Martin Ballaty vyrůstal v Liberci se starším bratrem s kombinovanou vadou, což - jak sám přiznává - pro něj byla motivace k tomu, aby se o život handicapovaných více zajímal.
"S bratrem jsme měli vždycky dobrý vztah. Sportovali jsme spolu a dělali blbosti všeho druhu jako správní bráchové. Na okolí mě vždycky rozčilovalo, že mluví o člověku s handicapem jako o někom, kdo má specifické potřeby. Přitom potřebují stejně jako my pracovat, vzdělávat se, vést partnerský život nebo mít volnočasové aktivity. Jejich potřeby jsou tak stejné jako ty naše, jenom mají někdy specifickou cestu, jak je naplňují," přesvědčuje podnikatel.
Během studia resocializační pedagogiky chodil na praxi do denních stacionářů pro lidi s různým typem zdravotního znevýhodnění. Když ale v 25 letech absolvoval vysokou školu, zjistil, že práce v oboru je velmi náročná a v jeho věku nezvladatelná. "V těch 25 letech na to člověk prostě není připravený, je to na vyhoření. Nebyl jsem na takovou práci dostatečně zralý, ale pomáhat jsem chtěl," popisuje dnes 34letý muž.
"Nechtěl jsem už sedět v kanceláři"
Odstěhoval se do Prahy, kde začal pracovat na magistrátu na odboru evropských fondů jako projektový manažer pro oblast sociální inkluze.
Po pár letech se však rozhodl s manželkou odcestovat na několik měsíců do Austrálie na studijně-pracovní pobyt. Právě zde nabral první zkušenosti ve streetfoodovém podniku, což mu vnuklo nápad na skloubení gastronomie, cestování a sociální inkluze se sociální prací.
"Řekl jsem si, že nechci sedět v kanceláři. Příprava projektu a jeho hodnocení trvalo rok, takže jsem si po návratu z cest hledal práci v gastronomii, abych načerpal více zkušeností v oboru a poznal lidi, kteří se téhle oblasti věnují," vypráví Ballaty.
Nastoupil na pozici pekaře do Esky, restaurace ze sítě Ambiente, kde poznal i svého současného kolegu Artura Cibulku, který mu s celým provozem pomáhá a vede tým dalších zdravotně znevýhodněných zaměstnanců.
Ve food trucku nabízí celkem šest druhů čerstvě připravovaných minikoblížků - skořicové, slaný karamel, snickers, bounty, šodó a lotellu (drcené sušenky lotus s nutellou), ke kterým si lze dát i výběrovou kávu z pražírny Nordbeans nebo třeba domácí limonádu.
Bez rozdílu
"Nechtěl jsem mít další stánek s burgery v řadě. Sladkého, čerstvě připraveného street foodu je na festivalech málo, proto jsme se rozhodli vyplnit tuhle mezeru na trhu," tvrdí. První akce se Gule Food Truck (zkratka pro "gastronomii umožňující lidem existovat", pozn. red.) účastnil v květnu 2019 v Hradci Králové.
Momentálně zaměstnává celkem sedm lidí. "Práce se zdravotně znevýhodněnými je jiná v pozitivním slova smyslu. Jsou velmi loajální, vděční a odhodlaní. Motivuje je a žene dopředu to, že mezi nimi neděláme rozdíly a jsou rovnocennou součástí týmu," vysvětluje Ballaty. Sladké tvarohové koule připravuje třeba paní po mozkové příhodě, cukrovkář nebo slečna, která se narodila s dětskou mozkovou obrnou.
Sociální podnik má sice sídlo v Praze, se stánkem ale jezdí na akce po celém Česku. Nedávno byli například v Pasohlávkách nebo v Českých Budějovicích. Na podzim se chystají do Mariánských Lázní, Pardubic nebo Plzně na festivaly jídla.
"Největší problém je to pak od října do března, kdy končí streetfoodová sezona. Připravujeme se teď na podzimní období, které bude ovlivněno pandemií," přiznává zakladatel, kterého provoz malého gastropodniku zaměstnává na více než plný úvazek.
"Rozhodně se pustíme do zakázkové výroby vánočních balíčků pro firmy i jednotlivce. V tomto směru zúročíme bohaté zkušenosti kolegy Artura ze sítě Ambiente a připravíme několik druhů vánočního cukroví na objednávku, ručně pletené vánočky či domácí vaječný likér, který bude k dispozici po lahvích i panáčcích ve food trucku," říká Ballaty.
Gule Food Truck by se měl v Praze častěji objevovat před Arkádami Pankrác nebo před OC Fashion Arenou Štěrboholy. A na zimu přemýšlí, že vymyslí i slanou variantu tvarohových koulí a přidají svařené víno. Do budoucna by Martin Ballaty rád uspořádal festival zaměřený na sladké minikoblížky.
A co dělá, když zrovna nepracuje? "Rád jezdím za dobrým jídlem a přírodou. Nejraději mám Beskydy, tam je všechno," uzavírá vedoucí týmu, kterému přezdívá Děti z Gulerbynu.
