v další místnosti nově sídlí Strojovna. Má to leccos do sebe, vejde se tam víc lidí a oproti maringotce je tam voda, a dokonce i záchod.
Malovat jste začal až během koronakrize?
Je pravda, že v posledním roce maluju víc než kdy dřív. Začalo to tím, že jsem potkal toho kámoše, o kterém jsem mluvil, a ten vždycky, když k němu přišla návštěva, lidem nabídl, jestli si nechtějí něco namalovat, s tím, že mu ten obraz pak musí nechat. Jednou jsem takhle do jeho bytu plného pláten a barev přišel já a už jsem tam zůstal. Od té doby jsem namaloval asi 120 obrazů. Ze začátku jen tak pro zábavu, žádné ambice jsem s tím neměl. Pak se mi ale začali lidi ozývat, že by ode mě chtěli něco koupit.
Cítím se trochu provinile vůči akademickým výtvarníkům, kteří kvůli malování strávili léta ve škole a stejně se jim kolikrát nedaří uplatnit. Uvědomuju si totiž, že je o moje obrazy zájem hlavně proto, že mě lidi znají. Na druhou stranu mě malování fakt baví a prodal jsem už asi 40 svých věcí, což mi během druhé vlny koronaviru vytrhlo trn z paty. Byla to taková nečekaná vzpruha rodinného rozpočtu.
Vy jste se v penězích nikdy zrovna netopil. Zvládl jste během pandemie rodinu uživit?
Myslel jsem, že to bude daleko horší. Pomohly obrazy, pomohla OSA, přihlásil jsem se taky o nějaké vládní kompenzace, i když jich moc nebylo, a vždycky jsem to nějak zpytlíkoval. Občas jsem měl v posledním roce pocit, že s penězi vycházím dokonce líp než za jiných okolností, což nechápu.
Jste proslulý tím, že inspiraci do svých textů čerpáte po barech, když v noci vyrážíte mezi lidi. Hospody ale byly v posledních měsících zavřené a novinka Made In Strašnice přitom vychází jen rok a půl po předchozí řadovce. Jak se vám povedlo materiál na aktuální desku nasbírat?
Můj oblíbený bar byl naštěstí na tajňačku otevřený pořád a taky jsem chodil na mejdany po bytech, takže v tomhle mi vládní opatření čáru přes rozpočet neudělala. Spíš mi chybělo poslouchat příběhy lidí po koncertech. Proto novou desku vystihuje název Made In Strašnice, sjednocující téma jsou příchozí a odchozí zevláci v mojí maringotce. Nejdřív jsem si ten slogan nechal vytetovat na ruku, aniž bych tušil, že tak desku pojmenuju. Potom jsem byl za kamarádem v Ústí a on povídá: "Jé, nová kérka, to je název pro desku?" Tak jsem si řekl: "No jo, proč ne?"
Chtěl jsem se zeptat, jestli jste v době vládních restrikcí potěšil přítelkyni a dcery tím, že jste byl víc doma. To ale asi úplně neklaplo.
Spíš naopak. Když jsme se ze Strašnic s rodinou odstěhovali, musel jsem sem do maringotky dojíždět. Ale co jsem měl dělat, když nešlo koncertovat? Sedět doma a dloubat se do prdele? To jsem se radši zahryznul do tvorby nových věcí.
Takže jste doma dostal vynadáno, že si tatínek na druhém konci města hraje na rapera, jak zazní v úvodu desky.
Tak nějak.
Na facebookové stránce Prago Union jste nedávno napsal: "Milá vládo, dva lidi? To nevidíte, že na vás už všichni dávno serou? Na co si hrajete? Běžte si radši najít práci." Lidem, kteří nedodržují vládní opatření, se tedy, předpokládám, vůbec nedivíte.
To zrovna z ministerstva zdravotnictví oznámili, že spolu v jedné místnosti můžou být jenom dva lidi bez roušky. Stačilo přitom vyjít na ulici a člověk viděl, že vládu už nikdo neposlouchá. Nešlo mi do hlavy, proč politici ztrácí čas vynášením takových nesmyslů, takže jsem cítil potřebu se ozvat a dát jim najevo, že nežijí v realitě. Kdyby se jednou po cestě domů projeli tramvají, zjistili by, že na lidi nemají skoro žádný vliv, a mohli by si najít něco užitečnějšího.
Třeba pomoct lidem v kultuře?
Takhle to nerozlišuju. Restauratéři byli třeba vládními restrikcemi stejně postižení jako muzikanti, takže jsem nefňukal nad tím, že nemůžeme hrát na koncertech. Spíš mě celkově štvalo, jak nás vláda všechny péruje.
Ještě před pandemií jste přemýšlel, že byste začal provozovat vlastní bar, navíc v Brně. Teď jste asi rád, že jste se do podnikání nepustil.
To jo, ale Brno mám rád. Myslím, že se už osvobodilo od pocitů méněcennosti vůči Praze a teď to tam žije zhruba tak jako v Praze po revoluci. Funguje tam kavárenská kultura, lidi tam tráví čas spolu venku, takže mě to tam pocitově dost baví.
Jenom by se pak Prago Union museli přejmenovat na Brno Union.
Možná proto jsem se do Brna pořád neodstěhoval.
Vraťme se k těm politikům. Na nové desce v písničce Hříšní lidé rapujete o tom, že "nám bude stačit, když nás moc výkonná nebude moc dusit, jinak moc výkonná nemusí být vůbec, mám ten pocit". To zní dost antisystémově.
Korona, nekorona, mám pocit, že kdyby ti, co nás vedou, ze dne na den zmizeli, tak všechno půjde hladčeji. Přijde mi, že nám jenom komplikují život. Místo toho, aby udělali něco pro lidi, cucají si kraviny z prstu, aby ukázali, že jsou platní. V Americe to korunoval Trump, u nás Babiš a Zeman. Bez takových politiků bychom se klidně obešli. Žádný chaos ani válka všech proti všem by nenastaly, lidi mají svých starostí dost. Všechno by jelo dál, jenom líp.
Jak byste si společnost bez vlády představoval?
S kámošem jsme rozvinuli koncept, že by existovala aplikace, kterou by měl každý z nás v telefonu, a místo vlády by o všech věcech hlasovali lidi. To by pak byla skutečná demokracie, a ne jen volba menšího zla.
Co kdyby si ale většina společnosti v aplikaci odhlasovala, že chce totalitu?
S tím kámošem právě rozepisujeme mechanismy, které by tohle eliminovaly. Kdyby většina lidí chtěla totalitu, tak si ji holt zvolí, ale dost o tom pochybuju. Myslím, že jsme se z naší historie už poučili, a těch extremistů je dost málo na to, aby zblbli celý národ.
V singlu Bezesný dny se zase pouštíte do policie a popisujete svoje zkušenosti se strážci zákona: "Bůh ví, co jim lejou do palice, že když zjistí, že sis dal brko, nasadí si gumový rukavice. Ponížit a ochočit, tak to má zákon rád. Nemusíš se bát, už je to dávno policejní stát."
Je pravda, že jsem několik takových potyček se zákonem měl, aniž bych byl nějaký kriminálník. Vadí mi, že i když nejsi žádný vrah, ale jenom člověk, který jel třeba po jednom pivu do sámošky, využívají policajti taktiku ponižování a zastrašování. Zavřou tě na cépézetku, kde musíš dělat dřepy, aby prověřili, jestli náhodou nepašuješ něco v zadku a neexistuje žádný mechanismus, který by je umravňoval. Policajt může všechno a presumpce neviny tady nefunguje.
Fakt se mi stalo, že mě zastavili v autě, sám jsem se i přiznal, že jsem měl brko, a když to policajt slyšel, nasadil si gumové rukavice, jako bych byl nějaký feťák, od kterého může chytit AIDS. Začal mi prohledávat věci a já jsem si jenom říkal, co je v té škole učí a jestli vůbec žijeme na stejné planetě. Přijde mi, že policajti většinou jdou po liteře zákona, a ne po jeho duchu. Jako by ztratili vlastní mozek a přestali věci řešit domluvou, když je to namístě.
Jednou vás, pokud vím, zavřeli na pár dnů za mříže za to, že jste nezaplatil pokutu.
Nezaplatil jsem peněžitý trest, který mi byl uložený se zákazem řízení. Já jsem na něj zapomněl, nevybíral jsem si poštu, a protože peněžitý trest není jako pokuta, můžou ti za něj proměnit podmínku. Nejhorší bylo, že si pro mě policajti přišli nečekaně. V 11 dopoledne mi najednou zabušili na dveře, vytáhli mě z postele a řekli mi: "Dobrý den, pane Svatoš, máte nástup trestu na pět měsíců." Nemáš čas si cokoli zařídit a do toho tě úplně izolují, takže vůbec nevíš, co se děje, a napadají tě dost chmurné myšlenky.
Kamarád právník, Affro a moje bývalá přítelkyně ale tehdy naštěstí ty prachy, co jsem dlužil, schrastili a zaplatili to. Taky se jim na poslední chvíli podařilo odchytit soudce, který už byl tou dobou na cestě na dovolenou, aby mi ten trest proměnil zpátky. Ven jsem se tím pádem nedostal za šest měsíců, ale za šest dní. Navíc to krásně vyšlo na dobu mezi dvěma koncerty, takže jsme ani jeden z nich nemuseli rušit.
Tak pojďme zase zpátky k hudbě. Jednou z nejsilnějších skladeb na nové desce Prago Union je Dokonalej zločin s refrénem: "Dokonalej zločin, ukrást lidem oči, naučit je vidět, vidět slunce v noci." Tyhle verše jste přitom napsal už v 17 letech, tedy ve stejné době, kdy jste ve skupině Chaozz rapoval mnohem přímočařejší texty. Jak jste se do takového temného rozpoložení jako puberťák dostal?
Ten refrén jsem v období Chaozzu napsal pro svůj boční projekt Rigor Mortiz. Původní verze Dokonalýho zločinu tak vyšla už v roce 1997 na albu, které má dneska status první české horrorcoreové desky. To, co dneska dělá Řezník, má počátky právě tady, a kdyby se mě někdo zeptal, na jaký rým jsem ze své tvorby nejvíc hrdý, uvedl bych nejspíš právě tenhle. I proto jsem se rozhodl po 25 letech stejné téma zpracovat znova. V 17 jsem totiž ještě nebyl tak vypsaný, jak bych chtěl, a sloky byly trochu nemotorné.
Každopádně jsem v té době dostával na frak od jedné holky, měl jsem z toho depky a sebevražedné myšlenky, takže jsem to řešil tím, že jsem psal chmurné písničky o smrti. O albu jsem nejdřív vůbec neuvažoval, ale nakonec těch věcí bylo tolik, že jsem je odnesl na firmu a poprosil, jestli by to mohli vydat. Řekli, že jo, ale až po druhém Chaozzu. Ačkoli na Rigor Mortiz nebyla žádná reklama, desky se prodal celý náklad a v myslích mnoha lidí se stala kultovní. Spousta fanoušků se mě dodnes ptá, jestli Rigor Mortiz bude mít nějaké pokračování, a já doufám, že ne. Tou deskou jsem si totiž za mikrofonem spáchal sebevraždu, a abych na ni mohl navázat, musel bych se znovu dostat do podobných stavů mysli, což dneska snad už nehrozí.
Adam Svatoš (41)
- V roce 1995 pod přezdívkou Deph spoluzaložil hiphopovou skupinu Chaozz, které o rok později vyšlo debutové album …a nastal chaos se singly jako Televize nebo Planeta opic. Ty zabodovaly i v hitparádách televizních a rozhlasových stanic, takže se tehdy náctiletí kluci rychle stali idoly dospívajících.
- V roce 1997 mu s jeho bočním projektem Rigor Mortiz vyšlo kultovní horrorcoreové album Až na věky. S Chaozzem pak vydal ještě další tři desky Zpredeleklika (1997), P.E.S. (1999) a Sakum prdum (2001), než si skupina dala v roce 2002 pauzu na dobu neurčitou, která stále trvá.
- K hudbě se vrátil v roce 2005, kdy vydal oceňovanou desku HDP s kapelou Prago Union a začal rapovat pod pseudonymem Kato. Chtěl tak udělat tlustou čáru za érou Chaozzu, kterému část rapové komunity kvůli popularitě v komerčních médiích nemohla přijít na jméno.
- S kapelou Prago Union až do propuknutí pandemie koronaviru pravidelně koncertoval a podepsal se už pod sedm jejích alb včetně cenou Anděl ověnčeného Dezorient expresu (2010) a novinky Made In Strašnice, která vychází 11. června.
Na textech si hodně zakládáte a fanoušci i kritici vás často označují za největšího básníka českého rapu. V další z nových písniček Oprava komunikace přitom komentujete mladé rapery a ptáte se: "Když nebudeš nic říkat, proč bych to měl poslouchat?" U nové hiphopové vlny vám tedy, předpokládám, chybí sdělení.
Přijde mi, že se teď v rapu klade mnohem větší důraz na hmotné statky a image. Budiž, u posluchačů jsou tyhle věci koneckonců mnohem úspěšnější než ty moje. Na druhou stranu textům některých mladých raperů můžeš jen těžko věřit. Nikdo z nich totiž ve skutečnosti nevydělává miliony a nevozí se v novém bavoráku, a když jo, tak každý měsíc platí leasing jako všichni ostatní. Tohle odtržení od reality mi vadí. Hip hop byl přece vždycky založený na opravdovosti, ne na nějakých vzdušných zámcích.
Rapeři říkají, že jejich texty jsou motivační. Mě osobně by to ale nemotivovalo, když vím, že si ten člověk vymýšlí. Zároveň mi moderní elektronické beaty kolikrát připadají na jedno brdo. I v nové trapové vlně je samozřejmě plno šikovných lidí a sám si tam najdu věci, co mě baví. Jenom mi přijde škoda, že si víc raperů neláme hlavu s tím, aby byli osobití a jiní než ostatní. Ty sám jsi totiž přece to jediné, co muzice můžeš dát navíc, všechno ostatní tady už bylo. Dělat to, co dělají druzí, je přece ztráta času pro tebe i pro posluchače.
Na desce přitom jednu trapovou věc máte, a navíc vám na ní hostuje Hugo Toxxx, který se cestou moderního zvuku sám vydal.
Řekl jsem si, že jednu takovou pecku nahraju, abych ukázal, že důvodem, proč trap nedělám, není, že bych to neuměl, zkrátka ho jenom dělat nechci. Hugo Toxxx k elektronickému zvuku tíhl vždycky a já to respektuju, i když si myslím, že zrovna on má na to, aby dělal mnohem zajímavější věci.
Trapová vlna do hiphopových textů taky vnesla téma drog, které v nich dřív zdaleka tak oslavované nebyly. Jak se stavíte k tomuhle trendu?
Drogy jsou možná jediná věc, ve které jsou někteří mladí rapeři real. Braní drog ale každopádně není charakterová vlastnost. Když je člověk bere, nemusí to přece nutně znamenat, že je vyvrhel nebo zločinec. To byste koukali, kolik lidí bere drogy, aniž byste to o nich tušili, včetně policajtů, doktorů i politiků. Odsuzovat je mi připadá pokrytecké.
V Americe bychom na druhou stranu našli několik případů raperů, kteří jsou kvůli drogám už na onom světě.
V tom ale hrají roli spíš psychické předpoklady, než že by ty rapery zničily drogy jako takové. Když jsi mladý, najednou tě každý zná, nemáš kam se schovat a nemůžeš být sám sebou, je to na psychiku velký nápor. Když do toho ještě začneš fetovat, tak ti to samozřejmě nepřidá a je to potenciálně nebezpečný mix. V Česku ale podle mě nikdo z raperů není tak slavný, aby mu něco podobného hrozilo. Myslím, že drogy z hip hopu postupně vymizí, po nějaké době zase přestanou být v módě.
