Listopadové oblastní závody Středočeského kraje v orientačním běhu se konají v brdských lesích nad obcí Všenory. Je po dešti, kontroly se nacházejí v podmáčeném kopcovitém terénu plném bahna a kluzkého listí. Do cíle velmi svižně dobíhá i Blanka Bláhová, jež startuje v kategorii D75.
"V lednu mi bude 83 let," říká. Po chvilce dohadů, zda neříkala 73, to raději řekne jinak: "Jsem ročník 1936. Předválečná kvalita."
Startuje v kategorii pětasedmdesátiletých, protože starší už tam nemají. "Už si tady začínám připadat trochu jako fosilie," směje se.
Podle svého odhadu naběhala po lese asi tři kilometry, nejhorší byly strmé kopce a kluzké kořeny přes cestu. V takovémto terénu hrozí pády, ale na ně má jednoduchý recept: "Když padám, tak tam dám nejdřív ruce. Protože mám umělé koleno a sešroubovanou páteř, vyztuženou kovem."
Orientaci v mapě i v terénu zvládá s přehledem. Závody běhá již přes 40 let. Po tolika letech se jí prý už nestane, že by nenašla kontrolu.
Dříve dělala závodně šerm, startovala i v československé reprezentaci. "Tenkrát jsme dělaly jen fleret, dneska se už ženský řežou vším," usmívá se.
Když přestala šermovat a měla děti, hledali sport, který by mohla dělat celá rodina. A na to je orientační běh jako dělaný. Vypisuje kategorie od nejmenších dětí po seniory včetně rodinné kategorie.
Paní Bláhová běhala nejprve s manželem a s jejich malými dětmi, nyní sportují s manželem (84), synem, snachou a dvěma vnuky. Dost možná začne i s pravnučkami, ty už má dvě a třetí je na cestě.
Jezdívala i na mistrovství světa veteránů, v konkurenci 170 závodnic se dokázala umístit v první dvacítce.
Seriál "Život začíná v sedmdesáti"
Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.
Nyní závodí za Slavoj Praha, kde je členkou Klubu českých turistů. Šlo původně především o vodácký oddíl, takže strávila dlouhé roky v kajaku či v kanoi. "Teď už nejezdím, zábly mě tam nohy, " vypráví. Na výlety s klubem stále chodí, ale už prý zvládá "jen" 15 kilometrů.
Ještě předloni sjezdovala v Dolomitech, musela však zanechat běžkování. "S tím umělým kolenem už to nešlo. Sjezdovky jdou v pohodě, tam jde pohyb přes boky."
Na "orienťáky" netrénuje, kondici si udržuje na procházkách se psem. "To bych doporučila každému seniorovi, aby si pořídil psa. Ať je pěkný počasí, nebo špatný, prostě musíte ven a hýbat se." Závody absolvuje za každého počasí. Že by zůstala doma, když venku prší, ji nikdy nenapadlo.
Pracovala jako stavební inženýrka, její specializací byla stavební statika na počítači. Obsluhovala tehdy sálové počítače, ale nedělalo jí problémy přejít na "písíčka". "Ale třeba co se týče mobilu, nedám dopustit na ten čudlíkatý. Manžel má dotykáč, ale vnuk mu s tím musí radit," říká.
Na konci rozhovoru vyhlíží v cíli paní, která je o sedm let mladší a startovala dvě minuty před ní ve stejné kategorii. Podle výsledkové listiny se nakonec ukázalo, že paní Blanka zvládla závod o 15 minut a 21 vteřin rychleji.
Na poznámku, že musela běžet opravdu rychle, s úsměvem líčí: "No, běžela jsem, ale před kopcem jsem se vždy opřela o strom, vyfuněla se a pokračovala dál."
A co by doporučila seniorům, aby v 83 letech byli v takové kondici jako ona? "Nesmí se v tom životě zastavit. Musí se pořád hýbat - chodit se psem, rýt se na zahrádce v záhonech a stáří se nepoddat."
